Můj názor (včerejší v "doc") už je dnes na mém webu v "PDFce"

http://www.hypothesis-of-universe.com/docs/b/b_301.pdf ,

díky za názory.

K budoucí debatě "o čase" přidám nové povídání zde

http://www.hypothesis-of-universe.com/docs/aa/aa_077.doc ;

Stáří vesmíru, názor

http://www.hypothesis-of-universe.com/docs/b/b_297.doc

pane Fikáček, opět si dovolím poznámku, tentokrát k vašemu diskusnímu příspěvku :

" Existuje pouze 4+D prostoročas. A ten je tou nejmateriálnější věcí, co vesmíru existuje. Celý vesmír z něj vznikl, zdá se. Je to vroucí kvantové vakuum, plné virtuálních částic s hmotností, o čemž svědčí i Casimirův jev, který prokazuje jeho hmotnost:

Fluktuace kvantového vakua je projev gravitačního pole. Těžko z toho mohl vzniknout Vesmír, protože, aby vzniklo gravitační pole potřebujeme prostoročas a hmotu - a to už je hotový Vesmír - tuto skutečnost tvrdí britský královský astronom M.Rees v předminulém vydání časopisu Vesmír.

Casimirův jev je o tom, že prostor je nabitý elektromagnetickými vlnami, nejrůznějších délek. Mezi dvě desky Casimirova pokusu se vejdou vlny s krátkou délkou, vlny s větší délkou, kterých je většina, naráží na desky zvenku, což vyvolává dojem, že se desky přitahují.

Na, Casimirův jen se těžko vysvětluje elektromagnetickými vlnami, neboť s nimi nemá nic společného, viz třeba Wiki: https://cs.wikipedia.org/wiki/Casimirův_jev

A co se týče toho, že fluktuace kvantového vakua je projev gravitační pole, tak to fakt moc nepůjde, protože to je asi takové tvrzení, že odpařování vody je projev vodopádu. Neboť prostoročas, tedy kvantové vakuum se svým zakřiivením projevuje jako gravitační pole.Neboli základní je kvantové vakuum a může být v plochém prostoročase (tedy bez patrné gravitace) a přesto vře virtuálními částicemi.

Navíc bych si všiml, že podle strunové teorie i smyškové gravitace je gravitace i mimo náš vesmír, protože je 9+D, což způsobuje její nevídanou slabost. A právě strunové teorie popisuyje hypotézu vzniku našeho vesmíru z fluktuace tohoto 9+D kvantového vakua.

Takže chce si to trochu doplnit a poté uspořádat znalosti. :-)

Taky bych rád řekl svůj názor na „čas“, a myslím si, že kdybych ( v jiném zvukomalebném předvedení ) sem dodal okopírované povídání 27mi českých fyziků co o tom mluví na českých You-Tubech, nemělo by to žádnou přidanou hodnotu. Zbytečné. A tedy řeknu svůj provokativní „šarlatánský“ názor na čas, za který budu panem Fikáčkem za několik hodin, možná dřív, vyobcován, protože jsem si dovolil názor nestandardní, proti jeho přesvědčení a jeho nauky, tj. sem říkat koniny, ale ..:risknu to : „Délka“ je veličina ( fyzikální, reality samé, a má tři dimenze, my je zobrazujeme jako souřadnice soustavy x,y,z ...a máme na ně pojmenování „délka“, „šířka?, „výška“..; vespolek se jim říká „prostor“ )( délka s malým „d“ je jméno jedné z dimenzí, avšak délka s velkým „D“ je jméno veličiny časo-prostorové ...) ; dtto Čas je veličina (fyzikální, reality samé ) a také !!! má !!! tři dimenze, které zatím nemají jména, t(1), t(2), t(3) ..., vespolek jim můžeme říkat „časor“ ) . Čili : dodnes nikdo nepátral po tom, zda čas má také dimenze. Proč ? No proto, že „tempo plynutí času“ ( o kterém nevíme proč je takové jaké tu je ) pozorujeme kolem sebe do všech směrů stejné.!!! To, že by mohlo být tempo plynutí času do jedné složky ze tří t(1), t(2), t(3) jiné, to nikdo nehledal-nezkoumal. A opravdu by mohlo být to tempo plynutí času v jedné ze tří složek času jiné...; o tom mám hodně výkladu na svých web-stránkách. Pokud mě Fikáček nevymaže jakožto šarlatána-rouhače, tak příští den mohu zase výklad prodloužit.

To, že dodnes NIKDO nepátral po dalších dimenzích času, není pravda.

Například Stephan Hawking diskutuje možnost, že čas má komplexní (ve smyslu dvoudimenzionálního komplexního čísla) povahu. I některé strunové teorie předpokládají další časovou dimenzi či dokonce více časových dimenzí. Tuto myšlenku zkoumá více teoretických fyziků.

Jinak doporučuji ke nahlédnutí i knihu "An Experiment with Time" z roku 1927, kde jistý pan pan Dunne dokonce navrhuje koncepci nekonečně mnoha časových dimenzí.

Čas je nerozlučně spojen s hodinami a ty se pohybují stejně jako Slunce, Měsíc a hvězdy na obloze (na severní polokouli). Horší je to s hodinami digitálními, kdy nám naskakují čísla, ale kterým směrem? V podvědomí si tyto čísla skládáme stejně jako u analogových hodin.

Jak je to s dny měsíci a roky? Mayové používali rovněž kruhové kalendáře, takže se mohli pohybovat jak do minulosti, tak do budoucnosti. Je to podle mně to nejrealistější, protože ve vesmíru se vše točí, tak proč by se měl čas pohybovat jinak?

Čas vůbec žádné hodiny nepotřebuje, byl tu, když ještě lidé nebyli, takže není s hodinami nerozlučně spojen. :-) To je lidé potřebují hodiny.

Tohle je velmi zajímavá úvaha. Souvislost mezi "směrem šipky" a kulturní zvyklostí, jak se píše. Je velice logická.

Tuším, že Julio Cortázar ve svých románech zmiňuje čas jako pohyb v kruhu. anebo možná ještě spíše Gabriel Garcia Márquez. Což by snad odpovídalo pojetí času u antických Řeků, viz bůh času Chronós (Kronós)

Mě také zajímá představa času jako stoupající spirály (či šroubovice). Ale to všechno jsou jen určité "pomůcky" nebo abstrakce.

Připoměl bych ještě Einsteinovy diagramy, kde je čas zovrazen svisle, minulost dole, budoucnost nahoře.

A při zobrazování cyklických dějů se čas také často zobrazuje křivkami, uzavírajícími nějaký obrazec.

Jde ale o to, s jakým směrem zobrazení času člověk pracuje nejčastěji, a jestli je tento vliv silnější než směr psaného textu.

Já tedy znázorňuju čas buď šipkou nahoru nebo doprava podle toho, myslím-li na TR nebo klasickou fyziku. :-)

Přece vidíme = pamatujeme si jen minulost, a nevidíme, nemůžeme si ještě pamatovat budoucnost,

..................

Pane autore, budu vám oponovat (samozřejmě to míním jako žert).

Není pravda, že si ještě nelze pamatovat budoucnost. Lze si ji pamatovat.

Důkazem je švýcarský spisovatel Erich von Däniken, který si budoucnost pamatoval a vzpomínal na ni. Z toho vnikla jeho nejznámější kniha Vzpomínky na budoucnost.