Reakce od Petra Karla: "Nemám registraci do iDnes.cz, proto reaguji aspoň takto k článku Jak lidské ruce ničí objektivitu božské matematiky, za který děkuji. Je opravdu škoda, že v počátcích aritmetiky nezvítězila soustava osmičková (jsou indicie, že se také minoritně používala, a interpretovalo se to jako počet mezer mezi prsty na rukou či v těchto mezerách udržitelných "klacíků" (tuším že to psal Barrow v "Pí na nebesích"). Na nižší řády bychom se pak dostali postupným půlením, přepočet na počítačovou dvojkovou soustavu by byl racionální, tedy realizovatelný přesně (odpadly by tak tím vznikající chyby např. v Excelu), a školáci by se radovali z menší malé násobilky (do 8×8), a to vše za cenu jen relativně malého nárůstu počtu cifer velkých čísel."

Svou filosofickou úvahou jste dosáhl výrazně dál, než zřejmě tušíte. Myšlenka odvození desítkové soustavy od počtu prstů na rukou je naprosto výstižná a logická, včetně praktické aplikace.

Nezmíněná, lež naprosto patřičná, přidaná hodnota vašich řetězení spočívá v potvrzení úvah o dávné návštěvě mimozemských civilizací. Tito návštěvníci pak museli mít na každé ruce o jeden prst navíc oproti nám, leč podivné je, že se vyskytovali nejspíš výhradně v lokalitách dnes deklarovaných jako anglosasské. Zřejmě i oni měli v genech zakódovanou afinitu k suchému humoru a proto si oblíbili uvedené části zemského povrchu.

Velmi dobré.

Jde-li o humor, tak OK. Nevěděl jsem, že Britové počítají ve dvanáctkové soustavě. A že palec a stopa mimozemšťanů byla stejně velká jako pozemšťanů.

Dočetl jsem se, že tucet (12) a jeho násobky vznikl jako trhovecká jednotka, protože jej lze snadno dělit na poloviny čtvrtiny i třetiny.

Je třeba ještě i jiná příčina jeho vzniku?

Bohužel nejsem historik ale jen filosof, takže jsem systematicky nezkoumal vznik všech "desítek", jako je třeba tucet, takže nemůžu sloužit. Jen jsem sesbíral pouze ty nejočividnější relikty, což k filosofickým závěrům asi stačí. Ale bylo by určitě zajímavé prozkoumat další případy.

Takže, podle vás, např. rozdělení dne na 24 částí ničí existenci (nebo objektivitu, nebo cokoliv jiného) času?

Matematice je přece jedno, jakou číselnou soustavu užíváme a všechno, úplně všecičko, co je v matematice definováno a dokazováno, nezávisí na zvolené číselné soustavě.

Např. dělení času na dny ničí iluzi o tom, že fyzika a matematika nepochází z reality a že tu vždy byla. Ale její objektivita právě vychází z toho, že realitu popisuje a správně přejela její zákonitosti, že ji člověk stvořil správně podle vzoru okolí.

Samozřejmě můžeme použít různé nástroje na popis okolí a zobrazení jejích vztahů, ale různé nástroje musí formulovat stejnou strukturu, i když v jiném kabátě.

Vždy je to náš model okolí, takže bude mít jak rysy objektivní, což je základ, tak subjektivní relikty. Té subjektivity se nikdy nezbaví zcela, ale tendence se jí zbavovat co nejvíc, je vědecký princip.

Objektivnost modelu, tedy třeba nezávislost na zvolené číselné soustavě je ale také kombinací objektivity a subjektivity. Objektivita je invariance výsledku vůči zvolené číselné soustavě. Subjektivita je ale v tom, že si musím ad hoc zvolit, kterou soustavu použijeme.

Takže matematika i fyzika jsou souhra objektivního a subjektivního, přičemž objektivního přibývá, nicméně subjektivního se nelze zcela zbavit. To by se povedlo jen zničením lidstva a tím i všech věd.