Jaké IQ má Bůh a jaké vesmír

Bůh je často považován za nejvyšší inteligenci. Jeho vědomí musí mít pak ale nekonečné IQ, ne?. Rozhodně musí myslet a mít proto vědomí. Je to jeho superiorní přednost, stejně jako je to velká lidská přednost. Opravdu?

Pochybuje někdo, kdo bere boha v klasickém pojetí vážně, že má bůh vědomí? Asi ne, bůh přece na nás myslí, chrání nás? Kromě absolutní lásky musí mít pak také absolutní vědomí.

Podívejme se trochu na to, co je to vědomí. Nepotřebujeme jej přesně definovat, i když zhruba si jej určit můžeme. Je to vlastně nejpřesnější obraz okolního světa v naší hlavě. Obraz nejostřejší. Vědomí si můžeme v metafoře představit třeba takto: Představme si, že máme nějaké ty dioptrie do dálky a nemáme brýle a koukáme kolem sebe. Na blízko vidíme v pohodě a reagujeme dobře, ale nemůžeme reagovat dostatečně z předstihem, když se k nám něco blíží. Chybí nám trochu větší přehled. Chybí nám ostrý obraz s dostatečným množstvím informací, je to jako naše podvědomí.

Tenhle příměr bychom si mohli ještě lépe převést do roviny času. V prostoru může i myš vidět do dálky a tak předpovídat útok kočky třeba 50 metrů vzdálené, ale horší je to s jejím viděním do budoucnosti. Past, která je kousek od ní, nepochopí, nevidí budoucnost. Nevidí, co se stane. Ale člověk, který tu past nastražil, dokáže onu budoucnost vidět do velké dálky a dokonce i měnit. Kdyby toho nebyl schopen, neudělal by tu past, nepředstavil by si, když ještě není vymyšlená, jak bude v budoucnu fungovat. Tohle ostré vidění, třeba právě do budoucnosti, je metafora našeho vědomí. 

Tady ale vidíme, že náš mozek dělá vlastně modely okolního světa a s těmito modely umí ve vědomí provádět jasné myšlenkové operace a proto umí v určitých omezených obrysech předpovídat budoucnost. Nepředpoví sice osud jednotlivce, do kterého zasahuje obrovské množství různých faktorů, jež jsou pro nás nepostihnutelné, ale třeba to, že když budeme pořád kouřit, že dostaneme rakovinu, odhadneme docela slušně.

Podstatou vědomí a celého mozku jsou tedy modely okolního světa, ve vědomí pak nejjasnější. Zvířata mají také takové modely, ale ne tak věrné, ne natolik propracované, ne tak rozsáhlé, ne vidící do vzdálenější budoucnosti, ne vidící více souvislostí.

Jenže jde-li o představy o okolním světě, o jeho modely, musí být tyto modely daleko, daleko jednodušší než okolní svět. Svět, který známe, tu už byl miliardy let a my z něho poznali jen kousíček a to ještě plytce. Musíme dlouho zkoumat okolní svět, ze kterého musíme přenést množství dat (představte si třeba složitost modelů předpovídajících počasí), než vytvoříme v poměru k přírodě velmi plytký model. Na obrovské množství dat naše vědomí nestačí a musí si pomáhat počítači.... které vědomí nemají. Přesto jsou  počítače schopny "chápat" souvislosti jako člověk a daleko lépe než člověk. Viz třeba počítač Watson firmy IBM. Ono naše vědomí se umí najednou zaměřit jen na maličký kousíček reality, jen na pár věci v jednom okamžiku. To tisíce procesorů superpočítačů má daleko větší záběr než náš procesor jeden, naše úžina vědomí.

Jenže pořád jak člověk, tak jeho počítače mají jen nepatrný zlomek informací o okolním světě. Pořád objevujeme nové a nové věci a tento pokrok v získávání informací navíc exponenciálně roste. A pořád je co poznávat, což také dokumentuje naši obrovskou neznalost. Naše znalosti jsou stále jen zrnko písku na břehu oceánu. Porovnejme třeba naši ubohou znalost vesmíru se skutečností. Existují stovky miliard galaxií a v každé stovky miliard planet, o nichž nevíme naprosto nic.

Problém je v tom, že jak člověk, tak počítače jsou lokální, omezení na jedno malé místo, maličký bod ve vesmíru, Zemi. Podobně jsou omezeni i v čase. Člověk by musel být všudypřítomný a přítomný v každém okamžiku času, aby měl dokonalé informace a mohl předpovídat všechny procesy ve vesmíru. Počítač by svými procesory musel zastavět celý svět a být věčný a odedávna.

Jenže jeho lokální způsob zpracování informací, včetně lidského vědomí, jsou tím blokem, tou slabinou, která brání v vševědoucnosti. Ano, vědomí je to, co nám dalo převahu nad zvířaty, ale je to zároveň naše nepřekonatelná slabost tváří v tvář vesmíru, stejně jako naše časově omezená existence (pár miliónů let). Vesmír má například daleko větší fantazii než my, už proto, že stvořil a stále tvoří neuvěřitelné vesmírné objekty, před 200 miliard galaxií, život atd. Jenže vesmír není onen model, není onen odraz vesmíru, tedy nemá vědomí, neboť je samotným vesmírem. 

Můžeme si všudypřítomnost představit tak, že ony procesory počítačů pokryjí celý vesmír..... a pak to bude dokonalá vševědoucnost. Jenže to už se stalo. Atomy nebo spíše elementární částice jsou ty "procesory", které jsou všude. Musíme k tomu přidat ještě super-struny, které kvantovou provázaností vytvářejí náš prostor a čas. Ano, je to příroda, která je všudypřítomná, tedy i vševědoucí, jen nemá vědomí, protože každé vědomí je konec vševědoucnosti, konec všudypřítomnosti. Každý přenos informace, pokud se přenáší do něčeho lokálního, nevšudypřítomného, je totiž ztráta informací, jejich deformace a zpoždění, jak nám říkají zákony kybernetiky.

Bůh těžko bude tak omezený, aby měl vědomí, emoce, lásku, která je v lidském světě vlastně tou největší diskriminací, protože si vyberme jednoho partnera a ostatní ignorujeme. Jenže bůh bez vědomí a lásky vůbec není bůh. Bůh je mrtev. Vědomí je přece stále to naše nejlepší, protože emoce mají i ta nejhloupější zvířata. "Bůh" má opravdu úžasné "IQ", ví všechno, vše, co se děje ovládá, jen to už není bůh, ale je to vesmír. Až budeme vědět trochu víc, a uvidíme, že náš vesmír je jen zrnko, budeme ono "vše" nazývat třeba multi-vesmírem. Stále je to ale ona hmota, která je vševědoucí, díky tomu, že vědomí nemá, proto může být vším a být všude, být všemohoucí, protože vše stvořila.

Samozřejmě otázku věřících, co bylo třeba před velkým třeskem, vznikem vesmíru, můžeme hodit do koše. To není žádný argument proti velkému třesku, protože stejnou otázku lze položit i o bohu. Co bylo před bohem? Když se odpoví, že bůh je věčný (asi jako V.I.Lenin), stejně lze odpovědět, že multivesmír je věčný.

Vypadá to, že vesmír má to nejvyšší IQ, pak jsme my (po řadě asi miliónů druhů mimozemšťanů) a nakonec naivní představa boha, jež má IQ nižší než člověk, protože existuje jen uvnitř lidských hlav, uvnitř lidského IQ a bere si z něj jen kousek. Bůh je něco jako avatar v počítačové hře našeho vědomí.