Filosofický idealismus - zhoubná nemoc poznání

27. 12. 2017 14:40:04
Dnešní nejen vědecké uvažování je silně pokrouceno idealismem, který pochopitelně lidské poznání velmi brzdí. Příkladů je mnoho, ba tato deformace je prakticky všudypřítomná, protože ji způsobují limity lidského poznání.

Dnešní vědecké uvažování je silně pokrouceno idealismem, který pochopitelně lidské poznání velmi brzdí. Myslíme pochopitelně filosofický idealismus, tedy představu, že podstatou světa není hmota ale "duch", nikoliv snahu o dosažení nějakého ideálu, snílkovství. Konkrétních případů je mnoho, tato deformace je prakticky všudypřítomná, neboť ji způsobuje, jak uvidíme za chvíli, horizont našeho poznání, který je opravdu všude. Idealistickou deformací je třeba pravděpodobnostní interpretace kvantové mechaniky, která si naivně představuje, že je její náhoda absolutní. Idealistickou naivitou je také stvoření vesmíru či času z ničeho, představa, že podstatou reality je matematika, názor, že žijeme v počítačové simulaci, či že bůh stvořil vesmír, nebo že existuje elektromagnetické vlnění bez nositele (tedy že neexistuje relativistický éter), nebo že v matematice existuje nekonečno.

Nejdříve si pro názornost ukažme prostý příklad, jak takový mylný dojem vzniká. Podívejme se do historie, třeba jak byly dříve chápány atomy. Ještě v roce 1905, kdy Einstein napsal svůj článek, ve kterém vysvětlil Brownův pohyb pylového zrnka jako jeho „kličkování“ způsobené nárazy molekul vody, velká část fyziků stále nevěřila, že atomy a molekuly existují, byly pro ně jen abstraktní, vymyšlené entity. Teprve později byly tyto atomy pochopeny jako základ hmoty, jakýsi materiální uhelný kámen, což dnes ví každý školák.

Podobně probíhala v lidských představách „materializace“ vakua. Kdysi ve starověku někteří chápali i vzduch téměř jako nic, ale většinový názor byl, že vzduch je jeden ze čtyř nebo pěti živlů. V každém případě ale začal vznikat pojem vakua jako ničeho, prázdného prostoru, který získáme, když vzduch vyčerpáme. Že chápání vakua jako ničeho není správné se projevilo až později, kdy se kvantové vakuum ukázalo jako zdroj virtuálních a reálných částic. Dokonce se dnes má za to, že fluktuací tohoto kvantového vakua vznikl celý náš vesmír. Existuje tedy něco materiálnějšího než toto kvantové „nic“? Pravděpodobně nikoliv.

Je tedy zřejmé, že podobná „nic“, která posléze můžeme popsat v určitém chvíli jen vágně abstraktně a později sice přesně, ale jen matematicky (viz souřadnicový systém v prostoru), se nám následně ukážou jako základní materiální struktury, ze kterých vzniká svět kolem nás. Otázkou pak ale je, jako to, že to nejmateriálnější se nám jeví v určité fázi poznání, jako v zásadě abstraktní, matematické nebo v extrémním případě dokonce jako nic.

Vysvětlení je velmi prosté a zřejmé už z uvedených dvou příkladů a je ho možné doložit stovkami případů dalších. Jde o to, že u věcí uvnitř našeho horizontu poznání jasně vidíme jejich materiální charakter (dnes třeba právě atomy), kdežto když nějaké entity začínáme poznávat, je zatím jejich (materiální) podstata neviditelná, protože je za horizontem, a proto se nám tyto entity jeví jako ideje, abstrakce či matematické struktury. Tyto jsou ale pouze velké zjednodušeniny, zidealizované abstrakce a taková povrchní abstrakce pomíjí jejich materiální podstatu. Toto velmi částečné, minimální poznání, tato naše neznalost je zdrojem idealismu, který silně deformuje a tím i blokuje naše chápání. Je pochopitelné, že když se spokojíme s idealistickým tedy velmi povrchním chápáním těchto entit, nemáme proč poznávat jejich materiální podstatu, když si myslíme, že taková neexistuje, neboli, že dál už nic není.

