Proč je realita jen v našem vědomí a proč není zcela pevná

2. 11. 2017 9:03:42
Nadpis možná zní dost šíleně, ale výklad bude poněkud umírněnější. Realita pevná je, i když ne zcela absolutně a ukážeme, odkud tuto pevnost bere. Vysvětlíme taky to, že mimo nás je něco, čeho je realita v naší hlavě jen obrazem.

Přirozené mechanické pojetí reality spočívá hlavně v představě, že realita je mimo nás a že je zcela pevná.

Že realita není vně se dá snadno pochopit, když známe film Matrix a dokážeme si představit, že realitu lze vytvořit i uměle, bez toho, aby byla mimo nás, tedy tak, že je jen v naší hlavě. To zaprvé.

Zadruhé Matrix jasně ukazuje, že není důvod k představě, že okolí musí být takové, jako naše představa o něm. Pochopme proto tedy, že realita, jak ji důvěrně známe, je jen v naší hlavě. To, že máme dojem, že je venku, je dáno jen tím, že venku je svět, který, i když se od reality velmi liší, je stále pevný a taktéž vzorem, předobrazem pro model v naší hlavě, který nazýváme realitou. Z důvodů přežití v evoluci se ukázala jako zásadní rychlá reakce, a proto mozek situaci zjednodušuje tak, že náš zjednodušený obraz okolního světa, skutečnost. "přilepí" na jevový povrch okolního světa a tedy "tvrdí, že realita je mimo nás.

Kdo by nechtěl věřit, že je Matrix možný, měl by si uvědomit, že zvukový "matrix" je již dávno dokonale realizovaný. Posloucháme ze zvukového záznamu symfonický orchestr a ten slyšíme dokonale prostorově, i když tam není. U vizuální virtuální reality je jen otázka dalšího technologického pokroku, kdy optický rastr vnímaných obrazovek dosáhne onoho ideálního rozlišení 9000 x 5000 bodů a dál už je to jen věc dokonalého softwaru či prostě jen záznamu reálné situace.

Zpět ale k pevnosti reality. I realita v naší hlavě je poměrně pevná, nejen její vzor - okolní svět, což je dáno jednak pevností onoho okolního světa, jednak ale i relativní stálostí interakcí mezi námi a okolními objekty. Atomy ještě dlouho budou vysílat světlo, fyziologické mechanismy našich smyslů se nemění a logika, zkopírovaná z jistých zákonů okolního světa je také velmi stabilní.

Stačí také uvážit, jak hodně se proměňují signály z okolního světa, než dorazí do našeho já, abychom pochopili, že důvěrně známá realita v naší hlavě se od okolí liší opravdu hodně. Pěkným prostým příkladem jsou barvy, které ve světě neexistují, jsou tam jen fotony s různými frekvencemi. My ale nepochybujeme, že okolí je barevné. Není.

Také nevidíme objekty, ale jen jejich posly. Objekt má atomy, ale s těmi nepřijdeme přímo do styku. I když je třeba hmatáme, je to jen výměna fotonů mezi elektronovými slupkami atomů objektu a naší ruky, atomy samy v kontaktu nejsou. Uvažujeme-li zrakové vnímání, je foton vyslaný atomem něco jiného než atom sám. V sítnici oka se foton opět transformuje, a to v chemickou látku, rhodopsin. I ten se mění v neurosignál. Kdybychom chtěli popsat podrobnosti všech těch změn, byla by to přinejmenším celodenní přednáška.

Tedy to, co do hlavy dostaneme, není objekt sám, ale jen jeho mnohokráte přetvořený obraz. Jen s tímto obrazem se naše vědomí dostane přímo do styku, ne s okolím. Že k tomuto modelu v naší hlavě máme informaci, že zdroj těchto podnětů je v okolí, to neznamená, že vidíme přesně to, co je v okolí. Podobně jako bolest v prstu cítíme v hlavě, a máme přitom u této bolesti "visačku" například: je to v levém malíčku. A můžeme tam tu visačku mít třeba, i když nemáme celou levou ruku - viz fantómové bolesti. To opět jasně podporuje naše pojetí, neboť to je jakýsi přirozený "matrix"..

