Je to spíše otázka definice vědomí. Pokud přijmete triviální, pojímající vědomí jako základní atribut bdícího tvora, pak je polemizování o spánku zbytečné. Ovšem s tím omezením, které determinuje tato definice.

Zajímavý blog k zamyšlení - díky za něj.

Jako pravá trekkie si vzpomínám na epizody TNG a DS9 - William a Thomas Riker. Oba byli po nehodě existentní a oba byli poznamenáni svým dalším vývojem tak, že se z nich staly dvě naprosto různé existence v rámci svého dosavadního přednastavení.

To by asi nejlíp odpovídalo tomu, co níže píše pan Jelen - měníme se v každém okamžiku. Jsme dnes "já" a zítra už nebudeme "já" ale někdo jiný. Takové vysvětlení se mi asi líbí ze všeho nejvíc.

Váš kamarád Vám poradil velmi dobře, i když si myslím, že ve Vašem případě nemusel..., ale dobrá. Autoři sci-fi si v rámci přenosů kvantových stavů také nechali poradit a to dalo románově vzniknout zvláštnímu fantastickému zařízení pod názvem Heisenbergův kompenzátor, prostě aby mohli přenášet konjugované vlastnosti plynoucí z neurčitosti (nejznámější z nich jsou poloha a hybnost) a teleport tak trochu "zdůvěryhodnit" i v očích relaxujících kvantových fyziků. Bohužel, teleport, jako ze StarTreku se navždy vylučuje - nikdy nepůjdou přesně změřit dvě hodnoty současně a vůbec to není o současné a budoucí (ne)dokonalostí měření, jak se někteří mylně domnívají, ale je to princip nezávislý od metod a přesnosti měření, jak si lze ověřit na jednoduchém praktickém příkladu lokalizace částice ve štěrbině a přitom neztratit ostrý interferenční obrazec kvantové superpozice systému. Ne že by to s jistým "rozmazáním" nešlo, ale to je přesně ta věc, kdy se nám ta další konjugovaná záležitost rozmazává. Vyzkoušený teleport částice na vzdálenost cca 140 km se týkal přenosu kvantové vlastnosti na entanglovaný "prefabrikát". V praxi by to znamenalo mít někde druhého entanglovaného člověka v kvantové "superpozici" a na něj pak přenášet kvantové vlastnosti "originálního" člověka...Dejme tomu, že se teleport člověka podaří... Vědomí je odrazem hmotné struktury a sub struktury, ve které se soustředí zkušenosti, potenciál kalkulu, vnímání kontinuity (času) a to z uložených historií(!), které nás osobnostně formují a identifikují v prostoru. Kdyby to bylo jinak a "sosali" bychom vědomí z nějakého "universa", příroda by nás "nevybavila" složitými mozky s pamětí a možností s ní operovat v kalkulu, ale třeba anténami. Klinické případy jasně ukazují, jak se dokáže změnit osobnost člověka po poškození mozku, jak se projeví ztráta identity v souvislosti s "vymazáním" jistého dílu historie (pokrač)

(pokračování), z mozku, jak se dokáže odcizit sám sobě a nepoznávat se (z případů schizofrenie, kde se ještě dá "přepnout" na původní ego), jak se projevuje v okolí a mnoho a mnoho dalšího, za čím stojí buď poškození mozku nebo jeho chemická nerovnováha, mající vliv na to, co člověka formovalo a utvářelo se jeho vědomí až k jeho osobnosti... Spánek je jednoduše o dočasném útlumu vědomí - tímto sice ztrácíme ponětí o času a prostoru, ale "systémy" jsou aktivní a probíhá v nich neřízená "výměna" v rámci vlastních interakcí a částečně z okolí - zdají se nám kraviny, nebo ve snu z neřízeného prolínání různých záznamů historie zvoní třeba železniční přejezd...a on je to budík na nočním stolku. Nemoc, třeba přicházející chřipka, dokáže "preferovat" nějaké synapse v útlumu vědomí a proto opakovaný sen je většinou předzvěstí nějakého problému. Procitnutí z hlubokého spánku je doprovázeno dezorientací a postupně jak najíždí "identifikační historie", už víme, jak se jmenujeme a kde jsme, popřípadě jaké úkoly nás čekají atd. Lidem v hlubokém komatu nemusí mechanismy "obnovy" nastartovat a přežívají z nevědomých automatických procesů (vegetují). Mě takhle po jedné mé zkušenosti utekl celý týden a přitom jsem měl dojem, že to bylo několik minut. Proto případný teleport nebude mít vliv na vědomí, protože je silně vázané na materii, která ho indukuje. Není to třeba propojovat s nějakou filosofií (ztráta času), ale víc třeba s etikou. Kopie samozřejmě bude pokračovat v uložené historii, která byla součástí přeneseného stavu hmoty a s kterou (tou historií) se identifikovala. Nepřipustí, že je právě teď vytvořenou kopií - proč taky. Originál, pokud nebude destruktivně skenován, se svým vědomím bude také normálně existovat, takže žádné vědomí se nijak nedělí a ani nepřeskakuje od jednoho ke druhému. Každý jedinec si vytváří a ukládá svou historii, takže se jedná o dva různé jedince s vlastním vědomím a hlavou, pokračujících v odlišných historiích. Problém je v tom usmrcení originálu.

