Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kde si můžeme přečíst svůj osud

10. 10. 2016 9:12:00
Mnoho lidí věří na osud, věří že celý jejich život je určen dopředu a proto občas navštíví třeba kartářku. Mají pravdu v tom, že vše je dopředu určeno. Vysvětlíme si kde a jak je možné si svůj "osud" přečíst.

Začneme prostou logickou úvahou. Člověk si neustále již tisíce let ověřuje, že náhoda je vlastně příčinnost, kterou neodhalil. Stačí vzít třeba náhodný vrh hrací kostkou, Je to jaksi naprostá náhoda, jaké číslo padne, ale fyzika vám vysvětlí, že v principu je možné namodelovat celý proces fyzikálně zcela přesně. Že když třeba hodíte kostku malý otvorem do uzavřené krabice a nevíte, co padlo, může vám superpočítač, do kterého jste přesně zadali vlastnosti kostky, tvar a vlastnosti krabice a vlastnosti vzduchu, stejně jako dokonalé informace v jaké poloze a pohybovém stavu kostka prošla otvorem, spolehlivě spočítat jaké číslo na kostce padlo, ještě než otevřete krabici a podíváte se.

Prakticky každý případ náhody je možné takto podrobně analyzovat a odhalit jako příčinný řetězec nebo příčinnou síť. Pouze, když nějaký případ neanalyzujeme nebo nemůžeme analyzovat, jeví se nám jako náhoda. Z toho lze odvodit praktický axiom, že každá náhoda je nepoznaná příčinnost. To platí i o koincidenci, tedy dvou nezávislých kauzálních řetězcích či proudech, které se náhodně střetnou. Jenže, když uvážíme, že vše v našem vesmíru začalo v jednom kauzálním bodě, v praatomu velké třesku, je jasné, že i dvě větvě koincidence mají někde společný původ a tedy i příčinu svého rozdělení.

Je-li to pravda, pak ale musí platit "absolutní" determinismus. Absolutní uvádíme v uvozovkách, protože pro naše účely stačí relativně absolutní determinismus, platný jen pro náš vesmír, raději ale pro multivesmír, obsahující mnoho vesmírů, podobných našemu. Platný také pod úroveň kvantové mechaniky, odhalující kvantovou náhodu jako skrytou kauzalitu. Absolutně absolutní determinismu je totiž logicky rozporný, protože neumí odpověď na otázku, jaká prvotní příčina stvořila celé jsoucno.

Z "absolutního" determinismu je jasné, že každá událost v životě člověka byla přesně určena již dávno před jeho narozením, že tedy existuje "osud". Problém osudu je ale v tom, že předpokládá, že je možné si jej přečíst v nějakém kompaktním zdroji, u nějaké bytosti nebo v nějakém zdroji informací, třeba v knize apod.

Podívejme se ale, kde se všechny potřebné informace nacházejí skutečně. Můžeme začít třeba u počasí. Je velký problém ho předpovědět a zpracovávané modely jasně ukazují, kde ten problém je. Do počasí zasahuje obrovské množství faktorů, z nichž mnoho není možné dostatečně přesně změřit, protože náklady na takové měření by byly nepředstavitelně obrovské. K tomu přistupuje také složitost "algoritmu" vývoje počasí, který ještě stále nezvládáme.

Když se ale vrátíme k těm faktorům ovlivňujícím počasí, je to tvar zemského povrchu, rostlinstvo na něm, které ovlivňuje vítr a vlhkost vzduchu, tedy i jeho teplotu, jsou to mořské proudy a chemické složení oceánů a jeho dynamika. Ve výčtu těch faktorů by se dalo pokračovat velmi dlouho a u onoho algoritmu by bylo možné vzpomenout efektu motýlích křídel, který naznačuje chaotičnost vývoje počasí. (Chaos jinak zase žádnou náhodu neobsahuje, je to ale jen tak složitý kauzální proces, že jej člověk není schopen pojmout, a jeví se mu tak náhodně.)

Vypadá to, že o tom, jaké bude počasí před vaším bytem spolurozhoduje i Golfský proud posun ledovce v Grónsku, v podstatě děje po celém zemském povrchu. Najít nějaký zdroj informací na jednom místě je zcela nemožné.

K tomu si musíme v případě našeho "osudu" zohlednit i faktory, které jsou velmi daleko ve vesmíru. Třeba stačí vzpomenout, že to, co vyhubilo dinosaury, byl meteorit, který evidentně pocházel z velké dálky. Jedna hypotéza, týkající se jiného vymírání skoro veškerého života na Zemi dokonce předpokládá, že život mohl být skoro vyhlazen zásahem úzkého paprsku gama záření, které pocházelo ze zhroucení dvou neutronových hvězd (nebo jedné černé díry a jedné neutronové hvězdy) nebo z kolapsu supernovy nejméně 30x těžší než Slunce, které byly ve vzdálenosti mnoha miliónů světelných kilometrů. Uznáte, že oba typy takové události by náš "osud" ovlivnily velmi podstatně.

Příkladů by bylo daleko více. Ale už teď je patrné, že náš osud ovlivňuje obrovské množství faktorů, které jsou hluboko v našem mozku, "široko" v mnoha lidech kolem nás, daleko kdesi ve vesmíru a že navíc celé to kauzální pole se řídí natolik složitým algoritmem, že není v lidských silách přečíst a zohlednit všechny informace, nutné k učení našeho "osudu". Osud tedy neexistuje a nebo chcete-li, nemůžeme ho žádným způsobem přečíst, což je v podstatě totéž.