Protože můžeme z tisícileté lidské zkušenosti usoudit, že vše má svoji strukturu, ze které to vzniká, třeba člověk z buněk, lze s jistotou prohlásit, že vše má tento emergentní charakter. Pak tedy ale vše, co poznáváme, buňky, atomy, struny, prostor, má vždy strukturu z něčeho hlubšího a z této vzniká. Proto existence čehokoliv, co poznáváme je jen relativní, ne zcela stálá, vlastně částečně to i neexistuje v tom smyslu, že třeba atom není 100% atom, ale pouze několik kvarků spojených gluony a kolem elektrony. Náš mozek abstrahuje od mezer mezi jádrem a elektrony a dotahuje relativní vyčleněnost atomu z okolí do dokonalé leč pouze abstraktní oddělenosti od okolí a dokonalé abstraktní celistvosti uvnitř atomu. Vybírá relativně stabilní vazby uvnitř (ty mohou být ale zničeny) a odmýšlí poměrně náhodné vazby na okolí. Tak ze spojité sítě vazeb mozek dovybírá část stabilnější než okolí a dovytváří atom, který ovšem přesně tak (např. bez vazeb na okolí), jak ho chápeme, v realitě neexistuje. Abychom pochopili, že dekompozice každého objektu pokračuje dále, můžeme uvážit hypotézy struktury elementárních částic v podobě super-strun nebo kvantových smyček.

Light forest

Neexistuje nic, co známe nebo poznáme, co by bylo absolutně stálé. Tedy to absolutně stálé, co je mimo nás a co je také zdrojem stability reality v naší hlavě, nemůžeme nikdy nijak poznat v podobě smyslové nebo racionální (racio je také určitý "smysl"). Nazvěme si tedy to absolutně stále absolutním světem a pochopme, že se nijak nepodobá ničemu, co známe a kdy znát budeme, tedy ani bohu ne, ani hmotě. Poznáváme jen informace, které absolutní svět odeslal po nekonečné cestě, tedy jsou nekonečně způsoby změněny. Proto tento absolutní svět nemá žádnou vlastnost, kterou kdy budeme znát.

Naše skutečnost je jako kruh ozářený světlem baterky v nočním lese. Vidíme jen malý kousíček světa a nikdy víc vidět nebudeme, protože s konstrukcí silnějších "světel" budeme stále znovu a znovu zjišťovat, že i krajina je mnohem větší, než jsme kdy mohli tušit.

Autor: Jan Fikáček | čtvrtek 2.11.2017 9:03 | karma článku: 36.76 | přečteno: 2046x

Další články blogera

Jan Fikáček

Padá pírko stejně rychle jako kus železa? Jak kde.

Když současně pustíme železnou kouli a pírko, dopadne koule dříve. Jeden nádherný a přímo geniálně prostý pokus odlišuje dva faktory, které tady působí. A může si jej vyzkoušet každý. Stačí mít doma dva skládací deštníky.

7.10.2019 v 9:07 | Karma článku: 33.78 | Přečteno: 1268 | Diskuse

Jan Fikáček

Proč v matematice nekonečno existuje a v realitě nikoliv

Vyjde-li v nějaké fyzikální rovnici nekonečno, a​ť už jsou to nekonečně malé rozměry, nekonečné síly nebo cokoliv jiného, fyzici ví, že tam dotyčná rovnice už neplatí. V realitě nekonečno zřejmě neexistuje. Ale co v matematice?

1.10.2019 v 9:08 | Karma článku: 40.50 | Přečteno: 2160 | Diskuse

Jan Fikáček

Kam směřuje(me) čas?

Chceme-li znázornit běh času, časovou osu, jak to uděláme? Většina lidí nakreslí šipku zleva doprava, jiní ale znázorní běh času opačně, někteří šipkou shora dolů. Zní to dost tajemně, ale má to poměrně velmi logický důvod.

