vzhledem k svému postižení dokázal mysl odpoutat od těla a soustředit se na jiné věci než většina-kdyby byl zdraví, kdoví, jak by se odvíjel jeho život-zajímavý článek

Já myslel, že se dočtu něco o tom, že mysl je vždy vězení v duchu advaity a buddhismu a zas jen úvahy o panu fyzikovi, jenž je mrtvý a byl slavný hlavně proto, že byl ochrnutý. Tak nevím, pro mě nezajímavé. Matematici jsou geniální, ale že by vesmír vznikl z ničeho, je zjevná pitomost. Na Einsteinovi mě zaujalo, ýe v rámci svého humanismu vynalezl nejstrašnější bombu všech dob, a že ignoroval svoji první ženu i své dítě. Prostě autista.

No, Hawking poprvé v jednom jevu spojil kvantovou mechaniku a obecnou relativitu a jako fyzik by špička. Oproti tomu je budhismus a duch advaity jen takovým bezobsažným plácáním. :-)

Hawking sice neuměl mco obecně myslet, ale pořád bylo jeho uvažování o několik tříd kvalitnější než naivní budhismus. :-)

Při vší úctě - proslavil se hlavně žvaněním a A.Einsteinem a hlavně I.Newtonem se nedá srovnávat

Zkušeností, intuicí i (svým značně nedorostlým) rozumem vnímám věc podobně.

Nic to nemění na mé úctě k panu Hawkingovi, v intencích Vašeho textu.

Bloger vypočítává svá přírodovědná studia, ale zdá se, že mu chybí studium filosofie. Vadí mu Hawkingův a Einsteinův materialismus - zřejmě věří bludům kreacionismu a věří ve stvoření všehomíru Bohem.

Dnešní kosmologie dospěla k teorii velkého třesku, která, zdá se, vyhovuje pro fungování NAŠEHO vesmíru. Z hegelovské a marxovské dialektiky vyplývá, že dosažený stupeň poznání NENÍ NIKDY KONEČNÝ a proces poznávání pokračuje!

Zdá se, že MATERIÁLNÍ OBJEKTIVNÍ REALITA je nekonečná ve všech směrech a že náš, námi pozorovaný, vesmír je jedním z nekonečné množiny dalších vesmírů.

No, to je ale nesmysl. Hawkingovi i Einsteinovi vyčítám, že byli trochu příliš idealističtí, hlavně Hawking. Bůh je blbost. :-)

To, že daný stupeň poznání není nikdy konečný, je věc, se kterou plně souhlasím a je to v tom blogu (Popper).

Objektivní realitu baštím, ale materiální objektivní je už spíše stará veteš. Nic nenní nekjonečné, ani počet vesmírů. To je logický nesmysl. :-)

Souhlasím Podle mého obecně: vědci žijí příliš v zajetí rozumu

A to já si zase myslím, že ne. Jen v případě obecných problémů dávám přednost musí být uvažování více fuzzy a zohledňovat mnoho faktorů, které nejdou explicitně zatím vyjádřit. A problémy jako je čas či prostor nejde ve fyzice zatím zcela exkatně uchopit.

Takže můj přístup je "co nejvíce rozumu" a když intuice, tak velmi podložená zkoumáním a fakty.

I tak klobouk dolů.

Jasně. Každý jsme ve vězení svého stylu uvažování. Někteří maj jeho stěny širší, ale někdy zase za cenu menší přesnosti myšlení.