Bohužel musíme nadšení nad jejich úžasnými výsledky trochu krotit. Leonardo třeba nebyl současně vynálezcem rogala, ponorky, tanku, vrtulníků a mnoha dalších dnes existujících strojů. On byl spíše fascinován podobnými novými věcmi a tak nápady posbíral od svých předchůdců, nějaký ten nápad i přidal, a uměl je prodat = krásně namalovat či nakreslit.
Dokázal nicméně mnohé technické novinky, i když třeba menšího rázu, šikovně realizovat a vlastně se živil nejen jako malíř, ale hodně jako producent různých mechanických a jinak efektních představení pro bohaté. Jeho Mona Lisa se stala nejznámějším obrazem světa nejen svou dokonalostí, neboť takových obrazů on i jiní přece jen pár namalovali, ale hodně i svým zajímavým příběhem krádeže v roce 1911.
Příběhy lidi vůbec fascinují. Například dnešním etalonem geniality je geniální fyziky na vozíčku, Stephen Hawking. On sice opravdu jako první úžasně spojil kvantovou mechaniku s obecnou teorií relativity, oč se dnes snaží teoretická fyzika komplexně, v představě vypařování černých děr dnes nazývaným Hawkingovým zářením, ale že není až tak výjimečným jako třeba Einstein nebo Newton je jasné z toho, že nepředložil více než vysvětlení některých dílčích jevů. Nobelova cena ho také zatím minula, jeho řešení zatím nebyla observačně či experimentálně potvrzena, nicméně v očích veřejnosti je absolutní vědecká hvězda, což je ale hodně způsobeno životním příběhem jeho nemoci.
Mona Lisa (Leonardo)
Lidé mají od přírody nadšení pro přehánění, pro zbožšťování a užívají si ho. Samozřejmě ve srovnání s námi jsou jmenovaní géniové opravdu zcela mimořádní. Ale co pak řekneme, když pozorujeme hvězdné nebe nebo fotografie galaxií a představujeme si třeba celý vesmír s nejméně 400 miliardami galaxií, z nichž každá obsahuje průměrně asi 100 miliard hvězd. Jakou "fantazii" měl jejich "tvůrce"?
Ta "fantazie" asi byla snad "nekonečněkrát" větší, přestože se to jeví tak, že věci nevymýšlel úmyslně, s plánem, ale prostě "náhodně" (nicméně za každá náhodou se skrývá zákonitost, kauzalita). O to větší kreativní sílu musel a musí mít, když "tvůrce" = multivesmír náhodně plýtvá silami, a přesto vytvořil věci, které by člověka ani ve snu nenapadly, kdyby je neobjevil už existující kolem sebe, třeba oheň. Představme si ještě jednou, že naše galaxie Mléčná dráha má asi 200 miliard hvězd a podobných galaxií je ve vesmíru na 400 miliard, a to jen v tom kousku vesmíru, který můžeme kvůli pomalé rychlosti světla pozorovat (asi 14 miliard světelných let daleko). Vesmír přitom není moc zakřivený, takže je asi ještě daleko větší.
A k tomu si domysleme to, že lidé zdaleka neovládají ani energii Země, natož aby disponovali energií srovnatelnou s energií Slunce. Takových sluncí je ale v Mléčné dráze 400 miliard, a to jsme ještě vynechali černé díry, temnou energii a temnou hmotu.... a.... multivesmír, ve kterém snad jsou miliardy vesmírů na úrovni našeho. A takovou tvůrčí energií disponuje "tvůrce" našeho vesmíru, multivesmír.. a zřejmě asi daleko větší.
Lidští géniové jen realizují možnosti, které jim náš vesmír předložil. Fyzikální možnost ponorky tady byla už miliardy let, než byla využita. Stejně tak možnosti kvantové mechaniky, na kterých fungují dnešní počítače, mobily a GPSky (které navíc fungují i na principech obou teorií relativity), jsou už tady prakticky od vzniku vesmíru. Dalších možností, které jsme zatím neobjevili, je potenciálně "nekonečně" mnoho.
Připadám si jako malý mraveneček, který krok po krůčku objevuje třeba New York, toto ohromné dílo "někoho", tedy spíše něčeho před námi. Ještě že ale máme mravenečky jako je Einstein, Hawking, Leonardo da Vinci, kteří umí běhat podstatně rychleji, mají podstatně lepší zrak a vyvinutější mozeček, a jsou schopni daleko efektivněji odhalovat drobné kamínky našeho "New Yorku", našeho multivesmíru.