...stačí být na správném místě ve správný čas :)

   Tok času nelze zastavit jinak než tím, že se pozorovatel/pozorovací zařízení zrychlí na rychlost plynutí času ve vztahu k samotnému prostoru v němž probíhá děj.

    Případně zastavit samotný děj ve vztahu k pozorovateli jenž sám podléhá vlivu chodu času v prostoru.

   Proto jako pozorovatel, který je součástí časoprostoru, nemohu nikdy objektivně usoudit zda li se pohybuje prostor časem či čas prostorem, dokud nezvolím pevný bod v prostoru (x, y, z) , nebo v čase t = 0.

   Platí li: ...akce => reakce => akce => reakce atd, kde každá reakce může být zároveň  akcí a naopak.   ...tak změna akce v reakci a naopak je důkazem existence času ve vztahu  k té akci/reakci. 

   Probíhá li v prostoru akce - reakce, tak je v tom prostoru přítomen i čas. Existuje li informace o již proběhlé akci - reakci a zároveň existuje li informace o neproběhlé akci - reakci. Jsou tyto informace součástí množin minulosti(pro proběhlé) a budoucnosti(pro neproběhlé). Z čehož  lze usoudit na existenci množiny přítomnosti pro akce - reakce právě ,,TEĎ,, probíhající.

   Jsou li všechny prvky množin minulost a budoucnost statické => že všechny prvky množiny přítomnosti jsou dynamické. (Opakem je pak: Jsou li všechny prvky množiny minulosti a množiny budoucnosti dynamické => že všechny prvky množiny přítomnosti jsou statické)    ....třetí možnost: Prvky množin minulost, budoucnost a přítomnost jsou jak statické tak i dynamické, ale jen v souladu s rovnovážným stavem všech prvků statických vůči prvkům dynamickým  a naopak. 

   ,,Poloprostor budoucnosti se mění kontinuálně v poloprostor minulosti skrze rovinu přítomnosti,  která je součástí obou poloprostorů a je tedy jejich průnikem,,   ....reálný prostor ale vykazuje komplexní homogenitu => že je celý přítomností a obsahuje jak minulost tak i budoucnost. Nikoliv však jako dva poloprostory, ale jako dvě poloroviny oddělené od sebe rovinou ,,TEĎ,, svírající vůči oběma polorovinám úhel větší než = 0