Je to pro mne sice španělská vesnice, ale v principu jsem to pochopil.

Jinak zde je návod na kontakt s mimozemskými civilizacemi:

https://www.youtube.com/watch?v=bdU0JRXq4sk

Fyzici se snaží najít tzv. teorii všeho, jeden zákon, který by popisoval a vysvětloval celou fyziku. Zvlášť se o to snažil nedávno zesnulý Stephen Hawking. Mluví se o několika kandidátech na ttuto teorii, jako teorie strun, M teorie, supersymetrie. Právě se supersymetrií se nutně pojí kvantová provázanost, o které se mluví v tomto článku. Ovšem supersymetrie je pouze vědecká hypotéza, představa vědců vyplývající z matematického řešení, ovšem bez jakéhokoliv fyzikálního důkazu.

Teorie všeho nebude nikdy nalezena. :-) Tedy bude nalezena unitární teorie, která popíše vše v našem vesmíru, ale pak se zjistí, že nepopisuje něco v multivesmíru. Vše v našem vesmíru není zdaleko vše, co existuje. :-)

Přečetl jsem si to dvakrát, ale asi je to marné...

Nějak tu analogii s kostkou nechápu. Proč bychom museli vědět,

jaké číslo padne na kostce, nebo hodit kostkou tak, aby

padlo určité číslo? Když někam posíláme informace,

posíláme přece právě takové informace, jaké chceme poslat,

žádné náhodné jevy.

Pokud bychom i uměli nějak kvantově svázat 2 body a posílat

mezi nimi informace nadsvětelnou rychlostí, jak to vůbec

využít s mimozemšťany, když nemáme možnost ten druhý bod

umístit "dostatečně" daleko někam hluboko do vesmíru? (a pokud

ano, to už bychom se s mimozemšťany mohli setkat osobně...). Když to otočím, máme nějaké možnosti zachytit nějaký kvantový signál z vesmíru? Možná i my automaticky tyto kvantové signály vysíláme, aniž bychom si to uvědomovali, a záleží jen na mimozemšťanech, jestli si to umí přečíst.

Ad ta kostka:

Dejme tomu, že se dva lidi mají setkat ve dvě hodiny. Vše je domluveno, kde a který den a že to bude odpoledne, jen hodina není určena. Tu potřebujeme sdělit druhé straně.

Máme na to jen hrací kostku a když ji vrhneme, dostane ten druhý informaci, co padlo a bude vědět, že to znamená hodinu. Jak mu sdělíme tou kostkou, že jsou to dvě hodiny, kdy se máme setkat? :-)

Nemůžeme tu kostku z té komunikace vynechat.Takhle funguje provázanost. Neopakuje signály, které vysíláme, ale vkládá si tam, co sama "chce". :-(

K té vzdálenosti. Vypadá to, že prostor je spleť provázanosti. Tedy celý vesmír je takto provázán už teď. Nemusíme nic nikam posílat.

Pokud tomu rozumím, tak pár kvantově provázaných částic je potřebné "sledovat" od jeho zrodu. Pak omezení rychlostí světla je dané vzdáleností, kam částice od doby jejich generování dorazí. Na druhý konec naší galaxie jsou potřeba částice z doby 100 000 let před vlastní komunikací.

Při dnešní stavu poznání ano. Ale ten není nepřekonatelný.

Je to v analogii asi jako primitivní kouřový signál, spočívající jen v zapálení ohně Kouř sice přenáší informaci podstatně rychleji než běžec, ale obě strany kouřového signálu se musí předtím osobně setkat a říci si, co ten kouř znamená. Pak musí tuto informaci pomalu přenést na dvě různá místa = jdou domů. To je současný stav, protože kanál provázanosti.

Ale ta provázanost vzniká i bez nás, vlastně podstata celého prostoru je provázanost. Kdybychom dokázali tuto provázanost "modulovat", využít jako kanál pro informace, dát do nich strukturu, nebo alespoň pozorovat strukturu provázanosti, byl by to pro nás informační kanál.

U světla taky nepotřebujeme u místa jeho vzniku a na miliardy světlených let z něho přečteme tvar galaxie a podle frekvence i její rychlost vůči nám.

