Existují paralelní vesmíry velmi podobné našemu ?

Chtěl bych pouvažovat hlavně o tom, jestli existují paralelní vesmíry, které jsou kopií toho našeho a to do takových detailů, že jsou v nich i kopie nás samých. Tyto naše kopie by pak zažívaly náš život jen poněkud pozměněně.

Někdy v roce 1980 jsem si tak nějak logicky odvodil, že nic není všezahrnující, tedy i to, že náš vesmír musí být v něčem, čemuž jsem tenkrát říkal metavesmír. Dnes se to označuje za multivesmír. Vytvořil jsem si takový axiom, že když se lidé miliardkrát přesvědčili, že cokoliv je vždy součástí většího celku, je pravděpodobnost toho, že vesmír je jen část většího celku takových 99,99999999%. Že ten větší vesmír nevidíme, neznamená, že neexistuje.

Zenon z Eleje to kdysi napsal zhruba takto: Vše, každé něco, je v prostoru. Je prostor něco? Je. Tak bude v prostoru. Protože náš vesmír je všude tam, kde je obvyklý 3D prostor, mluví Zenon vlastně už o multivesmíru a vícerozměrném prostoru v něm.

Zároveň lze odvodit i jiný axiom, a to, že vše se skládá z částí. Stačí se rozhlédnout kolem. Pro vše, co známe, tento axiom platí. Jsou některé věci, u kterých to nemůžeme potvrdit, třeba elektron, ale ty jsou všechny na horizontu našeho poznání. Tedy to spíš je jen tak, že zatím tyto části neznáme. V každém případě přinejmenším nevíme, jestli má elektron strukturu. A jestliže o něčem nemáme informace, musíme to vyloučit z posuzovaného vzorku.

Jasně z toho vidíme, že nejen že musí existovat multivesmír, ale že musí existovat i jeho části, tedy náš vesmír a další vesmíry, které se dnes nazývají paralelními vesmíry. Můžeme něco říci o vlastnostech těchto vesmírů? Jen stěží. Fyzika sem nedosáhne, ale spekulace ano. Můžeme se třeba dohadovat, že další vesmíry budou podobné tomu našemu? Není k tomu žádný důvod. Jaký by mohl být? Naše sebestřednost, která si nedovede představit něco jiného, dobrým důvodem není. Uvážme třeba paralelu, jak se od sebe liší například stromy.... není možné najít dva zcela stejné. Pak těžko uvažovat o stejných či skoro stejných vesmírech. (To souvisí s dalším axiomem, že vše se od všeho liší.)

Uvažme navíc, jak vznikly představy, že existují vesmíry s přesně stejnými zákony jako jsou ty naše? Jednak si vůbec nedovedeme jiné zákony představit, tedy naše mysl je omezena na ty naše, známé. Za druhé představa vesmírů se stejnými zákony vznikla na půdě kvantové mechaniky, kde se vyskytuje mnoho stavů jedné částice najednou a při interakci/pozorování se realizuje jen jedna. Z toho vznikla představa, že tyto další možnosti mohou stvořit/znamenat celé další vesmíry (Everett).
Chybička v úvaze je ale ta, že kvantové vlastnosti se běžně neprojevují ani v lidských měřítkách, jen v těch mikro, takže je automaticky předpokládat v měřítkách celého vesmíru, je spíše fantasmagorie. Hlavně proto, že s každou kvantovou interakcí by muselo vzniknout hned mnoho vesmírů, které by byly zcela identické s tím naším a to nejen co do zákonů. Byli by v nich také naprosto stejní lidé, jako v našem a tyto paralelní vesmíry by se lišily jen jednou kvantovou událostí.

Nesmyslnost této koncepce vyplyne už toho, že takto by takových vesmírů v současnosti i minulosti vznikalo prakticky nekonečné množství, když uvážíme, kolik kvantových událostí se děje v našem vesmíru v tomto zlomku vteřiny. Navíc by v nich nemohly probíhat další kvantové události, protože ty by rychle změnily paralelní vesmír tak, že by se od toho našeho za den velmi změnil a třeba nám známí lidé by z něj zmizeli.

Představa našich kopií v paralelním vesmíru je proto asi tak pravděpodobná, jako že zítra nevyjde slunce. A když uvážíme, že popularizátoři rádi tuto koncepci předvádějí, je zřejmé, že ne proto, že by byla pravdivá, ale proto, že ji lidé chtějí slyšet. Obětovali tak vědu popularitě. :-)

A exkatním hřebíčkem do rakve našich kopií ve velmi podobných vesmírech v případě multi-světové interpretace kvantové mechaniky je zákon zachování energie (a hmotnosti). Náš vesmír vznikl z obrovské energie velkého třesku a vyvíjí se skoro 14 miliard let. Everettovy kvantové paralelní vesmíry vznikají okamžitě a bez energie velkého třesku.

Lze proro usoudit, že koncepce téměř identických vesmírů s našimi kopiemi spíše vyjadřuje lidskou sebestřednost, tedy omezenost uvažování jen v rámci toho, co známe. Tato koncepce je typově podobná středověké představě, že Země je středem vesmíru. :-) Jen tady je náš vesmír myšlenkovým "středem" multivesmíru.