Osud totiž skrytě předpokládá nějakou nadpozemskou sílu, která by byla schopna všechny informace, nutné k určení budoucnosti nějakého "objektu", soustředit na jednom místě. Mimochodem, to je ostatně důvod, proč vědomí, rozum, cítění jsou velkou nevýhodou. Existují totiž na jednom místě, což vylučuje vnímání všeho ve vesmíru najednou do všech nejmenších podrobností.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------

P.S.: Jen pro dokreslení toho, co nás nutí získávat stále podrobnější informace až do takové hloubky, kterou nejsme schopni realizovat, si rozeberme zdánlivě prostý problém 3 gravitujících těles: kdyby kolem země obíhal ještě jeden Měsíc, při určité poloze by nebylo možné vypočítat, jak se ta tělesa budou dál pohybovat. Newtonův gravitační zákon ani obecná teorie relativity to nezvládne. Musí se jít velmi podrobně do tvaru a struktury oněch těles, jejich "viskozity" v různých oblastech, atd., aby bylo možné provést slušný výpočet. Ten výpočet a to měření vlastností bude tak komplikované, že je vlastně nerealizovatelné. Takže ve struktuře těchto těles je informace o jejich "osudu" obsažena, ale nelze ji získat.

Autor: Jan Fikáček | pondělí 10.10.2016 9:12 | karma článku: 32.40 | přečteno: 1179x

Další články blogera

Jan Fikáček

Jsme mrchožrouti nekonečna

Nekonečno znamená snad pro všechny lidi tajemno a ztělesnění vědy. Proto možná některé překvapí, že ty nejzásadnější vědecké objevy nemohou vznikat jinak, než že nějaké, do té doby samozřejmé nekonečno, zničí.

25.7.2017 v 9:07 | Karma článku: 28.89 | Přečteno: 569 | Diskuse

Jan Fikáček

Kvantová mechanika, nekonečno a bůh

Říkáte si, co mají tyto tři věci společného? Všechny v nás svou tajemností a nepochopitelností vzbuzují posvátnou úctu. Také nám ale zatemňují rozum. Fascinují nás jako světlo fascinuje můry a je na čase se z jejich vlivu vymanit.

13.7.2017 v 9:04 | Karma článku: 32.58 | Přečteno: 1047 | Diskuse

Jan Fikáček

Cestující metra jako kvantové vakuum

Kvantová mechanika je pro většinu lidí nepochopitelná tajemná sféra. Přitom se dá pochopit celkem lehce. I v našem běžném životě můžeme pozorovat jevy, které snadno chápeme, a přesto jsou názornou metaforou kvantového chování.

9.5.2017 v 9:07 | Karma článku: 34.63 | Přečteno: 1251 | Diskuse

Jan Fikáček

Teorie Všeho jako filosofie mrtvá už při narození

Geniální fyzik na vozíčku, Stephen Hawking, se ve své knize Velkolepý plán snaží načrtnout obrysy tzv. teorie všeho. Otázkou ale je, je-li taková teorie vůbec možná, a jestli ano, co vlastně bude popisovat.

2.5.2017 v 9:07 | Karma článku: 35.05 | Přečteno: 1191 | Diskuse

Další články z rubriky Věda

Dana Tenzler

Židovská matka atomové bomby

Říkali jí „židovská matka atomové bomby“ – a to ji zlobilo. Shoda okolností ji připravila o Nobelovu cenu. Uhodnete její jméno? (délka blogu 6 min.)

17.8.2017 v 8:00 | Karma článku: 27.11 | Přečteno: 720 | Diskuse

Libor Čermák

Atomové výbuchy už v prehistorických dobách?

V srpnu si každoročně připomínáme svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki. Je ale možné, že podobné události se už na naší planetě staly někdy v dávnověku? Jsou záhady, které se tomu docela podobají.

17.8.2017 v 5:53 | Karma článku: 23.93 | Přečteno: 907 |

Irena Maura Aghová

Vzdělanost: O výuce dějin

Není mnoho lidí, kteří by se rádi učili dějiny. Jsou důležité? Co nám vlastně říkají a rozumíme jim opravdu? O tom tento článek.

17.8.2017 v 3:49 | Karma článku: 8.34 | Přečteno: 240 | Diskuse

Zdenek Slanina

U jurty seděla dívka - Richarda Feynmana cesta poslední

Richard Feynman, Nobelista za fyziku z r. 1965, i jeden z prvních, kdo uvažovali o nanotechnologiích, vtipný glosátor vztahů vědy a společnosti, měl jeden sen, který si už splnit nestihl.

14.8.2017 v 22:03 | Karma článku: 14.59 | Přečteno: 374 |

Dana Tenzler

Záhadný Sírius – bílá hvězda a bílý trpaslík

Řídí se podle ní i náš dnešní kalendář. Je naším nejbližším a nejlépe prozkoumaným bílým trpaslíkem. Psí hvězda fascinovala už starověké hvězdáře. Fascinovat bude i v budoucnu. (délka blogu 8 min.)

14.8.2017 v 8:00 | Karma článku: 23.40 | Přečteno: 466 | Diskuse
Počet článků 56 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1833

Vystudoval chemii, kybernetiku a teorii systémů. Roky vyučoval filosofii fyziky a filosofii virtuální reality na PřF a MFF UK v Praze. Pracoval jako evropský expert pro "Future and Emerging Technologies". V letech 1991-7 byl předsedou společnosti Mensa ČR (lidé s IQ nad 148 (US norma)), zakladatelem a předsedou Einsteinovy společnosti (IQ nad 180). Více informací zde.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.