Kterak snadno pochopit Franze Kafku

2. 05. 2018 9:03:52
Jeden diskutující na FaceBook napsal, že následující myšlenka Franze Kafky je nesmysl: "Jsou otázky, které bychom nepřekonali, kdybychom od nich nebyli už od přírody osvobozeni." Obávám se ale, že dotyčný jen Franze nepochopil.

Franz Kafka byl spisovatel geniální, psychologicky komplikovaný, navíc s psychologií zvláštní (dnes by se řeklo, že byl ujetý). Proto usoudit, že je nějaký jeho "aforismus" nesmysl, znamená velmi riskovat, že člověk jen ukazuje vlastní nepochopení jeho myšlenky.

Přesvědčil jsem se o tom mnohokráte při svém několikaletém studiu a čtení děl Franze Kafky, které skončilo přednáškou, kterou jsem tehdy nazval "Byl jsem Franzem Kafkou". Tuhle drzost jsem si dovolil proto, že jsem byl v mládí podobně prdlej jako Kafka (bohužel ne tak geniální). A proto jsem některé jeho myšlenky a "obrazy" v jeho románech okamžitě pochopil, i když je jiní lidé nechápali. Bohužel asi jsem nebyl prdlej dost, protože takto napřímo emočně chápu asi jen 30% jeho, lidem zcela nepochopitelných, myšlenek a obrazů. O ostatních musím také dlouze přemýšlet, podobně jako většina lidí. A někdy se mi po tom dlouhém přemýšlení podaří původní význam i najít.

Toto své spojení s Kafkou jsem si uvědomil, když jsem četl jeho povídku Pasažér. V tom případě totiž můj zážitek nebyl jen podobný zážitku a emocím Franze Kafky, jak se mi to stávalo, ale byl prakticky identický. A to by už ta podobnost došla každému. :-) Cituju část této jeho povídky:

"Vůz se blíží k zastávce, jakási dívka přistupuje ke schůdkům, chystajíc se vystoupit. Jeví se mi tak určitá, jako bych ji byl ohmatal. Je oblečena v černém, záhyby sukně se téměř nepohybují, blůza přiléhá a má límec z bílé krajky s drobnými dírkami, levá ruka je naplocho opřena o stěnu, deštník v pravé ruce stojí na druhém schůdku odshora. (Obličej je snědý, nos, po stranách lehce promáčklý, je na špičce široký a zaoblený. Má spoustu hnědých vlasů a na pravém spánku poletují chloupky. Malé ucho jí těsně přiléhá, ale protože stojím blízko, vidím celou zadní stranu pravého boltce a stín na jeho kořeni.

Tázal jsem se tehdy sám sebe: Jak to, že sama nad sebou nežasne, že má zavřená ústa a nic takového neříká?"

Identický pocit úžasu z dívky v tramvaji jsem zažil v Ostravě u Karolíny, když mi bylo 15 let. "Moje" dívka nebyla nijak oslnivě krásná, ale jakýsi změněný stav vědomí mě přivedl do pocitu úžasu a podrobného vnímání, oné "perokresby" každého detailu její tváře, jaký popisuje Kafka. Oblečení ale měla zelené. Také jsem se nesmírně divil, že nad sebou sama nežasne, jak je "dopodrobna udělaná". Ono to asi mělo celkem málo společného s ní, ale spíše to vyplývalo z mé extrémně posílené vnímavosti, tedy nad sebou žasnout ani nemohla.

Na základě takových s Kafkou podobných emocí a zážitků můžu trošičku poodhalit něco z jeho světa těm, kteří jsou normální. :-) A v dalších blozích to taky udělám, bude-li dostatečný zájem. Myšlenku v perexu v tuto chvíli ale také nechápu: "Jsou otázky, které bychom nepřekonali, kdybychom od nich nebyli už od přírody osvobozeni." Takže tu vám dnes nevyložím.

Příště se ale budu zabývat tímto jeho "aforismem": "To, že náš úkol je zrovna tak veliký jako náš život, dává mu zdání nekonečnosti."​ Tomu totiž rozumím. :-)

Autor: Jan Fikáček | středa 2.5.2018 9:03 | karma článku: 42.54 | přečteno: 1750x

Další články blogera

Jan Fikáček

Padá pírko stejně rychle jako kus železa? Jak kde.

Když současně pustíme železnou kouli a pírko, dopadne koule dříve. Jeden nádherný a přímo geniálně prostý pokus odlišuje dva faktory, které tady působí. A může si jej vyzkoušet každý. Stačí mít doma dva skládací deštníky.

