Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Foto

Hmotnost fotonu nejspíš sama sebe neodhaduje. Tu odhadují nebo raději měří obvykle lidé.

Hmotnost fotonů, měřená jako jejich silový účinek při dopadu (podle vztahu m=F/c), vychází při měřeních v rozmezí vekmi přibližně 10 na -25 až 10 na - 50 kg. Není moc jasné, jak jste došel zrovna k hodnotě 10 na -65 kg.

A fotony mohou mít klidně rozměry v řádu od pikometrů do tisíců kilometrů. Vaše přirovnání velikostí je tedy nejspíš zcela mimo.

0 0
možnosti
Foto

To byla odpověď na J.M, 17.1.2019 16:18.

Síla je přepočtena, jako by působila po jednu sekundu (je to ve skutečnosti impuls síly).

0 0
možnosti
Foto

Carringtonova super erupce

V období mezi 28. srpnem a 2. září 1859 bylo na Slunci pozorováno mnoho slunečních skvrn. Dne 29. srpna 1859 byla pozorována polární záře až na severu Austrálie v Queenslandu.[3] Těsně před polednem dne 1. září angličtí amatérští astronomové Richard Christopher Carrington a Richard Hodgson nezávisle na sobě učinili první pozorování sluneční erupce.[4] Bouře byla spojena s významným výronem koronální hmoty (coronal mass ejection – CME), která byla vyvržena přímo k Zemi, přičemž její cesta dlouhá 150 milionů km trvala pouze 17,6 hodiny. Předpokládá se, že poměrně vysoká rychlost tohoto CME (typicky trvá CME několik dní, než dorazí k Zemi) souvisela s předchozím CME, který pravděpodobně způsobil velké polární záře dne 29. srpna a který „vyčistil cestu“ slunečnímu větru (plazmatu), jenž následně způsobil Carringtonovu událost.[4]

Jelikož byl současně pozorován důsledek sluneční erupce skotským fyzikem Balforem Stewartem na záznamu magnetometru Kewské observatoře a zároveň byla pozorována geomagnetická bouře následující den, Carrington vytušil spojitost v této událostí mezi Sluncem a Zemí. Informace z celého světa o účincích geomagnetické bouře, které v roce 1859 shrnul a publikoval Elias Loomis, potvrzují pozorování Carringtona a Stewarta.

Ve dnech 1.–2. září, se udála jedna z největších pozemskými magnetometry zaznamenaných bouří. Solární záře byla viditelná po celém světě – na severní polokouli směrem k jihu až v Karibiku. Ve Skalistých horách byla záře tak silná, že dokonce probudila zlatokopy, kteří si mysleli, že je ráno a započali si chystat snídani.[4]Lidé, kteří se vzbudili na severu USA mohli dokonce číst ve světle polární záře noviny.[5] Polární záře byla viditelná dokonce tak daleko od pólů jako je Kuba a Havaj.[6]

Kde máte těch 15 minut? Cesta trvala 17,6 hodin. Kraviny píšete vy.!!

0 1
možnosti
Foto

Zkuste třeba tohle měření:

https://www.swsc-journal.org/articles/swsc/pdf/2014/01/swsc130061.pdf

Erupce proběhla 17.5.2012 mezi 01:25 a 02:14, vrchol v 01:47.

První sekundární částice (neutrony, vzniklé nárazem nabitých částic do atmosféry) byly v pozemských detektorech zachyceny v 1:50.

Na Jižním pólu zaznamenali zvýšený tok částic krátce po druhé hodině (vrchol mezi 02:05 a 02:20):

ftp://ftp.bartol.udel.edu/penguin/Meetings/2016%20Mainz/icrc2013-0368.pdf

Částice tedy zjevně dolétly se zpožděním minut až mála desítek minut po fotonech.

