Zdá se, že předpokládáte existenci nějaké reality, nezávislé na pozorovateli (Kantovská Ding an sich). Já tvrdím, že realita je vždy realitou toho či onoho pozorovatele (tu "objektivní" realitu zná jen Bůh). Stačí se podívat na STR - paradox vlaku nebo paradox garáže...která z těch dvou realit je ta objektivní???

Když se podíváte do mých blogů o realitě, zjistíte, že pravdou je pravý opak. Mám realitu za abstrakci, model vytvořený naší interakcí se světem. Skutečnost a dokonce vše je vždy jen "pro nás", soudě z hlediska absolutna.

Nicméně v tomto blogu jsem přešel na zjednodušené stanovisko přirozeného světa, protože ten blog je pro neznalé filosofie. Za noetický horizont se proto propadlo to, že naše vlastnosti, fyziologie našich smyslů atd. spoluvytvářejí podobu skutečnosti. Kdybychom byli slepí, realita by byla jiná. Kdybychom byli z neutrin, nebo malí jako atom, taky by byla zcela jiná. Jen jsem pro tenhle blog uvažovat situaci, kdy se naše vlastnosti nemění, takže je lze zanedbat. Rychlost našeho pohybu je třeba nevýznamná vzhledem k c (což je dáno naší konstrukcí) atd. Prostě to beru tak, jak se svět obvykle jeví a popisuju pohled z hlediska přirozeného pozorovatele.

Přikládám linky na starší blogy, kde se můžete blíže seznámit s mými názory na realitu:

https://fikacek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=740747

https://fikacek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=489971

http://www.fikacek.cz/858037121-skutecnost-jako-prirozena-virtualni-realita.html

Ale těch blogů je víc. Hezký den

Přišla mi odvážná anonymní reakce na tento blog mailem z norpheusg@gmail.com, takže přikládám, abych mohl odpovědět:

"Tedy Fikacku, napsat takovou blbost, ze foton a elektron "jsou oba zhruba stejne hmotnosti", to uz je vykon hodny genia. Kdyby tak impuls obou... Zbytek je tak zjednodusen, ze z toho vysel naprosty nesmysl. Tak asi tak. Norpheus"

A vysvětlení: Obávám se, že blbost je naopak foton bez hmotnosti. Ono se sice mluví o nulové klidové hmotnosti fotonu, ale smůla je v tom, že foton nemůže být nikdy v klidu, ale stále se pohybuje rychlostí světla. V pohybu touto rychlostí hmotnost má, což překvapivě vyplývá i z Norpheova sdělení: "Kdyby tak impuls obou..."

Dotyčný tím upozorňuje na fakt, že jak elektron tak foton mají nenulový impuls. Stačí pak znalost fyziky základní školy: Impuls p = m.v, kde je m hmotnost, rychlost v je zde c. Když v rovnici m = p/v je impuls nenulový, jak správně chápe Norpheus a c je pochopitelně také nenulová, musí být i jejich podíl, tedy hmotnost, nenulová.

Wiki sama píše: "Na základě relativistického vztahu ekvivalence energie a hmotnosti, tzn. E=mc^2, lze fotonu přiřadit také určitou hmotnost." Blbost tedy napsal naopak Norpheus.

Ke zbytku kritiky se nelze vyjádřit, protože vlastně není žádná uvedena. Dá se ale předpokládat na základě zkušenosti s hmotností, že to bude spíše "naprostý nesmysl". Hezký den

V experimentech s kvantovym provazanim pracují prave s fotonem, který vyšlou z bodu A do budu B a pak využijí jeho provázanost s fotonem v bodě A. Možná by bylo zajímavé popsat jak dosáhnou toho ze foton zastaví. Jinak s hmotností fotonu a jeho spojení s rychlosti souhlas ... foton musí mít hmotnost v pohybu jinak by neplatilo ze ma vubec energii - E=mc2. Samozrejme hmotnost je v podstate limitne nulova ale nenulova nikoliv srovnatelná s elektronem ... a foton souvisi s vlnove a casticovym dualismem snad jako nic jineho ...

Není třeba zavírat kočku do krabice.

Jde to demonstrovat i takto:

https://m.loupak.fun/obrazky/vlastni/926696/

Myslím že s tou kočkou se z toho dělá tak trochu něco jiného než to je. Kočka zde jen zastupuje poločas rozpadu atomu, kdy atomy se rozpadají defacto ne individuálně ale jako skupina. Podobně je to s dopadem elektronu na stínítko kdy muster dopadu není funkcí jednoho elektronu ale dopadů mnoha zvlášť vyslaných elektronů. Tj. konkrétní atom a konkrétní elektron má svůj určitý stav vždy (nemůže být neurčitý) ale jeho stav je funkcí stavu ostatních atomů či elektronů - tj. nikdy nemůžeme určit stav něčeho protože je to funkcí stavu ostatního a co je důležité celek nemůžeme nikdy pozorovat ... takže je to pravděpodobnost jako funkce celku a nikoliv funkce našeho individuálního pozorování. Prostě z toho příkladu vypadly všechny ty ostatní kočky a je to tedy principiálně zavádějící kouzelnický příklad že to nevíme dokud krabici neotevře kouzelník ... my to nevíme dokud se to nestane a nikdy to nemůžeme vědět protože nikdy nemůžeme totiž vidět celek ... ano,je to ono strašidelné provázaní, ta ona hra v kostky ..., a což se Albertovi moc nelíbilo když to nebylo třeba zrovna podle něj

No, to je celkem jasný, ale věc je v tom, že Kodaňská interpretace vysvětluje neurčitost jako absolutní, ne jako důsledek statistického přístupu k mnoha případům. Jinak Einstein právě tvrdil, že kvantovka je statistická, v čemž měl pravdu.

Schrödinger chtěl svou kočkou právě ukázat, že je to statistická záležitost a že Kodaň je blbost.

Ještě lze doplnit, že buď má pozorovaný objekt vlastní zdroj pozorovaných částic, které detekujeme (nejčastěji fotonů), a pak ho v dostatečné vzdálenosti pozorováním prakticky neovlivníme. Nebo si na objekt musíme "posvítit", a pak jej najednou ovlivníme i na makroskopické úrovni - např. ohřev dopadajícím světlem. Ale každé pozorování spoluvytváří realitu v místě měření.

nEjednou ovlivníme