Uveďme jen pro jasnost, že materialismem zde nechápeme naivní pojetí 18. a 19. století, podle něhož je hmotou to, co má hmotnost, na co si můžeme sáhnout. Současnou koncepci lze nazvat post-materialismem nebo neo-materialismem, a ten obecně říká, že strukturně nižší úrovně reality jsou primární a dávají vzniknout těm vyšším. Jsou stavebním materiálem, ze kterého jsou postaveny ty vyšší. Jako primární jsou logicky tyto úrovně silnější než ty vyšší, jsou zásadnější. Proto, vidíme-li jakékoliv abstraktní, například matematické struktury, jest nám pátrati po materiálních vzorech, jejichž zjednodušenými obrazy tyto abstrakce jsou.

Dnešní filosofie, věda a lidské poznání vůbec jsou idealismem těžce poškozeny. Je to spoluzpůsobeno i úžasným úspěchem matematiky, který je naprosto zasloužený, nicméně ve své interpretaci dosti problematický. Vždy je něco za něco. I matematika má své negativní dopady, a jeden z nich je ten, že lidé často nechápou, že abstrakce a matematika je jen velkým zjednodušením objektů a vztahů v realitě a že bez reality nemá abstrakce žádný smysl a vůbec by matematika neexistovala.

Matematika je disciplínou, která se rozhodla, že svou filosoficky amatérskou povrchnost omezeného chápání světa před horizontem pozvedne na svůj základní princip. Z jedné strany je to sice geniální myšlenka, která je neuvěřitelně efektivní uvnitř matematiky, ze druhé je toto zapomenutí na podstatu matematiky v realitě destruující v disciplínách mimo matematiku. Matematika nemá nástroje pro obecné chápání svého fungování v nematematických oborech, takže není schopna řešit ba není schopna ani vidět negativní dopady svého idealismu v těchto oborech.

Autor: Jan Fikáček | středa 27.12.2017 14:40 | karma článku: 37.80 | přečteno: 1435x

Další články blogera

Jan Fikáček

Padá pírko stejně rychle jako kus železa? Jak kde.

Když současně pustíme železnou kouli a pírko, dopadne koule dříve. Jeden nádherný a přímo geniálně prostý pokus odlišuje dva faktory, které tady působí. A může si jej vyzkoušet každý. Stačí mít doma dva skládací deštníky.

7.10.2019 v 9:07 | Karma článku: 33.85 | Přečteno: 1277 | Diskuse

Jan Fikáček

Proč v matematice nekonečno existuje a v realitě nikoliv

Vyjde-li v nějaké fyzikální rovnici nekonečno, a​ť už jsou to nekonečně malé rozměry, nekonečné síly nebo cokoliv jiného, fyzici ví, že tam dotyčná rovnice už neplatí. V realitě nekonečno zřejmě neexistuje. Ale co v matematice?

1.10.2019 v 9:08 | Karma článku: 40.52 | Přečteno: 2161 | Diskuse

Jan Fikáček

Kam směřuje(me) čas?

Chceme-li znázornit běh času, časovou osu, jak to uděláme? Většina lidí nakreslí šipku zleva doprava, jiní ale znázorní běh času opačně, někteří šipkou shora dolů. Zní to dost tajemně, ale má to poměrně velmi logický důvod.

23.9.2019 v 9:03 | Karma článku: 40.40 | Přečteno: 1955 | Diskuse

Jan Fikáček

Nevědecké pohádky moderní vědy I - nekonečno

Fyzika se dostává extrémně daleko od našeho přirozeného světa, a tím se ocitá v oblasti záhad, které je hodně těžké pochopit. Nejednou si s nimi neporadí i ti největší géniové. Pak je ale velmi důležité vyloučit prosté chyby.

