Zrovna včera jsem četl životopis Freda Hoyla :

"Some super-calculating intellect must have designed the properties of the carbon atom, otherwise the chance of my finding such an atom through the blind forces of nature would be utterly minuscule. A common sense interpretation of the facts suggests that a superintellect has monkeyed with physics, as well as with chemistry and biology, and that there are no blind forces worth speaking about in nature. The numbers one calculates from the facts seem to me so overwhelming as to put this conclusion almost beyond question."

To pro čtenáře. S nadutým Fikáčkem se od jisté doby nebavím.

Fred Hoyle se narodil v roce 1915. Není divu, že měl takové názory, jaké měl. Dnes už jsme trošku dál.

Bůh člověka nepotřebuje. Ale lidé potřebují "boha", proto si ho stvoří i kdyby jinak neexistoval. Hypotéza "bůh" pomáhá lidem žít, snášet těžkosti, být dobrými a s přibývajícím věkem, nemocemi a nemohoucností pomáhá člověku snášet i neodvratný konec a zmar celého života daný smrtí. Tak proč hypotézu "bůh" zavrhovat? Proč ji znevažovat nebo ničit? Obzvláště dnes, kdy západní, technicky vyspělá, konzumní civilizace nemá za tuto hypotézu co nabídnout. Protože je v této oblasti prázdná a pustá.

Fajn, bůh neexistuje. Vesmír je jen matematika, fyzika, chemie... Živé organizmy, včetně člověka, jsou pouhými přenašeči "sobeckých genů". Jinak nemají žádný "vyšší smysl", důvod existence. Tedy ani život autora tohoto blogu nemá žádný "vyšší" smysl, než pouhé uspokojování pudů, emocí a biologických potřeb. Nic víc. A to, že je autor vysoce inteligentním člověk, přednášející na VŠ, píšíci blogy je jen nadbytečná a bezcená zábava, protože všechny jeho aktivity skončí smrtí. I všichni jeho studenti, posluchači a čtenáři skončí za krátkou dobu smrtí. Takže dělá vlastně zbytečnou práci, která mu pouze vyplňuje čas vyměřený životností jeho tělesné schránky. Tím nijak nechci autora urazit. Jen logicky dovozuju, co vyplývá z jeho přesvědčení, že hypotéza "bůh" je chybná.

Fajn, bůh neexistuje. A co dál?

Co takhle hledat smysl své existence v existenci samotné? Musíme neustále sloužit bohu? Žijeme pro sebe a pro ostatní.

Bůh třeba existuje, třeba ne.Možná je to i zbytečná otázka.S bohem bych problém neměl, ať je, či není.Problém mám s církví, jakoukoli.Pokud by bůh byl, jistě by nestrašil, nepodmiňoval, neuplácel, tak jak to činí církev.Pokud opravdu je, tak jí, myslím, nemá rád.Pokud není, nevadí, člověku to dává svobodu zemřít bez toho, aby mu někdo kecal do toho, co bude po smrti.Každpopádně vesmír, země a člověk je vytvořen velmi specificky.Člověku je dána obrovská vnitřní i vnější svoboda.Člověk jako tvor v ničem extra nevyniká, ale je to "prototyp" absolutně univerzálního tvora, který může tvořit prakticky cokoliv a každý třeba něco diametrálně odlišného.Je také velmi zajímavé, že inteligentní život nevznikl v moři.Jsou tam přeci daleko lepší podmínky pro život a je tam z hlediska ohrožení planety bezpečněji, ale nebyla by tam pro myslícího jedince tak obrovská dávka svobody a "reálna" zároveň.Pokud bych byl myslící nehmotnou bytostí kdekoli v neprostoru a chtěl bych dopřát duši vývoj k tomu, aby byla zralejší,dospělejší a méně naivní, tak v tom případě bych lepší věc, než stvořit náš reálný svět nevymyslel.Jsem ateista, ale nastavení našeho života je minimálně velmi zajímavé.

Náš život umožňují celkem unikátní podmínky sluneční soustavy a patrně I "mléčné dráhy", takřka zázrak.

Náboženství vidí tyto podmínky jako stopy Stvořitele a tyto stopy odedávna popisují "svaté texty".

Věda v tom celkem úspěšně pokračuje.

Pohled zvnějšku mužeme sice nějak simulovat - objektivizovat, ale vesmír zkoumáme tak jako tak způsobem, jakým jsme ustrojeni.

V tom smyslu vidím náboženskost jako jednu legitimní projekci, která popisuje stvoření jako svobodný akt, na kterém máme podíl..

Osvobozuje nás to od obvyklé fantazmagorie specialistů kde svobodou je poznaná nutnost =)

Náboženství je ospravedlnitelné jen jako psychická léčba. Racionálně je to ale veteš, naivní bezmyšlenkovitá odpověď na složité otázky.

