Je dezinformací tvrzení, že je věta "Myslím, tedy jsem." jistá?

17. 01. 2023 9:07:07
Správný filosof nebo vědec se má řídit heslem "o všem pochybuj". Proto jsem někdy v roce 1997 připravil a uskutečnil na Přírodovědecké fakultě UK v Praze přednášku, kde jsem vykládal, proč je zmíněná věta nejistá.

Byly tam logicky korektní argumenty, ale takové argumenty nemusí být ještě emočně přesvědčivé. Myslím si ale, že se v diskusích v poslední době objevilo pár i docela přesvědčivých argumentů.

Jeden vychází ze samotné věty. Ta totiž používá logiku, je implikací, protože říká "jestliže myslím pak existuji". Jenže, jestli tato věta používá logiku, platí jen podmíněně, tedy za předpokladu, že platí logika. Tato věta tedy není absolutně jistá, jak se mnozí domnívají. Nechceme zpochybňovat logiku, ale jestliže diskutovaná věta stojí na logice, musí být logika nejméně tak jistá, jako tato věta. Tím už výjimečná jistota této věty není tak výjimečná. Navíc základ je jistější než to, na čem stojí stavba, tedy logika je jistější než ona Descartova věta. Logika musela existovat před touto větou. Milióny logických úvah existovalo dříve, než Descartes tuto větu zformuloval, tedy než nějaké já tuto větu myslelo. Tato věta je tak produktem logiky (nejen), tedy není ani primární. Nelze z ní proto odvodit, že existuje jen já, které vytvořilo celý svět (solipsismus). Logika je abstraktním okolím já, a naše já ji neovládá, poslouchá ji.

Mimochodem, kdyby Descartova věta byla absolutně jistá, nebyla by zpochybnitelná, tedy falsifikovatelná, což je podmínka vědeckosti a tím i pravdivosti. Každá myšlenka je totiž zjednodušením. To nám naznačuje cestu k dalšímu argumentu. Pojďme tedy k němu, k ještě lepšímu argumentu.

Tato úvaha byla emočně inspirována poslechem alba Hysteria skupiny Def Leppard.
Tato úvaha byla emočně inspirována poslechem alba Hysteria skupiny Def Leppard. (Obrázek použit v souladu s právy na použití vyloženými na Wiki)

Uděláme s ním takový kruh. Ukážeme si, v čem je analyzovaná věta nejistá, a pak se vrátíme k její jistotě, ovšem přitom pochopíme, že říká něco jiného, než se zdá. Že je tato věta stejným zdáním jako je zlomení rovné tyče, když ji ponoříme do vody. Začneme čistou destrukcí. Tato věta hovoří o jistotě existence našeho ega. Víme ale, co je to naše já? Když se snažíte nastudovat si to, dostanete desítky ba stovky informací a názorů, které si nejméně částečně odporují. Máme tedy nejistotu, o čem to vlastně mluvíme. Dále, neodstranitelnou částí já je vědomí. Když spíme, je vědomí vypnuto. Neexistuje ani naše já? Co ho tedy vytvoří, když se probudíme. Jedině něco na já nezávislého, neboť já v tu chvíli neexistuje. A není naše já spíše to, co vytváří naši individuální identitu, tedy znalosti, vlastnosti, vztah k lidem okolo, případně k věcem okolo (mé kolo třeba :)). Nebudeme to moc rozebírat, ale nikdo pořádně neví, co to vlastně ono já je.

My já jen chápeme intuitivně, jevově, tedy povrchně. Proč si to myslím. Proto, že vše vidíme jen povrchně (viz třeba ona falsifikace). Když vezmeme třeba náš každodenní svět, můžeme si naši povrchnost dokumentovat na čemkoliv. Například všechny předměty kolem nás jsou složeny z atomů. Ty mají atomová jádra, kde je uložena prakticky veškerá jejich hmota. A kolem nich je spousta prázdna, kde se nacházejí, "obíhají" lehoučké elektrony, o kterých ani pořádně nevíme kde jsou. A s určitou pravděpodobností může být takový elektron klidně i mimo stůl.