Myslím, že počet dělících bodů, kdy se stáváme někým jiným, je hrubě podceněn.

Vzhledem k tomu, že vědomí se v nějaké míře mění neustále, lze nejspíš tvrdit, že se stáváme někým jiným v každém "okamžiku" své existence. Při zjišťování, jak krátký "okamžik" (do uvozovek to slovo dávaám proto, že mžik oka je ve skutečnosti poměrně dlouhý úsek v řádu desítek milisekund) znamená změnu, bychom se možná dostali až někam k Planckovu času. Takže někým jiným se možná stáváme během života cca 10e53 krát (+/- jednotky řádů, odhaduji z hlavy)

Z tohoto úhlu pohledu je klon "okamžik" po svém vzniku někým jiným, než původní jedinec. Míra rozdílnosti se bude postupně zvyšovat tím, jak na obě osoby budou působit rozdíly jejich vnějšího i vnitřního prostředí.

Jinak ještě k tomu "já". Osobně si myslím, že to, co je označováno za "duši", tedy nějaká schopnost hmoty uvědomit si svou existenci jako entity (svoje "já"), je stále jen produktem synergie z vyšší uspořádanosti hmoty. Každá hmota s další a další úrovní uspořádanosti získává stále nové a nové nadstavbové vlastnosti, než které má samotný původní soubor stavebních částic (dobře uspořádaná hromada cihel se stane domem, který má mnohem více vlastností, než jen samotná hromada cihel). I my lidé jsme vlastně jen dobře uspořádaná hromada bláta (voda, uhlík, dusík a pár dalších prvků...). Tudíž i to "já" je pevně spojeno s hmotou, a s rozpadem (poklesem uspořádanosti pod určitou úroveň) toto synergické "já" mizí. A při opětovném "opravení" se vytváří již nové vědomí v nové entitě. Takže jakmile je člověk při teleportaci rozložen, tak umírá, a nově složený člověk, klidně i z týchž atomů, už bude nová entita s novým vědomím, byť pro okolí zcela identická. Takže pokud budete takto rozkládat a teleportovat své známé, tak nepoznáte vůbec žádnou změnu, pokud se někdo pokusí teleportovat vás, tak rozkladem umíráte a vše pro vás končí, nic dalšího už nepoznáte (a už se nedozvíte, že o kus dále je někdo, kdo vypadá a chová se úplně stejně jako vy).

Někdo by mohl vidět zádrhel v tom postupném proměňování atomů (jak to, že když mě někdo rozloží a zase složí, tak jsem zemřel, ale když se mi všechny atomy promění postupně, tak stále žiji?). Tady bych řekl, že záleží, zda došlo k prolomení minimální hranice uspořádanosti hmoty pro existenci "duše". Takže pokud dojde k výměně atomů průběžně, aniž by se výrazně narušila uspořádanost, nic se nestane. Pokud se ale jednorázově prolomí (někdo se rozhodne vám vyměnit 50% atomů najednou), tak entita umírá a dalším přechodem zpět do uspořádanosti se vytváří nové "já". Pokud vyměníte všechny cihly v domě průběžně jednu po druhé, nic se nestane, pokud zboříte půlku domu najednou, zbytek spadne a stavíte prakticky nový dům, byť z původních cihel.