U provázanosti je ten problém, že naše měření částice je tak hrubý zásah, že tuto informaci zničí a zbude nám z ní je jeden bit informace, o němž dokonce ani nevíme, jak odpovídá vzdálenému stavu, který tento bit vyslal. :-)

Taky se to ale stále snažím přesně pochopit. :-)

Ty kostky na obrázku jsou asi kvantově cinknuté, protože na jedné z nich by se měla nahoře ukazovat pětka. Že má jít o informaci, v tom se asi neshodneme, ale až se to přečte a verifikuje rychlostí světla, informace se skutečně vynoří. Nezbývá, než nějak dosáhnout ovlivnění entanglované částice v rámci kvantového systému částic - ne že by to s nějakým řádem korelace nešlo, ale už to není nelokální. Stejně tak není možné z principu neurčitosti vypočítat budoucnost bez souvisejícího vlivu důsledku měření - není to invariantní a jedno jde na úkor druhého. To už je lepší cosi entanglovaného poslat do blízké budoucnosti a počkat si na to. Emzáci, kteří si uvědomili, že radio je naprd, mohou spekulovat nad strašením na dálku, pokud najdou vhodný zdroj v dostatečné vzdálenosti, který pár set milion let svítí, čímž se určí akční radius nadsvětelné komunikace (na to mám copyright ), ale zřejmě mají neřešitelný problém s tím samým co my a navíc "kanál" podléhá vlivu jak příjemce, tak odesílatele (korel.neimpl. kauzalitu), kromě toho, že nemají zdroj a pokud ano, jistě jej neprovozují od doby hvězd jisté generace, které k tomu neposkytly prvky. Jak tvrdí stavitelé perpetuum mobile z magnetů - jednou se to podaří a my, na svatého dindy. Technický pokrok už bude více jen v zdokonalování a kvantové vlastnosti se nadále budou promítat do svého kvantového světa bez využitelné kočky.

Proč pětka? Sice nejčastěji jsou spiny provázaných částic protichůdné, ale jak vysvětloval, tuším Al-Khalili, někdy mohou být provázané tak, aby byly stejné kvantové stavy.

Na tom, jestli se informace přenáší, se možná nakonec shodneme, protože jsem se na základě tohoto bloku dostal do diskuse s chytrým kámošem, co to studoval a "pomalu" měním názor. Mám totiž určitou představu dekoherence a on mi ukázal, že přenos informace s touto soustavou neštymuje.

Jo, to by určitě šlo, když už při "velkém třesku" dosahovalo vlnění nadsvětelných rychlostí.

Stále jsme determinováni úrovní poznání a z ní dovozovaných a odhadovaných možností. Možná je vše úplně jinak, to považuji za základní tezi. Proč se vázat a omezovat na kvantovou provázanost, když najdeme způsob přenosu informací, ale i hmoty, červími děrami? Co když se obdobně může dařit přenos vesmírnými průniky (teorie strun)? A co když při extrémní rychlosti dojde k takovému zakřivení prostoročasu, ža příjemce budeme mít za zády?

Za posledních několik desítek let došlo k expanzi poznání v této oblasti, což zároveň říká, že jsme na počátku získávání z toho nekonečného množství informací a poznatků.

Představa nekonečných možností je skoro tak unášející, jako jejich následné reálné poznávání.

Možnosti jsou omezené možnostmi hmoty a energií, která ani tak koncentrovaná, jako v jádrech galaxií očividně nedělá teleportační zázraky. Teorie bez uvedení do praxe je k ničemu a pokud nepronikneme do cizího vesmíru a neukrademe si nějakou tamní hmotu exotických vlastností, zřejmě si budeme muset vystačit s tím, co máme a už v této době dochází k jakési saturaci vyjma dílčích záležitostí, které volají spíš po zdokonalení. Šokujících nepoznaných principů se taky jaksi nedostává a stejně tak kvantový počítač neumožní nadsvětelné cestování, ale zase jen výpočet. Červí díry se spíš týkají kvantové pěny, ale kdyby se podařilo dostat k sobě dvě černé díry, aby se vzájemně "zapamatovaly" a pak je od sebe oddalovat, měly by být pořád v "přesvědčení", že jsou u sebe a třeba by se dalo mezi nimi cestovat nadsvětelně, ale s jejich "časy" a projevy po vzájemném polykání s následkem rostoucího horizontu také není něco v pořádku a kdo ví, jestli vůbec vznikly pouhým kolapsem hmoty. Pokud existuje technologický strop, je pochopitelné, že se k nám doposud emzáci nedovolovali, což právě vylućuje ty nekonečné možnosti, jako přebujelý inteligentní život ze stejných podmínek a stejných náhod

Pokud máte rád Sci-fi tak: Problém 3 těles, Temný les, Death's end .... jsou docela k tématu které jste tu nahodil

Sci-fi už nečtu, maximálně z nich vycucávám nápady. :-) Já radši sci-sci-fi, tedy sci-fi bez vědeckých chyb. :-)

Ale už mě pár lidí upozorňovalo na tyto 3 knihy, tak když se budu nudit.... :-)