Vcelku dobré. Jen byste měl opustit tu směšnou představu hlubšího času a nadprostoru. To není k ničemu - je to jen projev neschopnosti překonat myšlení formované podmínkami 3+1 rozměrného vesmíru.

Tak "nadprostor" je v podobě časoprostoru podle fyziků skálopevně ověřená jistota. A já s nimi souhlasím. :-) Neumím si představit speciální teorii relativity jinak než rotaci ve 4D (časo-)prostoru.

A 10D supestrunový prsotor je taky nadějný. :-)

Takže buď by to chtělo naznačit jiné řešení, nebo minimálně definovat, co se myslí "nadprostorem", který nemá existovat. :-)

Je to trochu jinak, z naší pozice máme zde projevy a stavy jako čas, prostor, gravitace ... ., ale ta je čistě východiskem jedné veličiny či projevu.

Jde o co si mimohmotného a k přiblížení lze říci, že je to obdoba kvantové informace stavu, dále KVIS.

Každý stav existence má svůj jedinečný gradient, jež vytváří jak jeho aktuální stav i následný jeho proces což je evoluce a vznik všeho a forma samotného  spektra vesmíru.

Je to podobné jako chemická tabulka prvků, kde určitý počet .. vytváří prvek.Samotná existence má pak podobu jako vlnové délky, kde pro přirovnání naše viditelné spektrum světla, má zde obdobu lidského stavu a projevu.Nikolov celé spektrum ... .

Zde je pak i problém, neboť se snažíme jednou části délkového spektra, popsat celé spektrum jež už jiné a zcela jiné.

My vlastně máme svoje RGB, vědci pak používají jen jeho části  R-G-B na popsání, těch části jež jsou mimo ultra a infra ... .Pokud  se pracuje s tímto KVIS a jak si se odruší lidská aktivita její procesy v mozku, tak zmizí toto "omezení" a lze se prolnou do většího stavu a případně i zde do jiného času. Právě poznání KVIS nám pak ukáže podstatu i smysl našeho vesmíru a všeho zde.

My jsme pořád obklopení super existencí, jež je součin všech možností možností, jedině co nás od něj odděluje a vlastně vytváří náš osud je právě naše hodnota KVIS. Má ji proton, atom, slunce, květina ... .

Aktuální věda jde lineární cestou a jako pokusného králíka má vesmír a jako hodnotitele, nestálou proměnnou hodnotu člověka.Lze přejít takto do jiného úseku a tím pádem času ale už to nebude jak si v lidské formě ... .

To mi moc smysl nedává. :-) Přijde mi to příliš rozplizlé, spíše emoční sdělení než rozumové, sorry. :-)

Strávil jsem dlouhé večery studováním Hawkingových popularizací,přednášek zMIT a všeho možného,co dokáže člověk na internetu sehnat o kvantové mechanice,čase, dalších dimenzích atd, protože mě štvalo že tomu absolutně nerozumim I kdyžmám tu standardní fyziku tak rád…a došel jsem k tomu že tomu sice jakž-takžrozumím,ale rád to nemám vůbec :) Multičasy,Multiprostory, živo-mrtvá kočka, časové větvě a tvorba alternativního vesmíruve kterém jsem se rozhodl že na váš článek reagovat nebudu – prostě se mi tonelíbí, a protože jsem laik tak si dovolím vystačit s tvrzením, že bůhnehraje s vesmírem kostky :)

a navíc mi blbne klávesa "space"

Když vycházíme z pravděpodobnosti existence Higgsova pole, jaký má vzah reakce částic s polem k jejich vnitřnímu (vnímanému) času? Něco, co se pohybuje rychlostí blízké rychlosti světla, má vlastní čas zpomalený. Čím menší reakce s polem, tím pomaleji plyne čas? 

Jak je to potom s časem v případě Cesia, v jehož krystalech se informace pohybuje rychlostí rychlejší, než je rychlost světla ve vakuu, kterou považujeme principiálně za limit? 