Náš stůl vidíme jako stůl jen proto, že naše oči vidí vše velmi hrubě a povrchně. Kdyby byl náš zrak tak dokonalý, že bychom viděli i atomová jádra, rozpadl by se stůl v našem vjemu na obrovské množství malých tečiček, atomových jader, oddělených prázdnem. Stůl nemá ve skutečnosti spojitý povrch, ten vytváříme jen naším povrchním viděním. Kdybychom uměli zmáčknout celý stůl do objektu hustoty atomového jádra, dostali bychom něco jako špičku jehly o váze stolu. Stůl je tak něco o dost jiného, než co za stůl běžně označujeme, je to jedno velké prázdno. Stůl je jev, "iluze", "zdání".

To platí o všem, protože žijeme jen ve světě jevů, jak ilustroval už Platón svou jeskyní. Naše vnímání silně zjednodušuje. To nám říká naše zkušenost. Jablko v 15.století nemělo v lidských představách buňky a atomy. Proto i naše já, jak si ho představujeme, je jen jev, naše povrchní představa o něm. Už jsme výše naznačili, že je to něco mnohem složitějšího, než jen jeden objekt bez struktury. Znovu připomeňme, že podmínkou vědeckosti a tím i správnosti popisu je, že je zjednodušený, tedy překonatelný, falsifikovatelný. Nejistota, co to vlastně je a co je to vědomí, které je jeho nedílnou součástí, znejišťuje celou diskutovanou větu (v latině) "Cogito ergo sum." Proč ale pořádně nevíme, co je to ono já. Je to proto, že se na něj díváme z příliš velké blízkosti. Když bychom se snažili číst knihu tak, že bychom si ji přiložili ke tváři, oko bude tak blízko, že nezaostří a text uvidíme rozmazaně. Nepřečteme ho. Tak se to má i s egem. Naše já pozorujeme naším já, takže poznávací vzdálenost je extrémně malá. Ztrácíme tak prakticky jakoukoliv informaci o našem já. Zbývá je dojem vlastní existence.

Víme sice jistě, že já existuje, ale nevíme skoro vůbec, co to vlastně existuje. Jestli to někdo ví, prosím, ať to vyloží. Vypadá to tedy, že správný význam věty "Myslím, tedy jsem." je "Myslím, tedy něco existuje." Tato věta je jistější než "Cogito ergo sum.", protože nepotřebuje znalost toho, co to je já. Dokážeme si představit, že v hloubce pod povrchem, je já něco velmi jiného, než se nám jeví. Podobně jako onen stůl. Je to situace podobná tomu, že nám někdo svítí silnou baterkou do obličeje, a my nemůžeme poznat, kdo to je.

Všechno, cokoliv je systém, jev, který poznáme až poznáním jeho struktury a funkce. Nebudeme chápat, co je to auto, když si nesedneme do jeho sedačky (struktura - dveře, sedačka) a nezjistíme, že se pohybuje (funkce). U našeho ega to nevíme. Netušíme proto, co to vlastně je.

Můžeme tedy uzavřít, že "Myslím tedy jsem." je věta poněkud nejistá, neboť moc nevíme, co je to naše já v onom "já jsem". A ona jistota tam je, ale patří existenci něčeho. Něco jistě existuje. (Už se nebudeme raději hrabat v tom, že netušíme pořádně, co je to myslet a už asi vůbec netušíme, co je to existovat. To by jistotu oné věty úplně zničilo. Například věta "Cítím, tedy něco je." je ještě jistější než "Myslím, tedy jsem." protože platí i pro zvířata a novorozeňata.)

Díle, i kdybychom předpokládali, že svět kolem nás stvořilo naše já, tedy byli na pozici solipsismu, stejně nám naše zkušenost řekne, že je svět na nás nezávislý. Určitě to nefunguje tak, že si pomyslíme, že se nám nic nestane, když skočíme z 10.patra na beton, a pak když skočíme, skutečně budeme v pohodě. To je ale důkaz toho, že jsme svět nevytvořili. Když člověk vytvořil virtuální realitu, udělal ji tak, že není problém skočit v ní z 10. patra na beton, aby se nám nic nestalo (viz Neo v Matrixu). Je to proto, že jsme ji vytvořili my. A jestliže jsme vytvořili svět my jaksi nevědomky, je to důkaz, že něco nezávislého na našem vědomém já, ovládá okolní svět. One svět je tedy odcizený, není produktem vědomí, já.

