Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Foto

Walda Wilter píše, že Japonci neznají modrou, ale pouze odstíny modré. Asociací se mi vybavilo, že jsem kdysi četla důvody, proč a jak vznikla pojmenování Žlutá řeka nebo Rudé moře, zjednodušeně, že lidé tehdy modrou neviděli. Z mého pohledu je zajímavý historický vývoj lidského vědomí a vnímání, když žijeme právě v době, kdy se roztříštěná odborná víceoborovost konečně začíná přelévat do mezioborovosti a snad spěje k průniku a sjednocení všeho. Líbí se mi, pane Fikáčku, že "své" úvahy píšete tak, aby jim rozuměli i lajci. Počkám ráda na Váš další článek o barvách s vírou, že se v něm dotknete "kulturního" vnímání barev (Walda Wilter) nebo dokonce úlohy emocí v mysli (ve vnímání a vědomí) člověka, jak píše s přirovnáním k hudbě Luděk Tondr. Děkuji všem.

1 0
možnosti
Foto

Nejsem rád, že vám zklamu, ale na kulturní vnímání barev si netroufám. :-( Je to mimo můj záběr. Já jsem spíše "přírodní" filosof, ne humanistický.

0 0
možnosti

Podle mne lze říci, že vnímaná barva je funkcí spektra. Individuální rozdíly jsou dány především vlastnostmi receptorů v oku - čipků. Matematika barev, optické prostory atd. fungují spolehlivě nezávisle na lidském mozku. Cesta obrazu od kamery přes počítač na monitor je oddobně složitá jako u lidského mozku a používá podobné mechanizmy. Mozek dokáže "softwarově" kompenzovat optické vady oka, což u kamer dělámě většinou "hardwarově".

Takže smysly je přesnější označit za funkci reality než za iluzi.

4 0
možnosti
Foto

Určitě si nemyslím, že jsou barvu iluze. To je jen clickbyte název. :-)

Připomínka o objektivním modelu barev je skvělá! Nicméně barvy na monitory a celý systém zpracování barev, si člověk udělal tak, aby respektoval lidské zpracování vizuálních informací, jehož výsledkem jsou barvy v lidském mozku. V tomto, ale jen v tomto smyslu, jsou barevné prostory na mozku závislé.

A technická drobnost: i počítačový software umí kompenzovat optické vady. Ve většině softwarů, které zpracovávají HDR fotografie, je funkce která umí eliminovat barevnou aberaci.

2 0
možnosti

R^ Dobře napsaný blog.

Něco kolem vnímání barev se už tady kdysi něco mihlo. Vnímání barev je skutečně subjektivní - "dokreslují" se v mozku, jak je ostatně zmíněno v blogu a i když se předpokládá, že jsme všichni ze stejného těsta a disponujeme stejnými receptory, nemusíme vnímat tytéž barvy, jako druhý. Ale nám to nevadí, protože z předávaných zkušeností jiných, že např. někdo barvu modrou, na kterou se díváme oba, označí za modrou, "sociálně" pak té "naší" vnímané barvě, třeba tmavě zelené, přiřadíme také modrou (tritanopie). Existují pseudoizochromatické testovací tabulky, ve kterých se podle typu předpokládané poruchy kombinuje nějaký znak či písmeno z modré a tmavě zelené, takže ten, kdo vnímá modrou jako tmavě zelenou, přečte jiný znak, než ten, kdo má citlivost na modrou v pořádku. Jenomže zrovna u tritanopie mohou někteří rozeznávat i velmi jemné odstíny tmavě zelené, takže modrou, kterou ve skutečnosti neznají, ve svém odstínu zelené ji správně označí za modrou. Takový člověk si s tím žije dál bez problémů, ve vlastním světě barev a dokonce může platit za dobrého "rozpoznávače" jemných odstínů všech barev. Běda však, když mu chcete, třeba na televizoru, "namíchat" takové barvy, které ve skutečnosti vidí - bude to pro něj krajně nepřirozené - on chce prostě tu svou vnímanou zelenou, kterou zná jako modrou, takže je nutné vrátit televizi normální barvy a jsme spokojeni oba. Existuje ještě jedno vnímání barev, tzv kulturní - např. Japonci neznají modrou, ale pouze odstíny modré. To jen potvrzuje subjektivní vnímání a dokreslování z předávané zkušenosti. Jednu zajímavost z optiky - pokud na inverzní černobílý film nafotíte scénu přes 1)červený, 2)zelený filtr (každý obrázek zvlášť) a do projektoru vložíte první snímek s červeným filtrem, který překryjete snímkem focený přes zelený filtr, ale zelený filtr už nepředsazujete, dostanete nekvalitní 3. barevný obrázek.

1 0
možnosti

Mnohokrát mě napadlo, jestli všichni lidé třeba vidí červenou barvu, zelenou barvu atd. stejně.

Nyní nemám na mysli to, že někteří jedinci barvy nerozeznávají. To je věcí určité smyslové nedostatečnosti.

Ale lidé, kteří barvy v pořádku rozeznávají, mohou podle mého názoru vidět červenou jinak než já. Ale protože vše, co já vidím červeně, oni vidí sice jinak než já, ale i oni vidí barvu zralých jahody stejně jako barvu krve, a tak je to pro ně z jazykového hlediska červené úplně stejně, jako je to červené pro mne, který to vidí zcela jinak.

Možná že to, co já vidím jako červené, nikdo na celém světě nikdy neviděl, ale naopak já zase nikdy neuvidím to, co vidí jiní lidé.

A to asi nikdy nezjistíme, protože nikdo nebudeme mít schopnost se na pět minut přestěhovat do těla jiného člověka a vzít si s sebou své zkušenosti z původního těla, takže srovnání nebude možné.

2 0
možnosti
Foto

O tom mám připravený další blog. .-)

0 0
možnosti

Redakční blogy

  • Redakční
               blog
  • Blog info
  • První pokus
  • Názory
               a komentáře

TIP REDAKCI & RSS