Moc hezký článek.  Díky.

Na Higgse nejsem žádný odborník, takže si netroufám, ale nevidím přímou souvislost mezi Higgsem a relativitou času.

Zpomalení času je ale pouze "zdánlivé", stejně jako strom v dáli není ve skutečnosti malý. V relativitě je totiž částice letící i téměř rychlosti světla vlastně ze svého hlediska v klidu, takže nemá žádný důvod víc interagoval s Higgsovým polem, když je k němu v klidu.

Nevím o tom, že by se někde v Cesiu světlo pohybovalo rychleji. :-)

Podlé mé teorie se vše odehrává pouze v jediném neměřitelně malém okamžiku, včetně vzniku a zániku vesmíru. Pouze nám se zdá, že čas plyne (jako ve snu, který trvá několik sekund, ale my to vnímáme jako řadu hodin).

V tom případě není problém cokoliv v minulosti změnit, protože minulost existuje současně s přítomností a budoucností.

Viz též paralelní vesmíry.

Tohle vychází z mylného chápání Minkowského prostoročasu a Penrosova paradoxu Andromedy, resp. z Rietdijk-Putnamova argumentu. Jeho vysvětlení sem dám někdy příště. 

http://en.wikipedia.org/wiki/Rietdijk%E2%80%93Putnam_argument

Těch teorií o čase existuje více. Třeba předpoklad, že v každémčasovém okamžiku se skutečnost větví na dále paralelní vesmíry, které se lišíjen nějakou malou kvantovou drobností v tom konkrétním okamžiku a dále seuž vyvíjejí samostatně a nezávisle. A k tomuto dělení dochází v čase neustále, a teoreticky by bylo možné mezi těmito větvemi přeskakovat. Logické problémyzůstávají v pořádku:

Když přeskočím do minulosti v jiné větvi a zabiji „svého“dědečka, tak jsem svého skutečného dědečka nezabil, protože ten je v mé původnívětvi. Historie této větve se pouze bude vyvíjet tak, že moje postava už se v tétovětvi nenarodí a bude se zde vyskytovat cizí prvek, který sem přeskočil z jinévesmírné větve.

Na argument, že „kdyby to šlo, tak bychom zdepozorovali návštěvníky z budoucnosti“, lze říci, že těch paralelních větvíse tvoří v každém okamžiku téměř nekonečně mnoho a pravděpodobnost, že byzrovna do naší větve někdo přeskočil je téměř nulová

Tahle Everettova interpretace kvantovky je hodně disktutabilní a dá se ukázat, že není možná. Na to tady ale ní prostor moc. :-(

fyzika je neschopná experimentálně potvrdit cokoliv zásadního a tak se obloukem vrací k filosofii

To těžko. Kdokoliv, kdo píše na počítači, ukazuje, že fyzika chápe a počítá kvantovou mechaniku velmi přesně, což by nebyla schopna, kdy vše experimentálně nedokázala. Experimentální důkazy vyzdvihly teorii relativity, be zkteré by nefungovala žádná GPS. A to nemluvím o všech motorech. Kdyby fyzika nebyla schopna nic experimentálně potvrdit, žijeme ještě v jeskyních asi. :-)

Nějak jste nezodpověděl otázku z titulku a já mám obavy, do jaké míry vlastníte v této oblasti znalosti či trpíte pouze nepodloženými dohady z principu.

Dopustil jste se několika kategorických tvrzení, o jejichž absolutní platnosti se dá, domnívám se, s úspěchem pochybovat. Minimálně na současné úrovni poznání. Takže mám několik poznámek a, s dovolením, dotazů.

