To, co píšete, je samozřejmě pravda. Materialismus člověka je naprosto neprůstřelný (vím z vlastní zkušenosti), dokud mu ho něco nenabourá. Například materie, jako v případě Clemense Kubyho, člověka bez míchy. Lidé prostě žijí v různých realitách. To, co v jedné realitě možné není, v jiné realitě možné je.

opravuji - člověka bez části míchy

He he, jakože jedna velikost pro všechny?

No tak ne. Jádro úzkosti dotyčného může být v nějaké formě citové deprivace, či nezpracovatelného zážitku a řešení problému pak bude ležet ve světě idejí a citů.

Nevymýšlel bych si, co v článku není. :-) Uvádím jednu z mnoha možností, tedy dvě.

Jádro problémů nicméně leží v zásadě v chemii mozku, což to tvrdě materiální záležitost. Když je tato chemie odolná, problémy obvykle nenastanou. Když přijde třeba válka, tedy opět silné působení okolí, nikoliv jen myšlenky, nastane psychický problém. Ostatně i ta citová deprivace je vliv materiálního okolí, lidí kolem. Takže díky za podporu hlavní myšlenky článku.

No, tohle platí, pokud úzkostná porucha není moc rozvinutá. A pak také záleží na zdravotním stavu. Vážněji nemocný člověk (jako nechtěným bonusem) většinou trpí i úzkostí - a tady materialismus vesměs nezabírá; dokládají to materialistické psychologické studie

Materialismus zabírá vždycky, třeba v podobě léků. Ale je jasné, že dlouhodobě výsledky má hlavně psychoterapie.

Správně, vítězství hmoty nad duchem!

Ale pouze relativní, ne absolutní. "Hmota" je vždy silnější než myšlenka, nicméně myšlenka má na hmotu rozhodně patrný sekundární vliv. :-)

sport a pohyb vůbec dokáží divy

ale síla myšlenky je občas také překvapující

k tomu, abyste se dal do pohybu předchází co? Myšlenka že se chci hýbat

Určitě neříkám, že myšlenka sílu nemá, ale jen, že svět je silnejší. :-)

A co předchází pohybu žížaly? Taky myšlenka? :-)

Abyste se příliš nenadýmal pýchou nad svými léčebnými schopnostmi, tak nic nového.

Už dávno platí, že když si maminka při drhnutí podlahy vrazí třísku pod nehet, tak jí má vzorné dítko píchnout špendlíkem do zadku k odvedení pozornosti - proto si také maminky stále stěžují na to, že mají dítě pořád za zadkem.

A na toho dotyčného se zřejmě stále ještě vztahuje socialisticko-komunistické pravidlo, že každý je povyšován až do úrovně své neschopnosti..... a dotyčný jí zřejmě dosáhl.

No, vůbec si nemyslím, že je to něco nového, a moje role mě v tom nezajímá. Jsem tam jen kvůli osobní zkušenosti, která je poučná, zdá se.

Jediné, proč jsem tenhle blog psal bylo to, že jsem si uvědomil, že v základě tohoto typu "léčby" je právě ten materialismus, třeba i v podobě léků. Ostatní je pro mě jen nezajímavá cover story, obal, který snad bude zajímat čtenáře. Hlavní je ale ta filosofická myšlenka.

Na toho dotyčného se vztahuje pouze duševní onemocnění. Co se týká Tvé úvahy o povyšování, je totálně mimo. Bejt Tebou, zkrotil bych svou "pýchu", která Ti našeptává, že ze sdělení, že má někdo duševní potíže, vyplývá cokoliv o jeho práci. :-)