Nepotřebujeme pohádku, potřebujeme něco, co bude fungovat.

Jednoduše to jak funguje naše mysl a vnímání reality. Tedy naše evoluční vlastně vymezení a omezení. Zde to je třeba v dualitě mozku na pohlaví, kde jsou dvě mozkové hemisféry, kde pravá inklinuje k vnímání celku, kde je cit pro celek, emoce, kreativita, láska, duchovnost a k ní inklinují ženy, pak levá která inklinuje k realitě, řádu, autoritě, je zde čas .., což odpovídá i našemu zraku a dvěma pracovním polohám, vnímání na blízko a soustředění, třeba na zprávu v mobilu, kdy přestaneme vnímat okolí, pak vnímání na dálku tak abychom třeba v davu našli blízkou osobu, podle hlasu či zraku. Právě puberta má dost tvrdý zásah do polarizace mozkových h., kde v dětském věku směřuje k prostorové orientaci, ale doping pohlavních hormonů ... Navíc ženy mají svůj cyklus a jeho vliv na psychiku a tělo. Pak tu jsou nulové inteligence vnímání plno časové reality, kde už my druhý den víme málo a za týden nic, kde je pak silná vliv dennodenních činností, jež vlastně nás zatrhávají do své gravitace a oddělení se od plno časové reality kontinuity, jinak řečeno je potřeba zaplatit složenky, dát děti do školy auto do servisu, tak že jsme vlastně v jednom kolotoči a Matrixu a k tomu nastává rozpor s plno -časovou realitou a naší, tak že nevnímáme vývoj a změny zde, což pak někdy drasticky vstoupí do našeho života a rozhodí jej ... S tím jak za sto let vzrostl informační tok a tlak na neuronovou síť, tak se i ona adaptuje a snaží se překonat pohlavní duální dělení reality či sklony vnímat určitou část důležitou pro dané pohlaví, a vlastně jde podobnou cestou jako náš zrak a sluch, jež jsou v páru a tím pádem vytvoří naše prostorové vnímání. To je pravděpodobná evoluce člověka jež si vytvoří vlastně prostorové vnímání a orientaci, kde to dnešní druh prostě nezvládá a tím pádem roste tlak ... Vznikne duševní projev tedy schopnost vnímat dění kolem nás v určitých úhlech či dimenzích, zde v kontinualitě vývoje, možnosti jaká má, odlišnosti atd.

Obávám se, že jste dnes nepřinesl žádné pádné argumenty pro svá tvrzení, které ovšem od opačných názorů vyžadujete.

Někdy v 5, 6 letech jsem uvažoval o vesmíru jako vytvořené simulaci pro zábavu či experimenty "vyšších" bytostí. Dnes netvrdím, že to tak je či není, jen tvrdím, že na současném stupni poznání lze vytvářet pouze hypotézy a nelze tvrdit, že u některých jejich nesmyslnost řeší břitva.

Břitva není absolutní jistota, jen jistota na pouhých 99,99% . Jak ukazuje zkušenost. Ale to je rozhodně dost na to, aby člověk tvrdil, že je to téměř jistě nesmysl a ztráta času se tím zabývat. Lidská sebestřednost potřebuje pohádku boha či jiného architekta, který se o nás stará, ale je to asi tak pravděpodobné, jako že se my staráme o nějakou kolonií bakterií v Amazonii.

Možná je vše jinak, je potřeba si uvědomit jak vzniká naše vědomí. Když se narodíme tak naše neuronová síť mozku je chaotická a neumíme nic, najíst se, vyměšovat, hlídat si teplotu, to se pojí s každou generací do minulosti a i budoucnosti. Zde je pak zřejmě genetický program, jež na základě několika principů, či zákonů, vlastně učí mozek realitě a existence, což je zákon akce=reakce=zpětná vazba- zkušenost a "zápis" do neuronové sítě mozku, aktualizace algoritmů, operátorů a vznik center pro existenci. Bez tohoto genetického "programů" by zde nebyla jak vzájemná generační tak mezigenerační shoda a nevznikla spolupráce, a civilizace. Zde pak jsou fáze kdy neuronová síť, je připravena, má dostatek operátorů, naučit se rovnováze, chodit, mluvit, prostorově vnímat a nakonec k sebeuvědomění, což je hlavní operátor. Pak jsou fáze kde je vliv pohlavních hormonů a puberta, vliv zde má výchova, prostředí, svoboda, informační tlak, tlak života, což vytváří další fáze a jednou fází je i toto vnímání, kde na pozadí je opět vlastně perspektiva neuronové sítě mozku, jež už má velký rozvinutý a poznaný potenciál, tak že vnímá a procuje s ekvivalenty, tak aby formoval a predikoval možná vývoj a případné hrozby, zkrátka mozek je najednou citlivý na určité věci, či chování a směřuje tam i svoji aktivitu, což v naší době je dáno, dostupnosti informací pomalu o všem, což má pak společně s vnitřní dispozicí vliv kam to budeme směrovat, a vlastně i tento stav lze pozorovat jak napříč svojí generací, tak i generace do minulosti. Jinak řečeno, bude zde tah v určité části populace k mimozemským civilizacím, dále esotérice, dále hledání hlavního architekta atd. Naše vědomí se neustále formuje a transformuje až do bodu stability, kde vnímáme určitou perspektivu jež nás pak začleňuje do naší skupiny v rámci skupin ve společnosti.