Stejně jako se můžeme spolehnout na to, že se nám něco stane skokem z 10.patra na beton, a že je to snad i jistější než věta "Myslím, tedy jsem.", stejně se můžeme spolehnout i na fyzikální zákony. Ten svět, který vnímáme, i kdyby byl produktem našeho vědomí, poslouchá fyzikální zákony. Jeden z nich říká, že se každý systém bez dodávky energie zvnějšku rozkládá, degeneruje, jeho entropie stoupá, umírá. Kdyby tedy před vytvoření světa vědomím existovalo jenom to vědomí, rychle by došlo záhuby. Bez interakce s okolím není schopno nic vytvořit. Dokonce, máme-li věřit své zkušenosti, což ani solipsismus nepopírá, pokud vím, vše vzniká zvnějšku. Tělo dítěte stvoří rodiče, tedy nakonec i spoluvytvoří i jeho vědomí. To vzniká mimo jiné pod tlakem komunikace s okolím, s matkou a s okolními předměty. Kdyby mělo dítě odblokované všechny smysly od narození, nevyvinulo by se u něho vědomí.

Vědomí, já, je tedy evidentně produktem okolního světa, a ne okolní svět produktem jediného ega. Takže jakási, poněkud vachrlatá jistota věty "Cogito ergo sum.", stojí na mnohem větší (a asi absolutní) jistotě existence světa. Neboli "Myslím, tedy něco existuje." (Zde čím obecnější je tvrzení, tím je jistější.)

A nakonec si všimněme, že jistota Descartovy věty je velmi limitovaná. Můžeme to metaforicky vyložit jako naši cestu vlekem. Když jedeme ve vlaku, vidíme všechny závory stažené a všechna výstražná světla blikající. Když ale čekáme v autě před závorami, zjistíme, že jsou závory někdy taky nahoře. Naše já ve vlaku je ale k takovým situacím slepé. My tedy nemůžeme vidět svět bez já, přestože takový existoval nejméně miliardy let. Naše já je také naše vězení a omezení. Existence nepotřebuj myšlení. Kámen existoval i před naší existencí.

A kdyby někoho iritovalo, že tu bouráme zjevené jistoty, tak by měl vědět, že to jen proto, abychom našli jistoty ještě spolehlivější. Jaká to krása a jistota vidět pod povrch věcí. Jaké to uklidnění emocí rozjitřených poznáním povrchnosti a nejistoty dosavadního poznání. Porozumění věcem je jediná jistota, kterou máme.
Autor: Jan Fikáček | úterý 17.1.2023 9:07 | karma článku: 25.53 | přečteno: 1145x

Další články blogera

Jan Fikáček

Nahraďte svou ženu a děti umělou trpělivostí (inteligencí?)!

Tak jo, uznávám, že ženu a děti nelze umělou inteligencí nahradit ve většině případů, ale v jednom by to asi šlo, ne? :)

20.3.2024 v 9:07 | Karma článku: 21.69 | Přečteno: 613 | Diskuse

Jan Fikáček

Mašínové: Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina!

Film Bratři o skupině Mašínů dostal v sobotu cenu za nejlepší film roku na Českém lvu. Jeho tvůrce na večeru prohlásil, že to byli hrdinové. Tak se pojďme podívat na jejich činy.

11.3.2024 v 9:07 | Karma článku: 45.70 | Přečteno: 6277 | Diskuse

Jan Fikáček

Jak nás intuice vede na scestí v otázce, co je to realita

V hollywoodských filmech často nějaký hrdina, astronaut nebo detektiv, vyřeší problém intuicí. Když selže rozum a důkazy, intuice zaskočí. Jenže intuice není vždy spásné řešení, někdy tomu řešení naopak brání..

27.2.2024 v 9:07 | Karma článku: 30.29 | Přečteno: 2107 | Diskuse

Jan Fikáček

Dá se v padesáti naučit anglicky?

