Třeba byl vznik našeho vesmíru pouhou kvantovou fluktuací v rámci mnohem většího, obtížně představitelného "multivesmíru". Z našeho pohledu se jednalo o velký třesk a vznik značného množství energie, ale on se vesmír nerozpíná jako balónek, rozpíná se prostor v něm. Potencionálnímu vnějšímu pozorovateli by se mohl jevit jako elementární částice, pokud by ho vůbec zaznamenal, protože existence virtuálních částic se počítá na zlomky sekund. Čas, jak ho známe my, existuje pouze v našem vesmíru. Obávám se ovšem, že nám chybějí nástroje k prozkoumání, co je "mimo" náš vesmír, protože jsme jeho produktem a jsme v něm uzavřeni.

Žádné uzavření není absolutní. Například se uvažuje o temné hmotě a temné energii, které mají zásadní vliv na náš vesmír, jako o vlivu multivesmíru na náš vesmír. U temné hmoty je to tak, že jí poznáváme prostřednictvím onoho gravitačního působení na náš vesmír. Máme dokonce už mapu temné hmoty. Takže poznání multivesmíru by tak možné bylo.

Pokud je temná hmota či temná energie něco z multivesmíru, tak ano, ale pokud pocházejí z našeho vesmíru, máme jaksi smůlu.

Nedovedu si představit, že to, co stvořilo náš vesmír, nemělo na jeho další vývoj ani ten minimální vliv. Nemusí to být pochopitelně ani temná hmota ani temná energie (která docela může být zdáním, způsobeným vlastně zpomalováním rozpínání vesmíru), ale vliv tu určitě je, IMHO.

Temná energie je spíše zrychlením rozpínání vesmíru. Ale jinak ano, asi by ve struktuře našeho časoprostoru měly existovat stopy po tom vnějším "mimoprostoru", pokud skutečně existuje. Každopádně mě u silně věřících lidí (teď reaguji na pana Potra o něco výše) překvapuje, že je neznepokojuje myšlenka nekonečna. Přece základem křesťanské víry je, že Spasitel ukazuje, že lze porazit smrt a skrze víru v něj získat život věčný. To není jenom žít sto let, tisíc let, deset tisíc let, miliardu let, bilion let, ale prostě navěky. Opakem je nějaká forma smrti, jenom o něco odložená. Dokáže si pan Potr představit, co by dělal třeba za trilion let?