1 0
možnosti
Foto

Největší a nejsilnější urychlovač je na Slunci. Elektromagnetická smyčka žene vysokou rychlostí částice (plazmu). Při zkratu se oddělí horní část, která se vzdaluje od Slunce. Světelná vlna k nám dorazí za asi 8 minut, ale subatomární částice přiletí až za dva dny. Ty nejrychlejší částice nepřekročily 1736km/s, takže je vidět, že i ty nejrychleji pohybující částice se v prostoru prudce zpomalují. Proč a co je brzdí? Z toho je jasně vidět, že prostor není prázdný, ale plný polní hmoty, ( fotony, fonony, gravitony) Ptal jste se, k čemu se naše sluneční soustava pohybuje, no přece k tomu prostoru, který je na místě a všechny galaxie se v něm pohybují. To je ta relativita.

0 2
možnosti
Foto

Nejrychlejší částice slunečního větru samozřejmě Vámi vymyšlenou rychlost (měřeno na úrovni zemské dráhy) vesele překračují.

Vámi předestřené hodnotě odpovídá energie necelých 16keV, nad níž jsou úrotony slunečního větru běžně detekovány. Při velkých slunečních erupcích dolétají první nejrychlejší elektrony k Zemi během 10 minut, první protony zhruba za hodinu.

Takže co odvozujete z nepravdivého předpokladu, je irelevantní a nejspíš i neplatné.

2 1
možnosti
Foto

Já si ty vaše články někde schovám a prostuduji. Kvůli jistému deficitu inteligence na to potřebuji fůru času. Jednou odpovím. Zatím - karma.

0 0
možnosti
Foto

Jsem jen prostý "plájboj", pobíječ much, abych citoval pohádku Tři veterány. Snažím se "přeložit" si STR tak, abych k jejímu pochopení potřeboval inteligence co nejméně. :-)

0 0
možnosti
Foto

Diskutovat o STR je stejné, jako diskutovat o Bohu. Spoustu lidí věří, spoustu lidí nevěří a také je spousta lidí , kterým to je jedno a pošlou vás s tím někam.

Než tady začnete dokazovat STR způsobem "představte si vlak........." musíme si některé údaje ujasnit.

Rychlost v prostoru. V urychlovačích částic se urychlují částice a ne atomy. Proč? Subatomární částice se urychlují elektromagnetickým polem, které musí být velmi silné, tudíž "odfouknou " elektrony a zůstane jen plazma. Protože člověk se skládá z atomů, rozpadl by se již při rychlosti 10% rychlosti světla. Takže odpadá nesmyslná debata o STR. Atom se nemůže nikdy pohybovat rychlostí světla. Dokonce i fotony kmitají namístě, protože světlo je vlna.

0 3
možnosti
Foto

V některých urychlovačích se zase urychlují jen elektrony.

Ve druhé polovině 20. století vlastnila urychlovač elektronů na přibližně 10 procent rychlosti světla skoro každá domácnost.

Důvodem pro urychlování iontů bez alespoň jednoho elektronu nebo samotných elektronů je jejich nenulový náboj: Pokud by urychlované částice nebyly nabité, nedaly by se tak snadno urychlit. Nabité částice se navíc dobře detekují, což je další důvod, proč pracovat v laboratoři s nimi a nikoliv s neutrálními atomy.

A poslední připomínka: STR se projevuje i při malých rychlostech. Koneckonců: projevy změřili vědci už v 19. století. Právě k vysvětlení výsledků takových pokusů vznikla teorie relativity.

1 0
možnosti
Foto

Mezi doporučenou literaturou by možná bylo dobré zmínit i knížku od Lva Landaua a Jurije Runera, která vyšla česky v roce 1976 s nádhernými Malákovými ilustracemi. STR je tam podle mého vysvětlena velice názorně. A po antikvariátech se dá pořád sehnat. Připadala mi snazší na pochopení než Pan Tompkins (který ale rozebíríá mnohem větší záběr fyziky, takže relativitu nebere tak podrobně).

1 0
možnosti

Redakční blogy

  • Redakční
               blog
  • Blog info
  • První pokus
  • Názory
               a komentáře

TIP REDAKCI & RSS