U homosexuality je více vysvětlení. Jedním z nich je samozřejmě neustále se opakující chyba vývoje sexuálních preferencí. Nějaká geneticky recesivně podmíněná odlišnost, pro niž je ještě důležité prostředí (jako třeba u náchylnosti k některým civilizačním chorobám). Jedná se ovšem o souhru většího množství genů, takže je to těžké rozlišit. Také je obtížné překonat určitou zpětnou racionalizaci - dospělý přiznaný homosexuál vám řekne, že se odlišný cítil již od dětství, ale neexistuje žádná metoda, která by u dětí dokázala určit, zda jsou homosexuální. Recesivní alely u znaků, které jsou podmíněny mnoha geny, z populace, zvláště velké populace, mizejí velice pomalu. Jenže by časem měly vymizet úplně, leda by ty poruchy (či mutace) vznikaly znovu a znovu.

Další možnost ovšem je, že některá z těchto “poruchových” alel přináší jistou evoluční výhodu, a proto se v populaci drží. Samozřejmě, z pochopitelných důvodů, nemůže převládnout - to by se pak druh opravdu přestal reprodukovat. Zde může nastoupit analýza jednotlivých rodin. Bylo třeba zjištěno, že v rodinách, v nichž mají ženy průměrně více dětí - neboli jsou plodnější - je vyšší pravděpodobnost výskytu homosexuality. Jako by příčinou byla jistá hormonální nerovnováha, která zvyšuje celkově plodnost, ale také s tím, že se část potomků vůbec nerozmnoží.

Další vysvětlení spočívá v jevu, který ještě není v evoluční biologii zcela přijat, a to je skupinová evoluce. Mohou existovat genové varianty (alely), které zvyšují pravděpodobnost svého šíření, když nějaký příbuzný jedinec pomáhá k přežití nositeli téže alely - a nemusí to být nutně potomek. U homosexuality to může být fenomén hodných bezdětných strýčků či tetiček, kteří pomáhají vychovat děti svých příbuzných a vůbec svou prací pomáhají širší rodině či rodu. Svou genetickou informaci sice nepředají dál, ale zato umožní prospívat svým příbuzným, kteří část stejných alel mají také - s velkou pravděpodobností včetně té, která homosexualitě napomohla. Ve vyspělých společ

společnostech tato výhoda mizí, jak se rozvíjejí systémy sociálního zabezpečení, ale v méně rozvinutých společnostech to může být dost podstatná výhoda.

Pak je samozřejmě možné, že je to kombinace všeho výše zmíněného - a že se pouze jedná o různé roviny vědeckého vysvětlení.

Dovolím si ve svém příspěvku nemluvit o homosexualitě, ale o nadřazené kategorii t.j. o evoluci, a to evoluci lidského rodu podle současného vědeckého poznání.

V první řadě je třeba říci, že evoluce v lidském rodě neexistuje, aspoň evoluce podle všeobecně rozšířeného názoru, evoluce na základě náhodných genetických mutací a jejich přírodním výběru.

Co tedy věda říká o evoluci lidského rodu:

Nejstarší kosterní pozůstatky homo sapiens jsou staré asi 150 tisíc let a jsou nerozlišitelné od současných. Dále vědci neví, opakuji neví, který druh je předchůdcem člověka. Další důkaz k neexistenci darwinistické evoluce je zjištění neuvěřitelné homogenity lidského druhu. Děti v jedné třídě - vysoké, malé. chytré, hloupé, modrooké, hnědooké, jsou víc geneticky heterogenní než v průměru lidské rasy. Rozdíl mezi rasami je jen a pouze kulturního charakteru.

Dále věda zjistila, že všichni lidé, všech 7,5 miliardy jsou potomci pouze dvou prarodičů a to Ychromozomálního Adama a Mitochondriální Evy. Všichni muži, počínaje následníkem anglického trůnu, přes nás, kdo tady diskutujeme, k nejprimitivnějším australským domorodcům máme stejnou DNA v Y chromozomu, která se nezměněna přenáší z otce na syna. Stejně to platí pro mitochondriální DNA u žen. O tom, že je to tak, si stačí nalistovat Vikipedii.

Na druhé straně vědci, a to i ti, kteří patří k světovým ateistickým guru - v současné době tak vystupuje izraelský vědec Harirí, mluví v rámci evoluce člověka o zapínání "modulů", kdy se najednou a u všech lidí na světě objeví nová vlastnost.

Vědci mluví o řeči před 90 tisíci lety, o umění před 40 tisíci lety, zemědělství před 10 tisíci lety, Harirí mluví o zapnutí modulu vědy před 500 lety..

Snadno podložený důkazy je vznik umění, které se najednou před 40 tisíci lety objevilo v Africe, v Evropě, v Asii, ale i dokonce v, na 50 tisíc let izolované Australii.

Několik uvedení na pravou míru:

- DNA se nepřenáší nezměněna, ale jsou tam patrné občasné změny.

- Konkrétně chromozom Y se mezi muži v lidské populaci liší na 7 místech.

- Podobně lze podle mutací v mitochondriální DNA rozdělit ženy do řady podskupin.

