Super napsané...

Ano. Díky.

Na multivesmíry nevěřím, protože o nich nebudeme mít nikdy důkazy - možná bychom je ani nepochopili, zatímco existenci života ve vesmíru věřím - proč by to nebylo možné? naštěstí se míjíme v času, prostoru ... jinak bychom se vzájemně vyvraždili, pojedli, zotročili, vytěžili ... pokud jsou nám podobní. Co myslíme pojmem život - náš lidský snad vědomý život, život živočichů, život rostlin, život tzv. neživé přírody? život planety Země? život Sluneční soustavy? Dál už bych asi ani nepřemýšlel - i tak máme co poznávat. O multivesmírech je lepší si číst v sci-fi než o nich „vědecky"? uvažovat.

Důkazem multivesmíru je vznik našeho vesmíru. :-) Jiná logická možnost neexistuje.

Vznik našeho vesmíru vědci popisují jako obrovský výron energie, z níž se po milisekundách začala tvořit hmota. Energie je jen a pouze rozdíl potenciálů. Třeba elektromagnetická síla, kladný náboj protonu a absolutně stejně velký, ale záporný náboj elektronu. Věda to umí do podrobnosti popsat, ale co je podstatou toho náboje, co v protonu převažuje a v elektronu chybí, to nikdo neví.

Rozdíl potenciálů musí mít prvotní příčinu a vám nezbývá než konstatovat, že to prostě byla NÁHODA. A to platí pro celý tak zvaný multivesmír. Něco, nebo někdo by musel do něj vlévat energii. Jestliže mluvíme o multivesmíru, pak by musel trvat věčnost a během věčnosti se nutně všechna erergie vyčerpá ve formě tepelné smrti. Nízká teplota, po celém nekonečném vesmíru vyrovnaná a multivesmír mrtvý. Otázka by byla, proč tedy multivesmír existuje dnes, proč už to všechno neproběhlo, třeba před bilionem let

Nejzásadnější vědecký zákon je zákon o zachování energie. Když ovšem se jedná o nevysvětlitelnou událost, vědci klidně nejzákladnější zákon zahodí a vymýšlí si fantasmagorické teorie aby nevysvětlitelné vysvětlili. Je to to samé, jako ve středověku se věřilo, že myši se rodí z hadrů, fungovalo to celý středověk, tak co.

Náhoda je jen lidská neznalost, takže když někdo řekne, že něco způsobila náhoda, říká jen, že to způsobila kauzální příčina, kterou on nezná.

Multivesmír taky existuje jen konečnou dobu, jako vše, k čemu se můžeme poznáním dostat.

Zákon zachování energie sice platí, ale konkrétní druh energie se zachovává jen v určité oblasti, dál se nezachovává. Vesmír je otevřený, a proudí do něj temná energie, takže energie vesmíru roste, protože se do něj cpe energie z vnějšku. Takže roste energie vesmíru, přestože je zákon zachování energie dodržen.

Pane Fikáčku, dávám karmu a Velice krásné čtení. Mám Vaše blogy rád, i když někdy vyžadují velice vysokou míru soustředění a nastavení řídící jednotky v mé hlavě na maximální výkon Docela dost mně mrzí, že nejsem mladší a neměl jsem tu čest být vašim studentem.

Člověk může studovat i později. Zvláště takové filosofii mládí moc neprospívá. :-)

Napsal jste blog o tom, že víme, že nic nevíme, ale přesto se domníváme, že bychom mohli vědět, jak univerzum funduje.

Takové podobné filozofické úvahy, můžeme rozvíjet věčně a stejně k ničemu rozumnému nedospějeme.

Měli bychom začít od těch nejmenších a základních elementů. Nemá smysl budovat teoreticky stále větší a větší celky, když ani nevíme, z čeho jsou ty malé.

Subatomární částice jsou pro nás neskutečně malé, ale i takový elektron je nesmírně velký, oproti polním částicím, ale i ty nemusí mít všechny stejné rozměry

Vesmír by mohl být sestaven z HMOTY a JEJIHO POHYBU. Když říkám hmota, tak myslím tu rozměrově nejmenší, tedy fotony (gravitony) za kterých se může budovat veškerá složitější hmota.

I hmota bez pohybu, by vesmír neudělala. Tudíž je zapotřebí pohyb hmoty a tím začínají všechny fyzikální zákon vesmíru (hybnost, zrychlení, energie, atd.) dokonce i čas, který není nic jiného, než pohyb hmoty po určité dráze, určitou rychlostí.

Umím si představit ledacos, ale jedno ne - neumím si představit skutečnost, že vesmírů nemůže být nekonečně mnoho, to znamená, že někde je ona "zeď", kde všechny vesmíry končí. Co je to ta zeď, co je za ní? Nějaká hmota, nebo "CO"...? Když nad tím tak přemýšlím, neumím si vlastně představit ani druhou možnost a sice, že nikde žádná zeď neexistuje a nikde nic nekončí. Jsme my, tedy náš vesmír nějakou "molekulou" v těle nějakého nám nepředstavitelného obra, nějakého organismu? Jsme třeba jen nějakým "enzymem" v jeho "krvi"? Je možné, že to, v jehož "těle" jsme je tak obrovské, že zatímco nám se zdá, že náš vesmír (buňka či co v jeho těle) trvá miliardy let, pro nás doba předlouhá, zatímco pro něj je existence našeho vesmíru jen něčím, čím je pro nás časový děj srovnatelný s trváním našeho pšouku...? Přiznám se, že to všechno jsou věci, které mi někdy vrtají hlavu, aniž bych měl naději na rozřešení.

Vyhnul bych se jakýmkoliv nekonečnům, protože na ně naše logika nestačí. A ani to nejsou vědecké pojmy, což je ostatně totéž tvrzení.

Mluvíme-li tady o vesmíru, je to systém na nějaké strukturní úrovni. O úroveň níže/výše jsou multivesmíry. Dál se moc odvážím, a odváží se někdo? :-) Na zmíněných úrovních není třeba žádné "zdi". Naše galaxie někde končí a zeď tam není. Náš vesmír může být 3D "povrchem" 4+D nadkoule. Povrch koule nemá nikde hranice, i když je konečný.

Jsou lidé, kteří dokonce pochybují zda v našem Vesmíru existuje život mimo naší Zemi. Bláhoví Za posledních pár desítek let se díky novým pozorovacím možnostem nám známý Vesmír obrovsky zvětšil. Dříve se odhadoval počet galaxií ve Vesmíru na sto miliard. Dnes víme, že v námi pozorovatelné části Vesmíru se nachází minimálně jeden bilión galaxií (spíše dva). V každé galaxii se nachází stovky miliard hvězd. Počet obyvatelných planet jenom v naší Galaxii se odhaduje na desítky miliard. Vynásobte biliónem

A teď si představte Saharu, na jednom zrnku písku najdete bakterie, a budete tvrdit že ty bakterie žijí jen na tom jednom jediném zrnku písku z celé Sahary. Divné že?

Ten příklad se Saharou není moc vhodný. Ta zrnka písku jsou všechna ve stejných podmínkách. Pro vznik a udržení života (natož inteligentního) existuje ovšem spousta omezení a někdy i šťastných náhod.