7.10.2019 v 9:07 | Karma článku: 33.78 | Přečteno: 1268 | Diskuse

Jan Fikáček

Proč v matematice nekonečno existuje a v realitě nikoliv

Vyjde-li v nějaké fyzikální rovnici nekonečno, a​ť už jsou to nekonečně malé rozměry, nekonečné síly nebo cokoliv jiného, fyzici ví, že tam dotyčná rovnice už neplatí. V realitě nekonečno zřejmě neexistuje. Ale co v matematice?

1.10.2019 v 9:08 | Karma článku: 40.50 | Přečteno: 2160 | Diskuse

Jan Fikáček

Kam směřuje(me) čas?

Chceme-li znázornit běh času, časovou osu, jak to uděláme? Většina lidí nakreslí šipku zleva doprava, jiní ale znázorní běh času opačně, někteří šipkou shora dolů. Zní to dost tajemně, ale má to poměrně velmi logický důvod.

23.9.2019 v 9:03 | Karma článku: 40.38 | Přečteno: 1954 | Diskuse

Jan Fikáček

Nevědecké pohádky moderní vědy I - nekonečno

Fyzika se dostává extrémně daleko od našeho přirozeného světa, a tím se ocitá v oblasti záhad, které je hodně těžké pochopit. Nejednou si s nimi neporadí i ti největší géniové. Pak je ale velmi důležité vyloučit prosté chyby.

16.9.2019 v 9:07 | Karma článku: 41.78 | Přečteno: 2259 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Josef Němec

Jak australsky vykrvácet

Jsou věci, přes které někdy nejede tzv. vlak, pak nastává čas změny, jež někteří mohou těžko nést. Proč nám všechno někdy až do nekonečna tak trvá? A pak trpíme, když někoho ztrácíme.

13.10.2019 v 20:56 | Karma článku: 5.34 | Přečteno: 276 | Diskuse

Jiří Babor

Malé divertimento v moll

S Monikou si rozumíme... svého nevěrného manžela vyměnila za papiňák jeho milenky... praktická holka....

13.10.2019 v 11:17 | Karma článku: 6.25 | Přečteno: 141 | Diskuse

Liběna Hachová

Holky, dnes jdeme nahoře bez!

Železnému zvyku a gravitaci navzdory odhoďme podprdy aspoň na jeden den! Den volnosti pro naše přednosti!

13.10.2019 v 3:33 | Karma článku: 22.39 | Přečteno: 909 | Diskuse

Jan Šik

Muž, co sázel stromy pro lidi, z kterých rostly kořeny

Všichni ve svých životech potřebují nějakou, byť nepatrnou, jistotu. Pevný bod pro vnitřní pohodu. Když ho člověk nemá, třeba se najde někdo, kdo mu ho poskytne.

12.10.2019 v 18:00 | Karma článku: 16.40 | Přečteno: 310 | Diskuse

Pavel Hewlit

Paníslečny

Ptají se mě čtenáři, jak pokračuje moje literární kariéra - já odpovídám, že jsem trpělivý (a přitom si koušu nehty a říkám si "Klid, klid, klid!"). Horory vystřídala sociální témata a tahle básnička je o tom, co mi zrovna zraje.

12.10.2019 v 15:22 | Karma článku: 14.10 | Přečteno: 571 | Diskuse
Počet článků 155 Celková karma 41.28 Průměrná čtenost 2632

Vystudoval chemii, kybernetiku a teorii systémů (interdisciplinární studia) a považuje se za obecně uvažujícího člověka někde na pomezí mezi přírodními vědami a filosofií. Roky vyučoval filosofii fyziky a virtuální reality na PřF a MFF UK v Praze (a v té době odmítal tituly jako Doc. nebo CSc.). Nyní PhD student filosofie teoretické fyziky. Pracoval jako evropský expert pro "Future and Emerging Technologies". V letech 1991-7 byl předsedou společnosti Mensa ČRVíce informací zde.

Chcete-li sledovat diskuse v jeho skupině, připojte se do Vědecké filosofie & Fyziky (nejen). jan@fikacek.cz
 
Upozornění: Toto je popularizační blog pro veřejnost, neberte ho tedy jako vědeckou dizertační práci. :-) Autor má zde uváděné základní myšlenky většinou propracované do hloubky, do blogu pro veřejnost však není vhodné uvádět příliš složité formulace. Autora ale baví komunikovat s veřejností, proto tato forma s někdy expresivním vyjadřováním, přehnané nadpisy, které k popularizaci asi patří. Některé blogy jsou však čistá věda, ba dokonce mainstream, některé (asi většina) jsou kritické úvahy snažící se formulovat nové nápady, některé jsou opravdu jen sci-fi nebo spíše sci-sci-fi.

P.S.: Komentáře, které budou řešit autora, ne (jen) obsah blogu, budou bez varování smazány. :-) 

Najdete na iDNES.cz