Už jsem to tady jednou psal - Nekonečno neexistuje, protože by se nikam nevešlo ;-)

Nekonečno pokus- zkažené maso, krabice, mouchy. A zkus se dopočítat.

Jinak nekonečno bylo jasně definováno, koupil jsem si papírky, nekonečné, bylo tam lehce přes 3m.

nekonečno v realitě existuje, Chuck Noris se jej dopočítal...dokonce dvakrát

Nekonečno v matematice je trochu jako Královna Koloběžka I., která přijela-nepřijela, oděná-neoděná, přinesla dar-nedar. Lze je definovat pouze negativně, ne pozitivně. Nicméně ve fyzice je problematika obdobná jako v matematice. Nekonečně malé či dělení nulou lze relativně snadno odstranit jak popisujete, ale s nekonečností Vesmíru je to obdobné jako s nekonečnosti řady či prostoru. Je-li geometrie Vesmíru hyperbolická či euklidovská, narážíme na stejný problém hranic Vesmíru jako u řady či prostoru. Konečnost v kombinaci s geometrií by musela být řešena jiným způsobem.

Vesmír je konečný v prostoru i v čase.

A kde v realitě končí vesmír?

A kde v realitě končí povrch koule? :-)

Čtení náročné, ale výborné

Je fascinující, jak zcela běžně zapomínáme, že náše abstraktní - pojmové myšlení, je a vždy bude "zjednodušující" popis světa okolo nás. A že "chyba" častokrát není v okolním světě, ale ve způsobu našeho myšlení.

A dá to sestsakra velkou práci, aby si naše mysl uvědomila, že nemyslí vždy "správně"

Já bych to formuloval tak, že matematika je popisný aparát, který lze ale jen částečně uplatnit k popisu světa a vesmíru, resp. ne všechno, co lze provést a vytvořit v matematice, se dá aplikovat na popis naší reality. Z tohoto rozporu vychází i řada historických filosofických problémů, které vznikly jen proto, že si dotyční tuto skutečnost neuvědomovali a tvrdě aplikovali matematiku na všechno. Např. paradox "Achilles a želva", jehož podstatou je nekonečná dělitelnost prostoru, přitom ale stačilo říci, že prostor je nespojitý a na úrovni Planckovy délky fragmentuje, a problém by byl vyřešen.

I když je otázka, zda je reálně možné, aby bylo uvnitř nějakého systému možné vytvořit něco, co ten samotný systém přesahuje (např. představa spojitého prostoru v nespojitém vesmíru).

Myslím si, že spojitý prostor je prostě zjednodušení. Hrubě řečeno, kvanta se v představě zmenšují a zmenšují, až se propadnou za náš noetický horizont, jak by to formuloval Prof. Vopěnka. A když nevidíme jejich velikost, prohlásíme, že jsou nulových rozměrů.

To, že nekonečno jako pojem nepatří mezi přirozená čísla, je celkem zřejmé a nepatří tedy do aritmetiky definované nad touto množinou (stejně jako ta další nekonečna nepatří do aritmetik jiných číslených oborů - Z, Q, R, C ...). Ale proč by toto mělo implikovat konečnost řady přirozených čísel?

U přirozených čísel přece platí, že KAŽDÉ z nich má svého následníka (a s výjimkou jedničky i předchůdce). Tedy pro každé n z {N} existuje n+1.

To, že je vesmír na to příliš maličký, přece není problém matematiky.

Doufám, že jsem to napsal v blogu jasně. Když ne, hned to opravím. řada přirozených čísel je potenciálně "nekonečná", není aktuálně nekonečná. Potenciálně nekonečná znamená, že je vždy konečná, i když je konec "pružný", lze ho posunout prakticky libovolně.