Čas má počátek a bude mít konec: docela rád bych znal vaši představu počátku času, protože musel vzniknout s Velkým třeskem, jehož původ není zcela jednoznačný; stejně je to i s koncem času, který by musel zaniknout s koncem vesmíru, o kterém se můžeme jen dohadovat

Čas musel vzniknout z jiného času/pohybu: co tím máte na mysli? Předpokládáte souběh více časů a nebo konec a následnictví?

Čas má omezenou platnost jen pro náš vesmír: to jste dokázal čím a jak?

Znáte existenci jiného času z jiných vesmírů? Ty musí podle vás existovat když platnost času omezujete výhradně pro náš vesmír.

Čas je jen pohybem v jiném času (subčasu): vám nestačí jen jeden čas? Z čeho vyplývá existence jiného času, v podstatě vyšší úrovně, ač ho nazýváte subčasem? Vámi předpokládaná rigidita tohoto subčasu jej však fyzikálně řadí do jiné kategorie než čas.

Poněkud mi však vaše teorie (neboť nic jiného to samozřejmě není) připomíná klasikovo zhodnocení času:

Čas si vymysleli lidi, aby věděli, od kdy do kdy a co za to.

Ten titulek byl jen lákadlo. :-) Ale, protože Hawking prezentuje lineární chápání cestování v čase, tak buď to dělá vědomě jen kvůli propagaci vědy (a sebe) nebo se v tom moc neorientuje. :-)

Obavy o mé znalosti bych zase takové neměl, živil jsem se podobnými věcmi. :-) Ale jinak uznávám, že je to tak trochu barinstorming a leccos je jen hypotéza. Na čem ale trvám je, že mnoho možností jak může cestování v čase vypadat a ta klasická je jen jednou z mnoha, takže bych ji nebral moc vážně.

Čas vznikl z velké třesku, ale něco se muselo hýbat i předtím, tedy musel být i jiný čas. Kdyby vše bylo absolutn ztuhlé, nijak by nemhla vzniknout příčina velkého třesku. Takže na tohle stačí logika. :-) To je jako když třeba vznikne výbuch, je to možné jen díky tomu, že existoval vnitřní pohyb (sloučeniny měly před výbuchem např. elektrony s větší energií než po něm). Hezky je to vidět na atomové bombě. Tak se vnitřní energie, vyjádřena jako hmotnost (je provejem pohybu ve 4.dimenzi), projeví navenek. Jeden pohyb je důsledkem předchozího a platí zákon zachování energie, takže i před vesmírem byl pohyb, který ho stvořil. Dnes se navrhuje, že to mohla býst srážka dvou "supestrunových" M-brán.

Více časů běží souběžně, jeden je postaven z druhého. Tok tepla  je podobně jen tokem rychlejších částic do oblasti pomaješích - analogie.

Konečnou dobu života času odvozuje z velmi prosté úvahy, že pro miliardy a triliardy případů platí, že jsou konečné v čase. Proč by nebyl i pohyb zvaný čas. (Čas je vlastně jen relativní funkce, podobně jako dcera. Jedna žena je pro někoho dcera, pro někoho ne.)

Znám jiné časy, které existují uvnitř našeho vesmíru. Psychologický čas, počítačový čas... Existence jiného času vyplývá z relativity toho našeho. Kdyby čas byl ten poslední a jediný, musel by být absolutní, neměnný.

To, co jsem předestřel, není teorie, ta by musela být ověřena. Je to jen hypotetická představa. :-)

posuňte se do minulosti či budoucnosti o  jednu jedinou sekundu a rozfláknete se o strom či dům vzdálený od vás cca 400m

to v lepším případě. vzdálenost země-slunce (bajvoko) 150milionů km. země to "stíhá" za rok. Z 365x86400 mi vychází 15km/sec. Posun by byl libovolně všemi směry, takže se můžete ocitnout pár km "v luftě" stejně jako pár km pod zemí. 

Cestování do minulosti není možné. Kdyby bylo, tak už by se tady naši předkové dávno objevili a rozbili by nám ústa.

samozřejmě jsem myslel potomci!