Dokonce se to už stalo. V roce 1976 se žák večerního studia Plha se stal přičiněním profesora Hrbolka Mlhou.

https://www.youtube.com/watch?v=prEVzshXY6A

A nestačilo by nám holografické promítání naší postavy do prostoru - my v jiné místnosti, ale jako světlo - obraz tam, kde chceme být a kamera z té místnosti, kam se promítáme, abychom byli schopni reagovat. Kdo kdy v minulosti vůbec uvažoval, že se budou dělat robotické lékařské operace na dálku - třeba přes oceán. Proč se pokoušet o fyzikálně nemožné věci, když dokážeme vymyslet jiné „náhradní" spojení.

Tak jestli není rozdíl mezi tím, že někde skutečně jsem a tím, že jě někde jen moje "fotka" nebo film. Tak to pak jo. :-)

Doporučuju tedy příště ušetřit na dovolené a nikam nejet a jen tam poslat svou fotku či film. Vyjde to mnohem levněji. :-)

Dovolil bych si dát k dobru jednu "teleportaci" jak mi o ní vyprávěl můj bývalý spolužák.

Bylo to v 70. letech. V té době na vysoké školy do prvních ročníků přijímali až trojnásobek plánovaného (tenkrát se vše plánovalo) počtu studentů a ty dvě třetiny se prostě v 1. ročníku musely zlikvidovat. Nejvhodnější pro to byla, což je normální, matematika.

Ten můj spolužák psal rozhodující, existenční písemku z matematiky. Předem byli upozorněni, že opisování znamená automatické vyřazení. Přesto on si dal učebnici pod stůl a snažil se opisovat, až dozorující asistentka řekla "pane Novotný, vy opisujete" a šla k jeho stolu. Honza mi tvrdil, že cesta té asistentky se mu zdála nekonečná, že se za tu chvilku úplně propotil a až ztrácel vědomí, jak si přál aby tam ta knížka nebyla.

Asistentka přišla, podívala se pod stůl a řekla "v pořádku, můžete pokračovat".. Honza tvrdil, že jí byl obrovsky vděčný, že ho podržela.

Pak ale zkouška skončila, Honza sáhl pod lavici pro knížku, ale ta tam nebyla. Hledal ji v okolí, u spolužáků, učebnici nenašel.

Našel ji doma na jídelním stole, otevřenou na té stránce, kde opisoval. Vzdálenost mezi školou a jídelním stolem byla asi 5 km. Tuto příhodu mi vyprávěl asi tři roky poté. neměl žádný důvod mi to vyprávět, lakovat mě, prostě mi říkal co se mu tenkrát přihodilo.

"Takováto operace ale zase s sebou nese otázku, bude-li ta kopie za stěnou ještě naše já nebo ne,..."

Zdroj: https://fikacek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=737426

- a začínáme tu mít problém etický. Už začínám chápat, proč Higgsův boson svého času tolik vzrušil vědecký svět. A to jsem se ještě nedostala k právníkům . Díky za blog pane Fikáčku, jen blbě vidím, a tak jsem na tom obrázku za bariérou nerozeznala tu skvrnku. Samozřejmě Vám věřím. Možná by příště bylo fajn, kdybyste obrázek uložil s možností rozkliknout. Díky a přeji hezké vánoce. S vědomím existence bosonů si je budu užívat.

Z nějakého záhadného důvopdu se ta animace už nehýbe, tak jsem do blogu doplnil link na původní zdroj, kde se vše hýbe. Omlouvám se. :-(

Nebo je ten link tady: https://en.wikipedia.org/wiki/Quantum_tunnelling#/media/File:EffetTunnel.gif

A nebylo by tedy vhodnější zaměřit úsili na "zmlhovateni" te zdi?

To je v blogu jako základní možnost, ne? :-)

Jsme-li zde pouze projekcí, určitě nebude problém s prostupností, až to zjistíme.

Obávám se, že to takto nefunguje. Projekce (my) s projekcí (okolní objekty) se může klidně chovat tak, jak vidíme kolem sebe. Záleží na vlastnostech projekce.

Proč bychom nemohli být mlhou, která teď je a za chvíli není. Stejně jako člověk .

Vše co v blogu píšete je opravdu SCI-FI, ale jsou možnosti i jiné. Pokud zatlučeme do dřeva hřebík, tak jedna hmota projde tou druhou, ale vždy se poškodí jedna hmota (dřevo). Celkem dobře prochází pevná hmota plynnou, nebo kapalnou. Na molekulární úrovni známe proces rozpouštění, kdy pevná hmoto se rozpustí v kapalině. U pevné hmoty známe pokus, kdy vysokým tlakem přejdou za stříbra atomy do zlata a obráceně.

Opravdu nechci dělat nutné blogy o banalitách, které všichni znají. :-)