V krajním případě, který uvádíte, tedy, pokud se pozorovatel pohybuje rychlostí světla (ve Vašem diagramu to bude prezentováno osou t pod úhlem 45°) pak z STR plyne, že všechny děje jsou současné (dějí se v jednom okamžiku) z pohledu pozorovatele.

Zjednodušeně se dá říct, že čas stojí. Plyne z toho zajímavá věc, že podle STR neexistuje pro objekty pohybující se rychlostí světla žádná minulost ani budoucnost. Všechno se odehrává "teď".

To asi nebude dobře. Za prvé se pozorovatel nemůže pohybovat rychlostí světla, maximálně se k ní může blížit. Za druhé vůči čemu se bude pohybovat rychlostí světla? Vůči všem tělesům to možné není, neboť se každé pohybuje jiným směrem a jinou rychlostí. Vzdálené galaxie se dokonce vůči nám pohybují téměř světelnou i nadsvětelnou rychlostí. Tedy když se pozorovatel vydá na nějakou stranu skoro světelnou rychlostí, bude vůči oněm vzdáleným galaxiím prakticky v klidu. Tedy výchozí předpoklad.

Čas může stát pouze "lokálně" vůči některým tělesům, nemůže stát všude. Navíc čas pozorovatele poběží úplně normálně, jen se čas na některých objektech může jeví jako stojící. Tedy ta úvaha není správná.

Vodorovná čára nepředstavuje nadsvětelnou rychlost, ale imaginární hranici současnosti, přes kterou nevede žádná vazba a nic se skrze to nekontroluje (nejde o informační přenos). Světelné události probíhají na světočáře fotonů (to je těch správně vynesených 45.st.) a případné nadsvětelné by se musely odehrát vpravo od této světočáry. Pokud má právě teď něco probíhat a skrze vzdálenost a limitní rychlost světla na to nevidíme, je to jen náš kalkul ze známého výchozího stavu, který si můžeme předem zaznamenat do diagramu. Kde výchozí stav chybí, může nám být současnost vzdáleného objektu naprosto ukradena - ta se teprve protne s naší v budoucnosti a o tom relativita taky je (relativita současnosti). Já se teda k opravě Einsteina v tomto konkrétním případě nepřipojuji. :-) Pokud existuje nějaký odkaz, který se tímto odborně zabývá a představuje to problém vyžadující revizi STR, nemám problém změnit názor.

A jak se tedy bez interakce dozvím, jaký je tvar tělesa? To mi sdělí boží duch? :-) Ta čára je vypočítaná, tedy kontrahovaný tvar tělesa vidíme "matematicky". Ovšem nemůžeme vědět, jestli je to pravda, protože to nikdy nikdo a nijak nemůže experimentálně či observačně ověřit. Je to ještě věda vůbec? :-)

Když takový tvar tělesa "vidíme" matematicky, vidíme ho imaginárně, nikoliv fyzikálně.

Jak vpravo od světočáry? I odražený foton? Kdo vydal zákaz návratu fotonu od tělesa? :-)))) To, co se vrací vlevo a kdyby se něco vracelo nekonečnou rychlostí, bylo by to vodorovné a vlevo od světočáry fotonu. To je ta čárkovaná čára.

Když je nám současnost ukradená, neexistuje STR, nevíme nic o kontrakci, dilataci apod.

Nadpis blogu je provokativní, aby se to četlo, nicméně sám si nejsem zcela jist, co je správně a nemám to ještě do důsledku domyšlené. Ale za důkladnou kritiku to stojí. Přikládám dva články, které říkají v podstatě totéž:

Terrell James. (1959). "Invisibility of the Lorentz Contraction": http://muj.optol.cz/~richterek/data/media/ref_str/terrell1959.pdf

Penrose Roger (1959). "The Apparent Shape of a Relativistically Moving Sphere": https://www.cambridge.org/core/journals/mathematical-proceedings-of-the-cambridge-philosophical-society/article/apparent-shape-of-a-relativistically-moving-sphere/DD30A7EBF858269BB2B258C29037AC67

Pane Fikáčku ,ten první obrázek je mi celkem jasný.

Pozorovatel vyšle foton (asi z oka) a ten se mu zase do oka vrátí.

Druhý obrázek už nechápu.

Pozorovatel vyšle foton pod nějakým úhlem a ten se odrazí pod nějakým úhlem a zmizí. Otázka zní " Kdy a jak se ten foton vrátí zpátky do oka"?

Druhý obrázek je Einsteinův obrázek. Není v prostoru, ale v prostoročase. Svislá osa je čas.