- Y-Adam a M-Eva se nikdy nemuseli setkat a nejspíš nikdy nesetkali.

- Koneckonců i kdybychom vyšli z kreacionistického výkladu Bible, tak Y-Adam by se jmenoval Noe (pokud mu nějaký jiný muž nezanášel do hnízda), zatímco M-Eva by byla totožná s Evou. Noe a Eva spolu podle Bible myslím nic neměli.

Tak sem to asi moc nepochopil - jako ze by se homosexualove starali o "zavrzena" mladata? Ze statistik z USA plyne, ze homosexualove nemaji ve velke vetsine potrebu ani snahu se starat o opustene deti ci sirotky z detskych domovu, ale rozjel se zde prosperujici business deti rozenych na zakazku! Takze uvaha mozna dobra, ale stejne tak, jako treba myslenka komunismu bohuzel v praxi nefunguje.

Obávám se, že zrovna lidé, kde jsou materiální podmínky obecně tak dobré, že druh degeneruje, nejsou ten nejlepší příklad k posouzení. :-)

V diskusi jsem zaregistroval kvalitnější rozvahu než moji. Údajně někdo matematicky simulovat situaci, kdy homosexuální zvířata mají tendenci se strat převážně o příbuzené sirotky, čímž vlastně podporují i vlastní geny, neboť příbuzní mají část jejich genů. Líbí se mi to, ale stále mám málo znalostí, abych mohl soudit. :-(

Otázka je, zda "homosexualita" u zvířat je totéž co u lidí - zvíře totiž vleze na cokoliv, když s ním mlátí pudy. Kdo má psa či kočku, zná to. U lidí může být tento jev prostě psychická porucha. Otázka, proč tohle chování nelikviduje příroda, je zajímavá - ale existují všemožné genetické odchylky, které právě příroda likviduje - jedinec je slbý, nápadný, nemůže fungovat a zahyne. To ale neznamená, že nebudou další genetické odchylky, budou.

Nedávno som čítala článok, že vedci po rokoch výskumov zistili, že žiadny gén pre homosexualitu neexistuje.

Však kdo tady mluví o genech, že? :-)

Třeba homosexuální strejčci dělali kariéru a pak si vybrali nějakého schopného synovce, kterému by odkázali svůj velký majetek.

Člověk by se neměl pouštět do hodnocení oborů, kterým nerozumí. Protože pak z toho vypadně blábol, jako je tento článek.

Byli snad Durrellovi šimpanzi močící si do úst důkazem pissingu u zvířat a bude o tom psát někdo články, jak je pissing evolučně výhodný?

Tzv. homosexualita u ptáků má obvykle příčinu v zásahu z vnější (narušení prostředí, vazeb a párů) a někdy stačí samce rozdělit (viz. ZOO v Torontu) a jeden si hned našel samičku. Nebo se jedná o složité pohlavní a rodičovské strategie, které mají s homosexualitou společné snad jen to, že jim laici nerozumí a rádi jim přiřazují nějaké lidské srovnání.

Ostatně, celkově to dokresluje dlouhodobé blábolení o homosexualitě u hmyzu (který ovšem žádnou sexualitu nemá) a má jen pudy.

A člověk nemá jen pudy?

Myslím, že pravidla jak co nazývat, jsme nastavili my lidé podle svého. Tedy i homosexualitu jako odnož chování (schopností, inklinace jedinců). Možná že v přírodě je nade všechno nutnost přežití. Kvůli tomu vidíme tu biodiverzitu všude kolem sebe a toto je vlastně jen jedna z možností více šancí na zachování druhu. Možná i vyvolaná prostředím. Taky si nemyslím, že samiččí chování u samečků, např. starost o potomstvo musí být nutně znakem homosexuality. Typické jsou případy, kdy samička naklade vajíčka a pak už se vůbec nestará a péči přebírá sameček - např. mořský koníček, který se stará až do jejich samostatnosti poté, co mu je samička klade dokonce do břišního váčku. Jen mi to táhne hlavou, samozřejmě nejsem biolog ani odborník na evoluci. Zdravím.

Blog většinou píše ten, který má v určitém tématu jasno, zkušenost, má ho uzavřený a chce jiné informovat o tom, jak to chodí, poučit, či navést je.

Blogů o tom, že nevím, tápu, potkal jsem a máme doma jinostrance se, bohužel, vyrojilo poslední dobou hodně, ale jsou o ničem. Tady není rubrika "volejte Sally", ani "mám první ochlupení a co s ním".

Chcete-li něco říct, řekněte to.

A to se píše v kterém zákonu, nebo jaký morální princip zakazuje se o jiné obory zajímat? Bral jsem to vlastně jako otázku, jak to je.

A jestli má někdo nějaké "téma uzavřené", obávám se, že ho za vědce lze těžko považovat, neboť takové chování odporuje základnímu kritériu vědeckosti, falsifikaci. Neexistuje "uzavřené téma". Takže příště, prosím, o vědecký přístup, a ne přístup emoční. :-)

Teoreticky by mohla být homosexualita jedním z mechanismů který pomáhá stabilizovat populační hustotu u K-stratégů.