S prominutím, ale nic z toho, co píšete, existenci Boha ani Vesmíru jako Božího záměru nevylučuje... Je to (jen) hezká - a logická - úvaha, ale žádný důkaz neexistence Boha.

Ale nic taky existenci boha nevyžaduje. A právě existenci boha se věřící snaží z antropického púrincipy "vyrazit". :-)

A neexistenci boha jsem dokázal zde: https://fikacek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=558704 .

Přečetl jsem si pozorně Váš článek v Argot a i když ne všemu rozumím, vcelku rozumim Vašim argumentům a jeví se mi opodstatněné, což v mém případě asi není úplně směrodatné. Kdy už jsem na tom webu byl, nakoukl jsem i do jiných článků a to jsem neměl dělat, z mého pohledu jen intelektuální žvanění. Do diskuse sem to asi nepatří, tak pardon.

Eskymák může odejít do teplejších krajin a poznat nové skutečnosti, my ale jiný vesmír ke zkoumání nemáme, nejdříve bychom si jej museli vytvořit, nebo dohlédnout do případných vesmírů jiných.

Vy v první části tohoto blogu platnost antropického principu potvrzujete, přesto na konci tento stejný princip zneužíváte k jakémusi výpadu proti věřícím.

Opravdu chcete věřící přesvědčit o tom, že bůh neexistuje?

Když někoho zabije blesk, je to záležitost přírodních zákonů. V daném chvíli byl pod mrakem s nejvyšší napětím, byl vysoko, atd., takže to bylo zákonité. Těch faktorů, které to ovlivňují, je ale takové množství, že je člověk není schopen zjistit, i kdyby nebyly tak proměnlivé.

Stejně tak vznik našeho vesmíru byl zákonitý, jen prostě netušíme, podle jakých zákonů. To je celkem banální sdělení a nikoho by nezaujalo. Antropický princip ale zaujal věřící jako šance vmáčknout někde boha. Není ale žádný důvod si myslet, že byl nějaký plán v něčí, třeba boží hlavě, aby vznikl náš vesmír. To je zbytečný předpoklad. Stejně jako za funkcí mikrovlnky nebudeme hledat boží zázrak.

Antropický princip proslavili věřící tím, že tam toho demiurga nacpali. Jejich síla byla taková, že dnes znamená silný antropický princip božské stvoření. Ano, v čisté myšlence antropického principu bůh není, ale věřící holt význam zdeformovali právě do této podoby. Tak takový antropický princip je pochopitelně nesmysl.

Takže jen říkám, že bůh je deformace uvažování. Koho to přesvědčí je mi jedno, říkám svůj názor.

Vesmír - objektivní realita - je nekonečný prostorově i časově a jeho vývoj je náhodný. Může mít i nekonečně mnoho dílčích vesmírů, podobných našemu, který vnímáme. A každý dílčí vesmír asi začíná "velkým třeskem" singularity a asi končí "velkým krachem" do nové singularity. Atd, atd.

My jej vnímáme ve vývojové fázi, kdy v našem vesmíru, v naší galaxii, v naší sluneční soustavě, na planetě Země vznikl náhodným procesem podle Darwina inteligentní život, který právě prožíváme. A vývoj našeho druhu homo sapiens je rovněž zcela náhodný. A zvolí-li náš druh slepou cestu vývoje, povede to nutně k jeho vyhynutí.

Těch nesmyslů je tady hodně, že? :-)

Za prvné, ničeho nemůže být "nekonečně mnoho". Stačí uvážit, že taková hodnota je v praxi nedokazatelná. Neexistuje experiment či pozorování, kterým by bylo možné nekonečno prokázat. Nekonečno je tedy blábol. řekněme ale, že těch vesmírů je opravdu hodně.

Vesmír není objektivní realita. Je sice v základě objektivní, ale ne zcela a realitou bude i multivesmír (pakliže se prokáže). Takže říci, že je vesmír realita není OK.

Nechápu, proč by každý vesmír musel začínat velkým třeskem. Víme to o jednom, což nestačí ani omylem na sdělení, že všechny takto vznikly. Že vesmír skončí velkým krachem je asi jedna z 20 možností.

Tenhle blud o tom, že život vznikl náhodou, moc rádi vkládají věřící do úst vědcům, ale je to spíše výmysl věřících. Život vznikl zcela zákonitě vlivem mnoha přírodních zákonů. Problém je v tom, že těch faktorů jsou tisíce a tisíce, takže se v tom nikdo přesně nevyzná. Nevím ale o tom, že by vědci tvrdili, že život vznikl náhodou. Oni hledají zákonitosti a mechanismy, jak vznikl. Náhoda zde je jen představou věřících, kterou se snaží z oponentů dělat hlupáky.

Souhlas.

No, jo, kdybychom se vyvinuli při jiných hodnotách a konstantách, tak by tyto byly vyhlášeny za jediné správné a život plodící.