Zkuste si vedle toho ale spočítat, jak velkou silou by byly ta hlava a pata drženy pohromadě pouhou gravitační silou lidského těla (bez vnitřní soudržnosti těla, založené na ostatních interakcích).

Jak potom vyjde poměr ke slapové síle?

Už jsem několikrát napsal, že přitažlivost mezi subatomárními částicemi neexistuje, pouze přitlačivost. Pokud namáháte pevné těleso tahem, tak se přetrhne v momentě, kdy tah překoná přitlačivou sílu gravitonového éteru.

To je jedno, jestli jsou hlava s patou drženy pohromadě gravitqační přitlačivostí nebo gravitační přitažlivostí. Ve svém příspěvku jsem to souhrně nazval gravitací. Jen jsem navrhoval, abyste zkusil spočítat, jak velkou silou je gravitací (klidně přitlačivou gravitaci) lidského těla tažena hlava a pata ke středu toho těla a porovnal to se slapovými silami u povrchu Země.

Už jsem to někde počítal. Člověk 100kg hmotný, stojící na zemi je gravitační silou přitlačován asi 997N. Mezi těžištěm Země a těžištěm člověka je vzdálenost, asi 6378 000m. Stačí tuto vzdálenost "r" zmenšit o 2m, ale pak by vám vyšlo, těžiště ve hlavě, nebo v patách, takže vidíte, že výpočet není triviální. Zkuste to vy.

Zkusme si namísto člověka představit 9 koulí o hmotnosti 11,11... kg a průměru 20 cm, které jsou na jedné 2m úsečce a dotýkají se.

9 koulí je proto, aby těžiště bylo v prostřední z nich, koule a přímka jsou zvoleny pro největší jednoduchost příkladu. Skutečnné tělo by se samozřejmě muselo nasimulovat podrobněji, ale rozdíl by byl jen v desítkách procent.

Předpokládejme dále, že výše popsaná řada koulí je třeba 1 km nad zemí a padá volným pádem dolů, spojovací úsečka míří ke středu Země (koule jsou vzhledem k Zemi nad sebou).

Zkusíme si spočítat přitažlivou sílu mezi dvěma sousedními koulemi:

F1=6,6743e-11*11,1111*11,1111/0,2^2=2,06 mikronewtonu

Krajní koule je přitahována (nebo přitlačována, to je jedno) všemi koulemi, síla klesá se čtvercem vzdálenosti to znamená Fk=F1 *(1+1/4+1/9+1/16+1/25+1/36+1/49+1/64)=3,15 uN. To je celková síla, kterou jsou krajní koule gravitačně tlačeny k prostřední.

Slapová síla při pádu Fs=2*6,6743e-11*11,1111*5,973e24*0,8*/6372000^3=27,4 uN

Je vidět, že slapová síla, je skoro řádově větší, než gravitační soudržnost.

Pokud by se Země smrskla na kuličku o hustotě neutronové hvězdy, tak by slapové síly roztrhaly člověka už zhruba 10 km nad povrchem té malé kuličky podobnou silou, jakou trhali ve středověku koně čtvrcené zločince.

Pane Jelene, jste dobrý matematik a ve fyzice se také dobře orientujete, což se tady o každém nedá říci.

Vy vycházíte z teorie, že gravitace je tah, který způsobuje hmota .Máte pravdu, protože to je oficiální teorie stará 400 let, kterou napadl pouze Albert a popsal gravitaci, jako důsledek zakřiveného prostoru.

Protože zatím nikdo nevysvětlil, jak může vzniknout mezi částicemi tah, tak jsem vymyslel vlastní hypotézu, že gravitace není tah, nýbrž tlak.

Můžu dodat spoustu příkladů, ale dnes uvedu pouze jeden.

Všechny hvězdy, planety a měsíce jsou více méně koule, přesto mezi nimi existuje gravitace. Kdyby byla gravitace tah, tak by vlastně měly všechny tyto tělesa tvar šišoidů, ale nemají.

Každá kapka vody vytvoří, při volném pádu téměř dokonalou kuličku a ne šišku, takže už z toho je jasné, že gravitace není tah a nemůže nic táhnout, nýbrž tlak, takže vše sltačuje do nejmenšího prostoru a to je koule.

