Ono je to s tou nulou zapeklitější, protože se o ní hovoří v několika sémantických významech. To je hezky vidět na binárním kódu, kde 0 reprezentuje jeden ze dvou možných stavů, zatímco 0 ve smyslu prázdné množiny představuje nic. A ani to není přesné. A různě významných odchylek v sémantických významech nuly je víc... Vedle toho je důležitá i gramatika: Angličtina používá výraz "nothing is", zatímco čeština "nic není". Angličtina upřednostňuje formu dvojího záporu, čeština obsah před formou. Pouze věci existující mohou být, neexistující věci nejsou, čili čeština správně používá výraz "nic není", ačkoliv by primitivní formalisté rádi dávali přednost formě dvojího záporu, jak je vlastní právě například angličtině.

Pokud má mít nula nějakou minimální hodnotu, tak by s ní mělo jít dělit. 

ALEI VZDÁLENOSTI NEMOHOU BÝT NEKONEČNĚ KRÁTKÉ (NULOVÉ).

Todokázal již starověký Aristoteles.Chyba úvahy tkví v tom, že isoučet nekonečné řady může být konečný, pokudse její členy dostatečně rychle zmenšují. Protooproti Zenonovi Achiles předběhne želvu.

JAKJSEM JIŽ NĚKDE UVEDL, NULA NEEXISTUJE PROTO, ŽE TO NENÍ ČÍSLO, ALE VÝRAZ. VESMÍR NENÍ NEKONEČNĚ MALÝ. ALE JE KVANTOVANÝ.JESTLI JE NEJMENŠÍ DÉLKA PLANCKOVA NEVÍM, ALE JE VELMI MALÁ,TAKŽE JI DNEŠNÍMI PŘÍSTROJI NEMŮŽEME URČIT, JE-LI TO VŮBECPRINCIPIÁLNĚ MOŽNÉ K NULE SE MŮŽEME JEN PŘIBLÍŽIT, ALE NIKDYJI DOSÁHNOUT. JE TO DOBŘE ZNÁMÉ Z TERMODYNAMIKY, KDY SE MŮŽEMETEPLOTNÍ NULE PŘIBLÍŽIT, NIKOLIV JI DOSÁHNOUT.

Nula od nuly pojde a tak se stalo, že nula vyhynula.

Poslední exemplář byl spatřen v roce 1747 v Jaroměři.

..jen aby.....???....při pohledu (například) do lavic parlamentu....bych si tak jistý nebyl....

Nula neexistuje, protože vesmír má hrůzu z prázdnoty. Nulu vymyslel až člověk. Jsem tedy definitivně odvážnější než vesmír, když se jí nebojíme.

Vesmír nemá žádné emoce, natož strach.

Všechna čísla, včetně nuly, jsou konstrukty lidské mysli. V reálu neexistují. Ale jsou to konstrukty mimořádně užitečné a užívané.

P.S.: Problém, se kterým se v tom textu tak perete, byl úspěšně odstraněn tzv. Německou školou matematiků již koncem 19. století, mj. zavedením pojmu limita funkce. To čarování s diferenciály přežívá ve fyzice, protože je to (když se to člověk naučí) praktické.

No, nejsem si jist, že pojmem limity byl ten problém vyřešen. Pere se tu teorie množin a diferenciální počet. "Rozměry bodu" jsou Lebesquova míra příslušné jednobodové množiny. Ta je naprosto přesně definovaná a je to přesná a naprosto korektní nula.

Ona se v tomto teorie množin dost pere s diferenciálním počtem. A v praxi diferenciální počet stejně vždy nulu použije, protože hodnotu limity najednou zaokrouhlí tak, jako by byl přímo v bodě a ne v jeho epsilon okolí. Takže to čarování je i v matematice. :-)

Domnívám se, že je tomu právě naopak. V současném světě existují pouze dvě čísla. Je to jednička a nula. Všechna minulá poznání lidstva (hudba, literatura, obrazy, věda,..) je v současnosti ukládána na externí media pouze ve posloupnostech nul a jedniček, ze kterých je může kdokoliv znovu interpretovat (zná-li pravidla uložení). Přesnost zobrazení čísel přirozených (1, 2,...) a racionálních (vzniklých matematickým postupem)  je závislá na pouze na délce řetězce, který jim přisoudíme.

Něco na tom je. Binární kód je v podstatě rozlišení mezi JE a NENÍ.

Existence a neexistence, což už je více fyzikální než matematické.

Pokusím se.

Nula není (možná jen zatím) fyzikální pojem. Nula je idea lidského rozumu.

Pokusím se.

Nula není (zatím) fyzikální pojem. Nula je idea lidského rozumu.