Ano, měl vzniknout stát Izrael. Židé ve své původní vlasti vykupovali neosídlenou půdu, kterou místní Arabové nedokázali obdělávat. Takže příměr s hustě osídlenou Moravou je mimo.

Může mi někdo osvětlit, co má dnešní Palestina společného s Araby na západním břehu? Pokud se někdo nazývá Palestinec, je to špatně. Jméno tehdejší římské provincie přece vychází z Pelištejců, což byl tzv. mořský národ, který Izraelité zmasakrovali - viz. Filištíni (jak se jim česky říká)

No, celkem nijak nehájím Palestinu, i když celé to území byla předtím Palestina a obyvatelstva bylo většinově arabské. Já jen tvrdím, že Židé anektovali cizí území a Británie a OSN jim to schválili.

Pobyl jsem chvili v Izraeli. Navstivil jsem prevazne zidovske moderni kulturni mesta Tel Aviv, Eilat casti Jeruzalema a stejnetak jsem se byl podivat v arabskych ctvrtich Hebronu, Betlemu a dalsich mene znamich mest.

Rozdil mezi uzemim osidlenym zidovskym a arabskym obyvatelstvem je markantni. Zatimco na jedne strane civilizace, rad, sluzby, na druhe bordel pripominajici sidlistne nasich neprizpusobivych a vetsina obyvatelstva jen tak postavajicich a pokurujicich bez jakekoli produktivni cinnosti. Je tedy asi jasne, na ktere strane spatruji budoucnost.

A to je nějaký právní důvod ukrást zemi. To jako když se nebdue soused starat o auťák, tak to někomu dává právo mu ho sebrat? Zvláštní logika.Takové zlodějská. :-)

Měl vzniknout stát Izrael? Ano měl. Židé koupili od místních lidí půdu, jiný stát tam nebyl, stát Izrael uznal takřka celý svět, tak nevím, co řešíte.

Židé koupili 7% té půdy, zbytek sebrali původním obyvatelům, Arabům, za asistence Británie a OSN. Takže neměl, a to i kdyby to uznal celý vesmír. :-) Pořdá to byla anexe, něco jako Krym, ale za mezinárodní asistence a pomalejší a promyšlenější. :-)

Ahad Ha'am prosazoval kulturní sionismus. Po své první z později častých návštěv Palestiny napsal už v r. 1891 "Pravda z Eretz Yisrael". Už tehdy se židovští osadníci k místním chovali jako chuligáni.

"Zajisté se musíme poučit z obou našich historií. Jak z té minulé, tak z té současné. Jak opatrní musíme být, abychom nevyprovokovali hněv místních lidí tím, že bychom se k nim chovali špatně. Jak bychom měli být opatrní při jednání s cizinci, mezi které jsme se vrátili žít. Měli bychom se k těmto lidem chovat s láskou a respektem. A nemusím ani říkat, že se spravedlností a dobrým úsudkem. Ale jak se naši bratři chovají? Přesně obráceně! Byli otroky v své diaspoře a najednou mají nekonečnou svobodu, divokou svobodu, kterou může nabídnout jen země jako je Turecko (Otomanská říše). Tato náhlá změna zasela despotické tendence v jejich srdcích, jak se to ostatně bývalým otrokům (eved ki yimlokh), podle rčení když se otrok stane králem, vždy stává. Chovají se k Arabům nepřátelsky a krutě, neoprávněně vstupují na jejich půdu, nestydatě a bezdůvodně je bijí, a dokonce se svými činy chlubí. Není nikdo, kdo by tuto lavinu odporných a nebezpečných tendencí zastavil.

My, kteří žijeme v zahraničí, jsme zvyklí věřit, že téměř celý Eretz Yisrael je nyní neobydlená poušť a každý kdo si tu chce koupit pozemky může. Ale to není pravda. Je velmi obtížné najít v zemi [Ha'aretz] obdělaných polí taková, která nejsou používána k výsadbě. ...