První půlka Vašeho argumentu (všechna tělesa by měla mít tvar šišoidů) je naprosto správná. Podstatná informace Vám k tomu ale chybí: jak velké to zašiťatění podle gravitačního zákona má být.

Druhá půlka - totiž že "šišaté" nejsou - ale už pravdě neodpovídá.

Například Země má ony vybouleniny jasně pozorovatelné na oceánu jako přílivy a odlivy. Oceány se na rozdíl od relativně pevné zemské kúry slapovou silou poměrně snadno "vyboulují" a svůj "šišatý" tvar si drží i když se pod nimi Země otáčí.

Mimochodem: slapové síly vyjdou naprosto stejně jak z teorie přitažlivosti tak z radiační teorie gravitace ("přitlačivosti").

Co se týče malých kapek: tam jsou slapové síly mnohařádově menší, než síla povrchového napětí. Proto je také jejich slapové "vyboulení" hluboko pod možnostmi měření. Velká koule kapaliny, padající volným pádem odněkud z výšky stovek kilometrů, by se ale už slapovými silami protáhla a roztrhla.

To je všechno pěkné co píšete. Je těžké rozhodnout, zda-li je gravitace tah, nebo tlak, protože výpočty jsou správné pro obojí.

Sedíte ve vlaku a vlak stojí v nádraží. Najednou zjistíte, že vlak se rozjíždí, a tak vykouknete z okna, aby jste si prohlédl lokomotivu, co ten vlak táhne a šok. Lokomotiva v předu není. Otočíte se na druhou stranu a ejhle, lokomotiva vlak tlačí. A tak to je, nebo může být, i s gravitací. Stovky let se přednáší, že gravitace je tah, pak se zjeví jeden génius a prohlásí, že gravitace vzniká zakřivením prostoru a zavrhne sílu jako takovou a to bez logického vysvětlení.

Slapové síly? Když rukama zmáčknete větší balonek, tak nezůstane kulatý, ale mezi prsty vzniknou vydutiny. Proč? Protože na těchto místech je tlak menší. Z toho je vidět, že zvedání mořské vody nemusí být tah, nýbrž tlak, přesto výpočty můžou, a taky jsou stejné.

V první řadě mi šlo o vyvrácení Vašeho argumentu o tom, že tvary těles nejsou deformovány slapovými silami. To se doufám povedlo, protože jsou.

Radiační teorie gravitace byla opuštěna kvůli jinému argumentu: podku by kolem působil tlak nějakých čátic, měl by proti směru pohybu působit silněji než po směru. Obíhající tělesa by tedy měla být poměrně silně bržděna a měla by padat na centrální těleso. A to se obvykle neděje.

Pane Jelene, je vidět, že jste vůbec nepochopil moji teorii, asi jsem to vysvětloval špatně, nebo co.

Co to je obíhající těleso? Pro jednoduchost si představte stacionární těleso jako bod kružnice. Na kružnici si namalujte druhý bod č 2. Namalujte ke kružnici tečnu, která bude procházet bodem č 2. Pokud na bod č2. nebude působit žádná síla a bod č2 se bude pohybovat rovnoměrně přímočaře po tečně a tím se bude vzdalovat od kružnice.

Jestliže bude tečná rychlost nulová a začne působit gravitační tlak ( tah),směrem ke středu, tedy k bodu č1, dojde k volnému pádu.

Pokud nebude tečná rychlost bodu č2 nulová a zároveň bude působit dostředivá síla gravitačního éteru, pak se bude bod č2 pohybovat po kružnici a tudíž nebude ničím brzděn.

Tlak částic gravitonového éteru působí vždy na částici směrem ke středu kružnice, elipsy, nebo jiné křivky. Všechny jiné tlaky gravitonového éteru se vzájemně ruší, protože jsou protisměrné.

Tlak gravitonového éteru působí na každou částici ze všech stran rovnoměrně, až na místo, nad nimž se nachází jiná částice, protože ta vytváří gravitační stín ( energetický stín) tlaková síla je mezi částicemi menší, než síly venkovní. Důsledkem těchto rozdílu sil, nastane přitlačování částic k sobě( nikoliv přitahování)