S Vaší úvahou ohledně jedinečného "já" se ztotožňuji.

Hypotéza v druhém odstavci - možnost obměny hmotného "nosiče" bez ztráty já (= neumírám), limitovaná kritickým množstvím, je hodně zajímavá.

Já bych to viděl tak, že pokud se vytvoří kopie člověka, tak to bude pořád prostě jiný jedinec (pro mě), pro všechny ostatní to bude nerozeznatelná kopie, k žádnému přenosu vědomí nedojde. Prostě pokud vás někdo okopíruje a sto kilometrů dál zhmotní kopii, tak se pro vás prostě nic nestane, nijak to nepoznáte. Budete mít úplně stejné pocity, jako když se narodí ve vedlejším městě nový člověk - také to nijak nezaregistrujete. Pokud vás zabijí, tak jste prostě zemřel a místo vás je nový jedinec, ale nikdo jiný to nepozná, pro celý ostatní svět to budete prostě vy. Takže s vaším rozkladem vaše vědomí zanikne a nově sestavený jedinec, byť zcela stejný, bude mít již vědomí jiné osobnosti, byť opět identické s vaším. Proto si myslím, že teleportace jak je líčena ve sci-fi - ať už je to rozklad na elementární částice, odeslání na požadované místo a tam sestavení, nebo jen odeslání informací o struktuře a sestavení jedince již z místních částic, tak ve všech případech vy jako přenášený jedinec umíráte (zanikáte) a zhmotněná bytost je již zcela nový jedinec, pro okolí ovšem nerozeznatelný od původní osoby.

Ale při usnutí taky vědomí zaniká, takže při probuzení se probouzí někdo jiný? :-)

Velmi zajímavé téma.

Ta otázka mi (i díky zálibě ve sci-fi - časové smyčky Ijona Tichého) vrtá hlavou od klukovských let. Intuitivně to beru tak, že sám sebe si mohu uvědomovat pouze jednou, případný teleportační paradox (tady zůstanu já původní a tam vzniknu podruhé) je pouze zdánlivý, mé původní vědomí bude pokračovat (domnívám se, že zde) a teleportovaný jedinec bude z hlediska sebeuvědomění někdo jiný než já.

Nad možností přenosu vědomí do struktury s neomezenou životností jsem se také zamýšlel, je to lákavá představa a mohlo by na ní něco být.

Musel byste do struktury teleportovat i to, co to vědomí indukuje, tedy celou tu složitou materii - to je to vědomí. Jak dlouho trvalo lidem pochopit, že čas a prostor je od sebe neoddělitelný a to samé si budou muset uvědomit i s vědomím, které se striktně váže na hmotnou platformu. To první, separované, dávalo možnost fantastických výletů do minulosti, s kterou bylo možné interagovat a vytvářet zábavné paradoxy - to už jaksi trklo, že je něco v nepořádku a to druhé separované pro změnu dává naději okultistickým spolkům, kteří věří na racionálně konající duchy bez mozku ...ani jedno, ani druhé není možné "provozovat" separací toho, co si mylně myslíme, že jde separovat. Od toho se dají odvodit i důsledky případné teleportace - Vy bude stále se svým vědomím tam kde jste. Kopie se svým vědomím, byť se v ní bude těsně po vzniku odrážet kopie Vašeho vědomí, tvořená z Vašich zkušeností vázaných na stejně strukturovanou hmotu, ale zároveň ihned po vzniku bude kopie zažívat své nové vlastní zkušenosti, takže kopie už je od svého počátku někdo jiný, který si sice pamatuje vše Vaše do teleportace a ztotožňuje se s tím a má mnoho z Vašich vlastností, jenomže to a jiné se bude časem rozcházet s novým prostředím, takže ve výsledku dvě odlišné osobnosti a každá se svou hlavou, takže situaci jste odhadl velmi dobře. Teleportace člověka z principu neurčitosti a etiky (bylo by třeba zavraždit originál) stejně nebude realizovatelná, ale taková exercices de pensée jsou velmi zábavná.