Pokud by realita neexistovala mimo naše vědomí, znamená to, že nepijeme vodu, nedýcháme, nejíme, nestavíme. Zkuste minutu nedýchat.

Spíš jde o tu viděnou realitu. V blogu je již zmíněno, např. předměty jsou černobílé - barevnost vystupuje až filtrací spektra a až je tomuto oddělenému signálu přiřazen jeden barevný atribut (lidské oko to umí našidit kompresí, jaká je použita ve formátu JPG, aby se ušetřilo na "datových linkách" a "datovém toku") a spolu s porovnáváním se "zkušenostní databází" ohledně tvaru a barev se následně interpretuje obraz reality, který vyhovuje především nám. Řada testů dokazuje, že každý vidí v detailech něco jiného, ale zhruba vidíme to samé díky stejným zkušenostem a mechanismem zpracování. Zvíře, podle specializace, spíš zvýšeně vnímá to, co mu nabízí únik (volný průchod) nebo kořist - ostatní je pro něj podružné a nemá k těmto vytvořené asociace - nepotřebuje je a to se odráží na míře abstraktního myšlení atd. Nějakému případnému šedivému emzákovi mohlo lépe posloužit jiné evoluční řešení, třeba na bázi interference a tak vnímat realitu skrze niance interferenčních šmouh, které po "zkušenostním" zpracování dají třeba vektorovou grafiku a pro něj by byla taková interpretace reality naprosto důvěryhodná.

Pokud vám ale dobře rozumím, i v případě viděné reality jde o součást objektivní reality existující nezávisle na našem vědomi. Vidím, jak slepice snese údajně bílé vajíčko, šahnu na něj a sním ho. Případně na něj něco namaluji. A dám ho někomu jako dárek. Ten někdo to vajíčko nezávisle na mém vědomí, za něž mi dal pomlázku, pojí.

Samozřejmě, ovšem tu viděnou realitu je nutné nějak zpracovat, abychom se v ni mohli s jistotou pohybovat a něco konat. Třeba taková videokamera "neví" co vidí a kdyby byla najednou zázračně obdařena miniaturním egem, viděla by jen rozmazané nebarevné šmouhy (jako novorozeně). K tomu, aby "viděla", musí se obrazová informace vázat na zkušenost, tj že by musela mít vybudovanou asociaci na předlohu slepice, o které z jiné zkušenosti ví, že snáší vajíčka a že lze na ně malovat a dokonce, že lze takové vajíčko sníst - to je celá kaskáda vázaných asociací, do kterých se zamotávají další, aby poskytly plastický obraz, tj že si umíme představit i prostor za slepicí, hmotnost vajíčka, jeho křehkost...a pak začne videokamera VIDĚT (interpretovat realitu). Vůbec nevadí, že bílé vajíčko je ve skutečné realitě šedé (lze to simulovat monochromatickým zářením). Někdo může namítnout, že když si přehraje záznam z videokamery, zobrazovaná realita videokamerou je naprosto stejná, tedy že videokamera "vidí", ovšem jen proto, že jsme to zase my, kteří umíme interpretovat její obrázek, i když ve skutečnosti jsou na záznamu nahrány naprosto stejné šmouhy, jaké vidí novorozeně. Nebavíme se o matrixu, ale o vlastní interpretaci reality, která je podřízena tomu, co o ni máme zaznamenané. Současné kamery už mají nějaké primitivní rozpoznávání reality, třeba ksichtů, nikoliv však z databáze fotografické - to by bylo časově náročné, ale frekvenčních vzorků, což umožňuje okamžitě dohledat (jako s indexem) stejnou nebo podobnou frekvenci (sound) a takto identifikovat osobu, aniž by musela mít předepsaný postoj před kamerou. Tato použitá AI se tedy specializuje jen na určitý výsek reality závislé na člověku, který ji poskytuje hotovou zkušenost - vidí, co chceme my, nikoliv co vidí ona sama.

Všechny objekty např. jsou nejméně 4D, už podle speciální relativity a Minwkowského z roku 1908. My však vidíme pouze "stíny" těchto objektů a to jsou naše 3D objekty.

Je to jinak. My vnímáme něco, co je jen modelem okolního světa. Realita je "mapa" okolního světa, ne svět sám. Blog ani na milisekundu netrvdí, že okolní svět neexistuje.