V budoucnosti až se naučíme být v kontinuitě časového vývoje, kde my už druhý den víme málo co bylo včera a za týden nic, čímž se oddělujeme vlastní sebe- gravitací do své reality, Matrixu. Ona gravitace či odstředivá síla jsou zde naše životní potřeby, tedy zaplatit složenky, dát děti do školy, jít do práce, k tomu vlastně ještě máme dva pracovní módy a pauzu. Mód soustředění, kde se odpojíme od vnějšího prostředí a můžeme číst zprávu na mobilu, mód vnějšího prostředí kde můžeme vyhledat svého potomka na ulici, jak podle hlasu tak očima. Pauza je zde náš spánek, kdy se hlavní operátor - vědomí, odpojí a vlastně přejde do módu zpracování prožitků a aktualizace algoritmů, operátorů, tak že druhý den víme více ... Tohle je dáno evolucí, ale dnes už jsou jiné podmínky, kde žijeme v globální a kontinuální existenci, čímž nám je mnoho skryto a proto jsme i snadno manipulovatelní, což ukazuje i veletoče kolem covidu. Nemůžeme sledovat nit vývoje této situace jak u konkrétního jednotlivce, tak třeba instituce, a k tomu nechápeme a nevnímáme zákony a jak se vše pohybuje na globální kolektivní světové úrovni. Zde se bude a formuje nový druh člověka s touto schopností, jinak ... Proč žít v simulaci, když lze vlastně "přijmout" do mozku, něco jako prožitek jiné existence a to buď při vědomí anebo spánku. Proč zde mít velmi náročný bootovací program lidského vědomí, kde se tím to neustále vlastně obnovuje společnost a je to pro ní dost velká zátěž. Co dovedou simulovat drogy, jež vlastně atakují psychologické centrum existence, jež je taky vlastně simulována a to mozkovými neurotransmitery. Pak tu je další fenomén, a to něco jako existenční gravitace, jež nás udržuje v samotné časoprostorové existenční linii a to vše co zde existuje má udělenou tuto gravitaci a neustále ji mění, transformuje čímž je vše v pohybu a nic vlastně nezaniká. Jinou máme v době narození kdy naše vědomí je stav nula, jinou v dospělosti. Pokud se uměle změní tato transformační existenční gravitace

Zajímavé téma. Ovšem tu simulaci mohl vytvořit v budoucnosti sám homo sapiens - čili by byl vyřešen problém, že MZ mají jinou psychiku a proč by nám vůbec vytvářeli nějakou perfektní simulaci? A co deja vu, jak se to dá vysvětlit? Nedávno jsem četl sory nějaké ženy, která měla zdravotní problém, byla v kómatu asi 3 dny a když se probrala a přemístili ji na JIP oddělení, uvědomila si, že to tam všechno doprodrobna zná, že zná i sestru, která tam pracovala - ale přitom tam nikdy nebyla a ta sestra jí řekla, že jí nezná, že se nikdy nepotkaly. Co s tím?

Tady postačí si uvědomit možná to, že veškeré informace jsou ze smyslů a tedy vytvářejí vzruchy a chemické komunikace, stavy. To má za následek vývoj neuronové sítě a vytváření něco jako mentální existenční gravitace, jež nás udržuje v daném bodu a stavu reality a existence, bez ní by to možná bylo jako s naší planetou bez Měsíce, kde jeho gravitace vlastně stabilizuje rozkyv zemské osy, a proto máme 4. roční období ... Po celý život pak zpracováváme nesmírný informační tok na energetické úrovni, čímž roste ona mentální gravitace a pokud je tělo energeticky oslabeno, nemocí, úrazem, má tendenci unikat, ale jde to i ve spánku a uměle, meditací. Možný problém zde je pak v tom, že mentální gravitace - či vědomí, potřebuje organické pochody a určité prostředí, tedy tělo, bez něj stagnuje. To pak možná určuje i situaci, kdy tělo už nemá dostatek energie a mentální existenční gravitace, ztratí svůj transformační potenciál, tělo. Zde pak je možná ve hře právě ona gravitace, která vlastně v sobě nese, když to přeženu GPS informace odpovídajícího, gravitačního prostředí a energetický potenciál těla a dojde k "přepisu" , kde tak není podstatné čím kdo byl, ale tah dojít do bodu stability. Jinak řečeno dojde k přepisu do frekvence čaker novorozence a ten vedle genetické predispozice má ještě tuto latentní, mentální existenční gravitační predispozici, což je následně usměrňováno prostředím a jeho možnostmi, rodinou a výchovou, školou, svobodou ... Možnosti měnit vlastně dimenze je zde dvojí. První je archaicky řečeno opuštění těla, druhá je pomocí změny samotného gravitačního existenčního mentálního těžiště, čímž lze jít do minulosti či budoucnosti, ale i do dalších dimenzí, je to ale složitější ... Měl jsem určité období kdy jsem si tím procházel, dost, drsné ... Ve všem je určitá tzv. nosná tvůrčí existenční gravitace, jež má sklony k transformaci svého gravitačního těžiště jež jej vlastně drží tak kde je a určuje i to co je, tedy jestli atom helia , anebo už složitějšího eko

Zajímavé. Jen k té myšlence, proč by architekt dělal naši "klec " neviditelnou". No ani by nemusel cíleně, jen prostě my jsme ještě oproti tomuto architektovi - stvořiteli na tak nízké úrovni, že ji nedokážeme ani poznat. Jako zvíře nepozná svůj obraz v zrcadle například.

Třeba ta klec je viditelná. Omezení rychlostí světla nás docela dost limituje.

Ale jinak souhlasím s autorem, k výkladu světa architekta nepotřebujeme, takže nejspíš neexistuje.