23.9.2019 v 9:03 | Karma článku: 40.38 | Přečteno: 1954 | Diskuse

Jan Fikáček

Nevědecké pohádky moderní vědy I - nekonečno

Fyzika se dostává extrémně daleko od našeho přirozeného světa, a tím se ocitá v oblasti záhad, které je hodně těžké pochopit. Nejednou si s nimi neporadí i ti největší géniové. Pak je ale velmi důležité vyloučit prosté chyby.

16.9.2019 v 9:07 | Karma článku: 41.78 | Přečteno: 2259 | Diskuse

Další články z rubriky Věda

Dana Tenzler

Mýty kolem jaderné energetiky - problémy s jódem

V dalším díle seriálu “mýtů” se budu zabývat jódovými tabletami. Podle aktivistů jich není dost nebo nejsou uloženy tam, kde by být měly. Je to zbytečná panika? A jsou takové tablety vůbec potřeba? (délka blogu 5 min.)

14.10.2019 v 8:00 | Karma článku: 20.40 | Přečteno: 285 | Diskuse

Ladislav Jílek

Omyl nebo falzifikace? Olga Lepešinská

Vzpomínám si, že někdy v padesátých létech nám učitelka ve škole při hodině biologie říkala, že v Sovětském svazu se prý podařilo vyrobit živou hmotu.

13.10.2019 v 17:31 | Karma článku: 18.87 | Přečteno: 445 | Diskuse

Libor Čermák

Může mít prastarý symbol H archeoastronautický původ?

Zarazilo vás někdy, že v dávnověkých památkách se často objevuje symbol písmene "H"? Všiml jsem si totiž jistou souvislost s moderní kosmonautikou. Mohlo tady něco takového být už před tisíci lety?

13.10.2019 v 7:29 | Karma článku: 15.38 | Přečteno: 387 |

Dana Tenzler

Zdá se nám to, nebo vane vítr opravdu nejčastěji ze západu?

Proč se vyplatí chránit jednu stěnu domu před deštěm víc, než ty ostatní? Na vině je... jako tak často... fyzika. (délka blogu 5 min.)

10.10.2019 v 8:00 | Karma článku: 27.77 | Přečteno: 742 | Diskuse

Jan Řeháček

Matykání: vítejte ve varieté

Vektorové prostory jsou pro vybudování pojmu dimenze optimálním prostředím, ale mají jednu nevýhodu. Zdaleka ne vše kolem nás je "rovné". Aby mohli matematici propašovat dimenzi do zakřivených prostranství, vymysleli si "varietu".

9.10.2019 v 9:09 | Karma článku: 16.07 | Přečteno: 363 | Diskuse
Počet článků 155 Celková karma 41.28 Průměrná čtenost 2632

Vystudoval chemii, kybernetiku a teorii systémů (interdisciplinární studia) a považuje se za obecně uvažujícího člověka někde na pomezí mezi přírodními vědami a filosofií. Roky vyučoval filosofii fyziky a virtuální reality na PřF a MFF UK v Praze (a v té době odmítal tituly jako Doc. nebo CSc.). Nyní PhD student filosofie teoretické fyziky. Pracoval jako evropský expert pro "Future and Emerging Technologies". V letech 1991-7 byl předsedou společnosti Mensa ČRVíce informací zde.

Chcete-li sledovat diskuse v jeho skupině, připojte se do Vědecké filosofie & Fyziky (nejen). jan@fikacek.cz
 
Upozornění: Toto je popularizační blog pro veřejnost, neberte ho tedy jako vědeckou dizertační práci. :-) Autor má zde uváděné základní myšlenky většinou propracované do hloubky, do blogu pro veřejnost však není vhodné uvádět příliš složité formulace. Autora ale baví komunikovat s veřejností, proto tato forma s někdy expresivním vyjadřováním, přehnané nadpisy, které k popularizaci asi patří. Některé blogy jsou však čistá věda, ba dokonce mainstream, některé (asi většina) jsou kritické úvahy snažící se formulovat nové nápady, některé jsou opravdu jen sci-fi nebo spíše sci-sci-fi.

P.S.: Komentáře, které budou řešit autora, ne (jen) obsah blogu, budou bez varování smazány. :-) 

Najdete na iDNES.cz