Náboženský kolaps geniality

Opakovaně jsem si všiml velice výrazného efektu, že někteří lidé, které považuju za geniální, totálně ztratí nejen svou genialitu, ale i elementární schopnost uvažovat, dojde-li na jejich víru v boha.

Aktivní ateismus mi přijde trochu podobný jako šíření "dobra a světla" věřícími. Proto nejsem v žádném z ateistických spolků a zaujímám vůči všem vírám jen obranný postoj. Nevšímám si jich, dokud mi nevlezou až "do domu". Jenže ony lezou. :-(

Tuhle oživil na Facebooku někdo stařičký článek geniálního Tomáše Sedláčka Ateismus jako náboženství. Něco tak hloupého od člověka se spoustou originálních nápadů opravdu velmi překvapí. Je přímo fascinující, jak může geniální rozum spadnout na úroveň dětského uvažování. Něco podobného lze najít třeba i u geniálního idealistického filosofa Hegela, který svoji úžasnou koncepci sebepoznání absolutního ducha zakončil přihlouplým sdělením, že ukončením tohoto procesu sebepoznání je tehdejší monarchie. Všiml jsem si tohoto fenoménu u některých svých v podstatě geniálních přátel.

Ale k článku pana Sedláčka. Vezměme třeba jeho myšlenku, že bůh je v ateismus nahrazen náhodou. Jak říká už zmíněný Hegel, náhoda je jen nepoznaná příčina, takže ateismu tady umožňuje další, principiálně nekonečné zkoumání a odhalení náhody jako zdání, která je poznáním nahrazena. Víra se tady ale definitivně zastaví a vše "vysvětlí" pojmem bůh. Poznání tím končí. Evidentně je tak bůh slovem pro lidskou ignoranci, jiným termínem pro slovo lidskou neznalost. Bůh = náhoda = neznalost. Lidská omezenost, která je soustředěna do slova bůh, se stává základním principem světa víry.

Kdyby někoho zajímalo trochu podrobněji, jak se to má s onou náhodou, může nahlédnout třeba do blogu sem Náhoda neexistuje a přesto se jí nelze zbavit.

Hloupá je taky úvaha, že ateismus je druh víry. Je totiž diametrální rozdíl věřit v něco, co nebylo nijak ověřeno (axiom Boha) nebo "věřit" v axiomy, které si lidé ověřovali tisíce let a každý si je může znova ověřit (že 1+1 jsou 2). Víra je pohádka pro děti, která není nijak ověřená, kdežto věda je něco, co se ověřuje dnes a denně, tisíce let miliardami pozorování, praxí a milióny experimentů.

Ateismus nemá problém souhlasit, že "svět je chytřejší než my". To je nakonec velmi hezká základní myšlenka materialismu. To naopak víra si hloupě myslí, že my, náš rozum, je to nejchytřejší v přírodě, a tak se tento náš chabý rozum snaží křečovitě přírodě vnutit v podobě rozumu boha. Příroda chabý rozum nepotřebuje. Sedláček nechápe, že rozum je vlastně slabost, protože znamená negaci vševědoucnosti, všemohoucnosti a všudypřítomnosti, kterou má příroda. 

Ukazuje se, že každá víra je tak vlastně jen čisté rouhání, protože absolutnímu principu (nekonečné přírodě) se snaží implantovat všechny naše lidské nedokonalosti. Dělá z "boha" vlastně tak omezeného ubožáka jako je člověk. Dělá z "boha" gumovou kačenku pro děti. Víra nafukuje naše ego do podoby boha a bůh je tak jen lidskou sebestředností a ješitností.

(P.S.: Předpokládám, že nikdo jako protiargument nepoužije prostoduché sdělení, že boha nelze vyvrátit ani dokázat. Ono totiž, co nejde vyvrátit ani dokázat, je nesmysl, pavěda. Můj výmysl, že v galaxii 10 miliard světelných let do nás žijou kilometrové červené kulaté žáby nejde taky ani vyvrátit ani dokázat.)