...Arabi jsou stejně jako všichni semité ostře smýšlející a chytří. ...Arabi, zejména městské elity, vidí a chápou, co děláme a co chceme dělat s touto zemí, ale oni mlčí a předstírají, že si toho nevšímají. Pro tuto chvíli náš postup nepovažují za budoucí nebezpečí, které by jim hrozilo ... Ale v případě, že přijde čas, kdy se život našich lidí v Eretz Yisrael vyvine do bodu, kdy jim budeme brát jejich místo, a to buď mírně nebo výrazně, místní jen tak neustoupí o krok stranou tak snadno.

V totmo směru jsou Židé v Izareli dnes, taky do jisté míry produkty násilí na nich páchaného. Říkám tomu transfer agresivity. Naštěstí jsou agresivěnjší daleko méně než fašisté, ale něco z té agresivity si z holokaustu bohužel přivlastnili.

Sto let vytěsňování Arabů v Palestině

Balfourova deklarace z 2. listopadu 1917 vyjadřuje postoj britské vlády k vytvoření židovské domoviny na území, jež po první světové válce ztratila Osmanská říše. Oxfordský profesor historie Avi Shlaim v rozhovoru připomíná kořeny dnešní nestability Blízkého východu a kritizuje dokument, jímž Britové slíbili arabskou Palestinu Židům.

Zdroj: http://ceskapozice.lidovky.cz/sto-let-vytesnovani-arabu-v-palestine-dxr-/tema.aspx?c=A171227_000320_pozice-tema_lube

Paní Luxemburg, v této souvislosti bych si dovolil citovat slova významného izraelského vědce a publicisty Dana Schueftana: Co je pro Židy špatné, je pro ně zároveň i dobré. Chtějí nás zabít, ale jsou na to příšli slabí. Tak třeba v Sýrii by nás chtěly všechny válčící strany zabít – Asad nás chce zničit, Fronta an-Nusra nás chce zničit, ISIS jakbysmet, turecký Erdogan by nás nejraději vymazal z mapy, ale zatím se zabíjejí navzájem. Já jim v jejich počínání přeji naprostý zdar."

Kořeny dnešní nestability Blízkého východu mají jen málo společného se vznikem státu Izrael. To bychom tam museli nějakou stabilitu pozorovat už před jeho vznikem. Bohužel, historie vzájemného zabíjení mezi Araby je nesmírně dlouhá a má kořeny již v prastarém konfliktu mezi sunnity a šíity. Nenávist Arabů k Izraeli taktéž není něco, co se zrodilo v moderní historii. Například Prorok Muhammad nechal již roku 627 shromáždit všechny medínské Židy, což bylo asi sedm set až devět set osob, museli si vlastníma rukama vykopat hrob v podobě příkopu podél centrálního medínského náměstí, a pak byli na hraně toho příkopu dnem i nocí stínáni, dokud nebyl tento židovský kmen úplně vyvražděn. Pozůstalé ženy a děti byly prodány jako otroci, majetek této tisícileté židovské komunity byl zabaven muslimskou obcí. Každému, kdo četl věroučné prameny islámu, je naprosto zřejmé, že islám obsahuje přímo věroučný antisemitismus, což nám historie islámské expanze názorně potvrzuje.

Když první islámský vojevůdce po Muhammadovi, který se rozhodl dobýt Egypt, vtrhl do země na Nilu, tak během čtyř let vyvraždil přes devadesát sedm procent křesťanských Koptů, skutečných potomků starých Egypťanů. Existuje jen málo srovnatelně obludných genocid v historii lidstva. Ještě dnes je v Egyptě každý rok průměrně zavražděno islámskými radikály sto Koptů a přes tisíc zraněno. Nejčastěji se útočí na kostely nebo svatební průvody.

Věřit ve stabilitu národů pod vlivem islámu je bláhovost.