Nechce se mi verit tomu, ze to co vidim jako realitu je jen druh virtualni reality.

Mohu jednu vec vnimat vice smysly, vidim ji i mohu si na ni sahnout. To by snad jeste slo modelovat ve virtualni realite, ale zda se mi to velmi nepravdepodobne a neuveritelne. Vim, ze nase smysly jsme si v detstvi museli "kalibrovat". To ze skrivana slysime nad sebou, kde skutecne je, vzniklo nasi zkusenosti, kdy jsme neco slyseli i videli. Pokud je nekdo od narozeni slepy a lekari mu pak operativne odstrani vadu, diky ktere nevidel (nekdy se to povede), tak se dostane do velkych problemu, protoze jeho mozek nedovede smysluplne interpretovat zrakove vjemy.

Dale, kdyz neco vidim a nekdo vedle mne to take vidi, a rekne mi to, jak to dle Vas pak je? Jeho virtualni realita se podivuhodne shoduje s moji anebo on je jen soucasti me virtualni reality. Pak bych vsak musel dojit k solipsismu, kde jsem pouze ja (vlastne pouze me vedomi) a cely svet je pouze ma predstava. Zajimava myslenka, mozna ji ani nejde vyvratit, ale na to neverim.

Když jste oba ve stejné virtuální realitě, taky vidíte totéž a můžete si to navzájem potvrdit. :-)

A solipsismus to určitě není, protože o našich smyslech nerozhodujeme my, ale okolí a to okolí nás celé vytvořilo. Není to tak, že my vytváříme okolí. My ho jen následně hodně měníme, ale ne tak, jak chceme my, ale jak "chce" to okolí. :-) O pravidlech hry rozhoduje okolí a ono vytváří celou tu hru.

A jak je to s jidlem a delkou zivota. Mohu se zivit virtualnim jidlem a zit dele nez dva mesice?

No, já sice myslel smyslově nerozlišitelnou virtuální realitu.... ale i s tím jídlem to jde. Budete strkat do úst virtuální jídlo, do nervů z úst vám systém pustí takové impulsy, že budete jídlo v puse cítit a chutnat ho a systém vás bude přitom vyživovat kapačkami. :-)

A budu se na sebe moci podivat do zrcadla?

Jasně. Virtuálních zrcadel je ve VR dost. :-))) Zatím "neodrážejí" fotorealisticky, ale to je jen otázka času, kdy nám předvedou naši skutečnou podobu naskenovanou 3D laserem zcela dokonale.

Dodatek

Toto je reakce na Vasi poznamku, ze bude mozno vytvorit virtualni realitu, kterou neni mozno rozeznat od skutecne.

"Každá nedokonalost dnešní virtuální reality je technická a je možné vytvořit takovou virtuální realitu, která je od skutečnosti nerozlišitelná."

Toto jste napsal. Neverim tomu a ptam se Vas, jak dlouho bych v takoveto virtualni realite mohl zit, aniz bych si odskocil do skutecne reality se najist. S dychanim je to podobne. Rozdil je jen v tom, ze dychame zpravidla podvedome. Ta virtualni a skutecna realita by musely byt nejak propojene. Do jiste miry by se to asi nasimulovat dalo. Chytry clovek by vsak asi stejne prisel na to, ze ta virtualni realita neni realita.

Lidi v nemocnicích mohou být roky vyživování kapačkami. A tato technologie jde opravdu dále zdokonalovat. Dýchat budeme zatím skutečný vzduch.... dokud naše vědomí taky nezkopírují do počítače, včetně celé struktury našeho mozku. To by pak ty nedokonalé kapačky a vzduch už nebyly vůbec potřeba. Skutečné vědomí by existovalo jen v čistě virtuálním prostředí. Jediné, co by tam bylo reálné, by bylo to vědomí. :-))))))

Všechno co zde píšete jak vy tak další diskutující je jen technická stránka věci. Zde v této reakci jste však konečně "zavadil" o hlavní problém. Problém pocitu jáství. Když vás "zkopírují do počítače". Kde bude vaše já? Proč by se broboha mělo přesunout do počítače? I kdyby "startrekovsky" atom po atomu zkopírovali vaše tělo i s mozkem a všemi jeho elektrickými a chemickými vztahy v jednom okamžiku do druhého exempláře, budete mít dvě já? Budete cítit své já na dvou místech? IMHO ne. Tedy je úplně jedno kam a co kdo zkopíruje, vy zůstanete v původním "těle". Solipsismus je silný koncept. Absolutní determinismus také. Obojí má ale vadu a to je absolutnost , tedy dokonavost (hotovost). Nechápu proč by v takovém "systému" existovala dynamika (pohyb,vývoj). Přidáním rozměrů to odsunete, ale nezrušíte. Koncept virtuální reality je silný, ale také nic neřešící. Je možný, ale z hlediska vysvětlení podstaty zcela neplodný. Moje nejnovější "povšimnutí si" je ,že možná neexistuje nic jako částice (části celku, podmnožiny, prvky množin, oddělenost věcí).