Mnohokrát jsem slyšel názor, že pokud se člověk nenaučí nějaký cizí jazyk do třiceti, už se ho nenaučí nikdy. A proto když jsme se přestěhovali s rodinou před tímto mým věkem do Belgie, ani jsem se nový jazyk naučit nesnažil.

13.2.2024 v 9:07 | Karma článku: 39.56 | Přečteno: 7005 | Diskuse

Další články z rubriky Věda

Dana Tenzler

Barvy v kuchyni (3) - přírodní červená

Blíží se Velikonoce. Napadlo vás někdy, čím se vlastně barví velikonoční vajíčka? Jakými přírodními nebo umělými barvivy se dá jídlo barvit dnes a jak tomu bylo v minulosti? (délka blogu 3 min.)

28.3.2024 v 8:00 | Karma článku: 13.12 | Přečteno: 121 | Diskuse

Zdenek Slanina

Problém co začal už Arrhenius: Kysličník uhličitý a doba ledová - a teď i sopečné aktivity

Už S. Arrhenius řešil vztah obsahu CO2 v atmosféře i k době ledové. Tehdy hlavně ukázal, že jeho navyšování v atmosféře povede k nárůstu její teploty. Nyní výzkumy z univerzity v Sydney ukazují na roli sopek v nástupu ochlazování.

26.3.2024 v 5:22 | Karma článku: 24.19 | Přečteno: 514 |

Martin Tuma

Berte Viagru, dokud si na to vzpomenete

Rozsáhlá studie odhalila významné snížení výskytu Alzheimerovi nemoci u pravidelkných uživatelů Viagry

25.3.2024 v 14:17 | Karma článku: 13.60 | Přečteno: 303 | Diskuse

Dana Tenzler

Barvy v kuchyni (2) - průmyslová žlutá

Blíží se Velikonoce. Napadlo vás někdy, čím se vlastně barví velikonoční vajíčka? Jakými přírodními nebo umělými barvivy se dá jídlo barvit dnes a jak tomu bylo v minulosti? (délka blogu 3 min.)

25.3.2024 v 8:00 | Karma článku: 14.44 | Přečteno: 189 | Diskuse

Dana Tenzler

Barvy v kuchyni (1) - přírodní žlutá

Blíží se Velikonoce. Napadlo vás někdy, čím se vlastně barví velikonoční vajíčka? Jakými přírodními barvivy se dá jídlo barvit dnes a jak tomu bylo v minulosti? První díl seriálu o barvách.

21.3.2024 v 8:00 | Karma článku: 18.11 | Přečteno: 293 | Diskuse
Počet článků 307 Celková karma 31.94 Průměrná čtenost 3139

Vystudoval chemii (SŠ), kybernetiku, řízení, ekonomii a teorii systémů (interdisciplinární studia - VŠ), je obecně uvažujícím člověkem někde na pomezí mezi přírodními vědami a filosofií. Roky vyučoval filosofii fyziky a virtuální reality na PřF a MFF UK v Praze. Od září 2021 Ph.D. se zaměřením na filosofii fyziky a matematiky. Pracoval jako evropský expert pro "Future Technologies", 7 let pak v jedné z nejvyšších evropských pozic v počítačové bezpečnosti. Momentálně finanční expert na evropské úrovni. V letech 1991-7 byl předsedou společnosti Mensa ČR. Je členem světové vědecké Společnosti pro filosofii času. Absolvent Oxfordského kurzu Filosofie vědy. Více informací zde.

Chcete-li sledovat diskuse v "jeho" skupině, připojte se do Vědecké filosofie & Fyziky (nejen). jfikacek@gmail.com
 
Upozornění: Toto je popularizační blog pro veřejnost, neberte ho tedy jako vědeckou dizertační práci. Někdy je to jen divoká fantazie. Na druhé straně se snaží udržovat jistou vědeckou kvalitu, takže "esoterické" komentáře nejsou vítány. P.S.: Osobně útočné a odborně velmi nekvalitní komentáře, zejména velmi dlouhé, budou mazány.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...