Jediné, coby do toho mohlo vnést trochu světla, by byl skutečný experiment,jenže na to v současné době nemáme prostředky. Experimentyprováděné na elementárních částicích vypovídají o případnémskutečném chování předmětů v makrosvětě jen minimálně.

ALEEXISTUJE NĚJAKÝ INERCIÁLNÍ POHYB ? MYSLÍM SI, ŽE PRÁVĚ OBECNÁRELATIVITA HO VYLOUČILA. MY SICE KDYŽ JDEME ROVNOU ZA NOSEM JDEMEVLASTNĚ PO KRUŽNICI. KDYSI JSEM PSAL DO JAKÉHOSI ASTRO WEBU, ŽEPAPRSKY SVĚTLA SE V OKOLÍ SLUNCE OHÝBAJÍ, ČAS SE S GRAVITACÍMĚNÍ, ALE BYL JSEM ODKÁZÁN NA TO, ŽE PAPRSKY SE POHYBUJÍ POSVÝCH GEODETIKÁCH A ŽE SE VLASTNĚ POHYBUJÍ ROVNĚ.CO TEDY URČUJE INERCIÁLNÍ POHYB, DRÁHA, NEBO GEODETIKY ? A COGRAVITACE ?

PODLESTR SE ZMĚNA ROZMĚRŮ USKUTEČŇUJE VE SMĚRU OD NÁS A K NÁM, ALENETÝKÁ SE TO ROZMĚRŮ NA NĚ KOLMÝCH. (OVLIVŇUJE I ZMĚNU TÍHY,COŽ JE VLASTNĚ EKVIVALENT ENERGIE.)

MŮJ DOTAZ ZNÍ : ALEEXISTUJE I SMĚR NEKOLMÝ A NEROVNOBĚŽNÝ A JAK JE TO V NĚM ? JAKTO BUDE PŘI PRŮLETU KOLEM TĚLES S VELMI ROZDÍLNOU GRAVITACÍ,NAPŘ. NEUTRONOVÉ HVĚZDY NEBO ČERNÉ DÍRY, KDE MŮŽE K TÉTOSITUACI DOJÍT ?

EXISTUJEJEDNA VĚTA, NEVÍM ZDA PRAVDIVÁ :

Časa prostor jsou jednotné, je to jedno a totéž, jenom nahlížené zrůzných stran.

APRAVÍ SE, ŽE ČAS VZNIKL VE VELKÉM TŘESKU. ALE KDY ? PŘEDINFLACÍ, NEBO PO NÍ ?

JESTLIPAK TO TVOJE NOVÉ BÁDÁNÍ MÁ CO ŘÍCI I O PARADOXU DVOJČAT ?

Dobře, zrušme konfrontaci a pojďme se bavit k věci. Doporučuji následující postup: přečti si ty moje dva staré články, pak se ještě jednou třeba na Wikipedii ujisti, že mám správně vzorec pro gravitační dilataci času.

Další krok pak je provést experiment. Správný vědec, než začne s experimentem, tak si promyslí, jaké by měly být parametry experimentu a jaké ba měl očekávat výsledky. Takže si zvolíš délku ramene centrifugy, otáčky a z nich vypočítáš přetížení neboli zrychlení. No a teď nás zajímá jak dlouho máme točit, abychom naměřili něco víc než je přesnost námi zvolených hodin. Není nic snazšího než dosadit do vzorce pro gravitační dilataci času a hned víme, jak dlouho musíme točit aby byla delta v časech významná a měřitelná. Ale OUHA! Co tam dosadíme? Zrychlení se totiž ve vzorci pro gravitační dilataci času nevyskytuje!!!

No, gravitační potenciál je násobek zrychlení a vzdálenosti ("výšky") v gravitačním poli. Takže to ses od toho zrychlení moc daleko nedostal. To zrychlení tam je. 

Problém je spíše v tom, že zrychlení je vektor, jehož směr se při rotaci tělesa třeba v centrifuze neustále mění. Neboli, neustále dochází k příčnému zrychlení. Takže kdybychom to brali podle principu ekvivalence, tak by tomu bylo ekvivalentní neustále se stáčející gravitační pole. Rozdíl je tu navíc v tom, že u těles je gravitační zrychlení dostředivé, kdežto u té centrifugy odstředivé. Princip ekvivalence funguje, ale musí to být dvě podobné situace, což tady není splněno.

Takže odvolávám své tvrzení, že lze lineární zrychlení ekvivalentně nahradit rotačním, tou centrifugou.

Ovšem v případě jednoho dvojčete na Zemi a druhého v raketě je už situace podobnější. Ale i tam neplatí princip ekvivalence dokonale, protože nejde o dokonale stejné situace.

Einstein například upozorňoval, že když vezmeme jeho výtah padající ke gravitujícímu středu (pro jednoduchost si představme třeba gravitující bod), musela by neexistovat pevnost výtahu, aby se výtah mohl postupně zmenšovat až se změnit v bod v gravitujícím středu, aby platila ekvivalence dokonale.

Milý Pavle.

Samozřejmě, že smažu i tenhle tvůj koment. Jednak na mě vyhrožování neplatí, druhak budu rád, když mi uděláš pořádnou reklamu, za níž Ti děkuju předem. :-) Ale hlavně budu mazat veškeré komenty, kde bude něco agresivně osobního. Já se zajímám o témata, o kterých diskutuju a osobní reakce jsou mi celkem fuk. :-) Alespoň ve svém osobním prostoru takové informační znečištění vždy uklidím.

Takže se těším na reklamu, kterou pro mě uděláš a na zvýšený zájem o můj blog. Díky moc a hezký den. :-)

Četl jsem o pokusu, kdy byly radioaktivní částice s velmi krátkým poločasem rozpadu emitovány po dlouhé dráze na stínítko a poté bylo vyhodnoceno, kolik se jich během emise rozpadlo. Stejný pokus byl zopakován s částicemi, urychlenými v urychlovači částic na rychlost blízkou rychlosti světla. Zjistilo se, že u druhého pokusu se rozpadlo  m é n ě  částic, než by odpovídalo času k překonání vzdálenosti. Považuje se to za důkaz, že pro částice, pohybující se rychlostí blízkou rychlosti světla, plynul čas pomaleji.

Jo, to je OK. Já netvrdil, že neexistuje dilatace času. :-) Já tvrdil, že neexistuje paradox dvojčat coby důsledek dilatace času ve speciální relativitě.

A co dvojče kroužící kolem druhého? Např. na oběžné dráze kolem země, pokud vím, časová dilatace prokázána byla - nebo ne?

Také bych řekl, že "paradox dvojčat" byl již změřen i pomocí přesných hodin - jedny na Zemi, druhé na oběžné dráze, načež se ukázalo, že se vůči sobě zpozdily. Dokonce se s tím musí počítat u satelitů (třeba u GPS).