Pánové Fikáčku, Wintře a Jelene,

obdivuji Vaši vytrvalost, s níž se snažíte přesvědčit nejmenovaného oponenta. Jediného, o to však urputnějšího, se kterým zřejmě nic nehne a pokračující snaha vyústí zřejmě jen do nehezké osobní roviny

Pokud se týká pojmu "skutečnost" či "realita" - nedávno jsem napsal článek, který se jí taky týkal:

https://martisek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=718989

Jak z něj vyplývá, skutečnost je subjektivní - každý má svoji vlastní skutečnost.

Ale zda ta skutečnost vůbec existuje a co to vlastně je? Nevím. Opravdu nevím. Abych parafrázoval známý bonmot: Nevím jistě, zda existuje skutečnost. Bezpečně vím jenom to, že je subjektivní : ̈-)

Panu Fikáčkovi karma a dík za zajímavý článek.

Ještě si dovolím reakci na otázku pana Fikáčka ." A kdo zkonstruoval toho konstruktéra? :-)

Je fakt, že pro existenci Konstruktéra nemáme žádný přímý fyzikální důkaz. Na druhou stranu vznik světa jako NÁHODY lze falzifikovat a to pomocnou vědeckou metodou matematickou pravděpodobností. Všichni vědci, ať je to z té, nebo z té strany hovoří o neobyčejně jemném vyladění všeho , až ke vzniku kamenných planet.Laureát Nobelovy ceny Lee Smolin označil pravděpodobnost toho všeho - fyzikálního světa - na 1:10 na 220. Připomínám, že se odhaduje, že ve viditelném vesmíru je 10 na 80(osmdesátou) atomů.

To je fyzikální svět, život je nesrovnatelně složitější. Neboli na základě matematické pravděpodobnosti je vyloučeno, aby něco takového, jako je vesmír a život vzniklo NÁHODOU.

Vědci k tomu zaujímají specifické stanovisko. Třeba profesor Karlovy univerzity Jaroslav Flégr říká :"když vezmeme matematickou pravděpodobnost, jedna rostlina by se nevyvinula za celou dobu existence vesmíru. Ale okolo nás rostliny jsou. Tak musíme pracovat se skutečnou pravděpodobností, že tady ty rostliny jsou."

Tato dedukce je jako vystřižená ze středověkého myšlení - když dáte na hromadu hadry, po nějaké době z ní vylézají myši. A důkaz byl na světě, myši se rodí z hadrů.

Kraviny!!!

Myslím,. že se zde všichni mýlíte. Věda dospěla k popisu skutečnosti, opakuji k popisu, nikoliv k poznání. Základní fyzikální zákony, základní částice, kvarky, elektrony, fotony, neutrina jsou popsané, a neexistuje žádný náhled, že by se mohly skládat z nižších částic. Obě teorie, které jsou v článku zmiňované nemají žádné hmatatelné výsledky a začínají se uvádět jako slepá cesta fyzikálního vývoje.

Stav tedy je takový, že třeba elektromagnetismus je energetickým a informačním základem naší současné globální společnosti, ale vědci nevědí, co je záporný a kladný náboj, co jednomu chybí a druhému přebývá, proč je jeho charakter duální, co zařídilo, že elektrony v orbitech přeskakují a tím nám umožňují rozhlas, televizi.....

Věda je tedy schopná popsat cokoliv, až narazí na fundamentální hranice, kde skončí a kde již nyní končí , protože nebude schopná říci, proč jsou, odkud jsou, proč mají takové vlastnosti a hodnoty jaké mají. Odpovědi na tyto otázky jsou součástí víry, a to víry ateistické, kde se nutně předpokládá, že vše je jen NÁHODA, nebo víry na inteligentního KONSTRUKTÉRA.

stejně tak ser ovšem můžete mýpit i Vy a nejspíš se i mýlíte.

A) dilema mezi tím, že vše je jen náhoda a vše má jen jednoho inteligentního konstruktéra je fakticky logický klam, a to zněkolika důvodů:

A1) Co se týče počtu Konstruktérů, nabízí se samozřejmě mnohem širší paleta možností než jen nula a jeden. Řada potenciálně možného počtu Konstrérů je potenciálně nekonečná. Koneckonců i ze zkuěšenosti lidských konstrukcí víme, že téměř každé komplexnější dílo je produktem práce véce Konstruktérů a Zhotovitelů.

A2) Nahodilost není protipólem konstruktéra, ale protipólem nutnosti. A svět nemusí stát jen na jednom pólu ale klidně se může nacházet na nějakém místě škály mezi oběma krajnostmi

A3) Stavět jednoho konstruktéra proti naprosté nahodilosti je navíc veskrze falešné dilema. Dva důvody jsou výše a dalším je, že fixování nějakého určitého počtu konstruktérů se nijak nevylučuje s fungováním světa v nějaké poloze na ose nahodilist-nutnost. Jsou to nerovnoběžné osy prostoru možností, určeného těmi dvěma osami, v němž se někde nachází náš svět

Podle mne je celý článek založen na nejednoznačné definici pojmu "skutečnost". Titulek sice slibuje Kantův pohled, ale ten se v článku ani jen nemihne.

Pokud by článek začal jasnou definicí pojmu "skutečnost" (či více definic s jasným vyjádřením, která bude nadále v textu používána), možná by to zjednodušilo úvahy nad tím, co to "skutečnost" je, jaké má vlastnosti a jak ji lze pojímat.

Trochu se to tam mihlo skrze jezevčíka ve smyslu, lapidárně, co je schopen svými smysly zvládnout a právě proto nemůže být definice "skutečnosti" jednoznačná, prolíná-li se s noetickými možnostmi a z toho utvořeným subjektivním hlediskem. Obávám se, že skutečné vlastnosti "skutečnosti" nepůjdou nijak definovat, pokud nechceme sklouznout k důkazu kruhem v jakési nekonečnosti...