16.9.2019 v 9:07 | Karma článku: 41.78 | Přečteno: 2259 | Diskuse

Další články z rubriky Věda

Dana Tenzler

Mýty kolem jaderné energetiky - problémy s jódem

V dalším díle seriálu “mýtů” se budu zabývat jódovými tabletami. Podle aktivistů jich není dost nebo nejsou uloženy tam, kde by být měly. Je to zbytečná panika? A jsou takové tablety vůbec potřeba? (délka blogu 5 min.)

14.10.2019 v 8:00 | Karma článku: 20.60 | Přečteno: 293 | Diskuse

Ladislav Jílek

Omyl nebo falzifikace? Olga Lepešinská

Vzpomínám si, že někdy v padesátých létech nám učitelka ve škole při hodině biologie říkala, že v Sovětském svazu se prý podařilo vyrobit živou hmotu.

13.10.2019 v 17:31 | Karma článku: 19.29 | Přečteno: 451 | Diskuse

Libor Čermák

Může mít prastarý symbol H archeoastronautický původ?

Zarazilo vás někdy, že v dávnověkých památkách se často objevuje symbol písmene "H"? Všiml jsem si totiž jistou souvislost s moderní kosmonautikou. Mohlo tady něco takového být už před tisíci lety?

13.10.2019 v 7:29 | Karma článku: 15.39 | Přečteno: 391 |

Dana Tenzler

Zdá se nám to, nebo vane vítr opravdu nejčastěji ze západu?

Proč se vyplatí chránit jednu stěnu domu před deštěm víc, než ty ostatní? Na vině je... jako tak často... fyzika. (délka blogu 5 min.)

10.10.2019 v 8:00 | Karma článku: 27.77 | Přečteno: 744 | Diskuse

Jan Řeháček

Matykání: vítejte ve varieté

Vektorové prostory jsou pro vybudování pojmu dimenze optimálním prostředím, ale mají jednu nevýhodu. Zdaleka ne vše kolem nás je "rovné". Aby mohli matematici propašovat dimenzi do zakřivených prostranství, vymysleli si "varietu".

9.10.2019 v 9:09 | Karma článku: 16.07 | Přečteno: 364 | Diskuse
Počet článků 155 Celková karma 41.29 Průměrná čtenost 2633

Vystudoval chemii, kybernetiku a teorii systémů (interdisciplinární studia) a považuje se za obecně uvažujícího člověka někde na pomezí mezi přírodními vědami a filosofií. Roky vyučoval filosofii fyziky a virtuální reality na PřF a MFF UK v Praze (a v té době odmítal tituly jako Doc. nebo CSc.). Nyní PhD student filosofie teoretické fyziky. Pracoval jako evropský expert pro "Future and Emerging Technologies". V letech 1991-7 byl předsedou společnosti Mensa ČRVíce informací zde.

Chcete-li sledovat diskuse v jeho skupině, připojte se do Vědecké filosofie & Fyziky (nejen). jan@fikacek.cz
 
Upozornění: Toto je popularizační blog pro veřejnost, neberte ho tedy jako vědeckou dizertační práci. :-) Autor má zde uváděné základní myšlenky většinou propracované do hloubky, do blogu pro veřejnost však není vhodné uvádět příliš složité formulace. Autora ale baví komunikovat s veřejností, proto tato forma s někdy expresivním vyjadřováním, přehnané nadpisy, které k popularizaci asi patří. Některé blogy jsou však čistá věda, ba dokonce mainstream, některé (asi většina) jsou kritické úvahy snažící se formulovat nové nápady, některé jsou opravdu jen sci-fi nebo spíše sci-sci-fi.

P.S.: Komentáře, které budou řešit autora, ne (jen) obsah blogu, budou bez varování smazány. :-) 

Najdete na iDNES.cz