Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Důkaz neexistence ateistického boha

24. 10. 2016 10:06:00
Když jsem publikoval blog "Důkaz neexistence boha", mysleli si mnozí, že ústřední smysl mého snažení je bůh a jeho popření. To, že bůh nemůže existovat, je ale jen vedlejší produkt uvažování o základu světa.

Co je tedy základem světa? Když k věci přistoupíme racionálně, dojdeme k názoru, že celý svět musí mít absolutní základ. Jiné řešení logika nepřipouští. Jestliže totiž přijmeme třeba to, že vesmír vznikl velkým třeskem, můžeme se zeptat, co bylo před velkým třeskem. Když odpovíme „multivesmír”, což je pravděpodobně správná odpověď, můžeme se zase zeptat, jak vznikl ten a co bylo před ním, věříme-li tedy Hérakleitovi z Efesu.

Jeho "Dvakrát nevstoupíš do jedné řeky." neboli "Vše plyne." je totiž pozorováním ověřený "axiom" všeobecnosti pohybu. Ten věda neustále dokládá jako pravdivý, když odhalila například, že symbol stálosti, stálice, tedy hvězdy, se od nás vzdalují pěkně rychle a v nich se dějí bouřlivé procesy jako v našem Slunci. I pevný stůl se pohybuje se Zemí a s celou sluneční soustavou a jeho klid je vlastně neuvěřitelným vířením elektronů kolem jeho atomů. Vypadá to tedy, že také vše vzniklo a vše i zanikne.

Výše položená otázka "co bylo předtím" se zkrátka nutně zacyklí, předpokládáme-li, že i předtím se vše hýbe. Stejně bychom mohli předvést zacyklení otázek „co je hlouběji ve struktuře těles“ nebo „co je dále v prostoru (i když třeba 10tirozměrném multivesmírném)“. Vždy máme před sebou cestu složenou z "nekonečně" kroků. Nekonečno ale v podstatě znamená, že nemáme žádné správné řešení. Spíše to znamená, že máme problém a vůbec nic jsme nevyřešili. Ostatně tohle nám nekonečno dělá pořád - dělá nám problémy, které nelze nijak vyřešit.

Můžeme namítnout, že to je jen otázka omezenosti naší logiky; problém ale je, že každý formální systém bude takto omezen, jestliže máme věřit Kurtu Gödelovi a jeho větám o neúplnosti,když si je zobecníme. Jenže my vždy nějakou logiku při svém uvažování používat musíme. Zdá zdá se tedy, že je nekonečno logice nedostupné. Mluvíme tady o nekonečnu, ale to je pouze absolutní velikost, tedy jedna z "tváří" absolutna, takže mluvíme vlastně stále o absolutnu, absolutním základu světa.

Zjišťujeme tedy, že jediné čisté řešení je absolutno zcela vyloučit z našeho světa a prohlásit ho za nedostupné. Tím se zbavíme všech nekonečen, a tedy i všech výše popsaných neřešitelných rozporů a zacyklení, a logika funguje bezvadně. Jen prostě není úplná, nezahrnuje analýzu absolutna, se kterou si ostatně neporadil třeba ani Immanuel Kant ve svých antinomiích čistého rozumu.

Ostatně touto cestou odmítnutí se vydala i negativní teologie, která ale zkolabovala ve svém posledním kroku, snažíc se prosadit ničím nepodložené tvrzení, že absolutna je možné dostáhnout vírou či emocemi. Takový malý kolaps geniality. :-(

Jediným opravdu čistým řešením je, že absolutno nemá žádnou vlastnost, kterou my známe (existenci v čase, rozměr, lásku, rozum, existenci vůbec...), a je pro nás zcela nedostupné, nepoznatelné, jak popsáno v blogu Důkaz neexistence boha. Není poznatelné rozumem, citem, vírou, ničím. Důkaz neexistence boha je totiž zároveň důkazem neexistence jakéhokoli absolutna, včetně ateistického absolutního základu, tedy ateistického "boha".

Je tady ovšem problém. Má-li to být absolutno, musí být absolutní totálně (absolutně) ve všem. Tedy jak v nepoznatelnosti tak v poznatelnosti. Jak je ale možné dosáhnout, aby něco bylo absolutně poznatelné a zároveň absolutně nepoznatelné?

Řešení lze přiblížit metaforou "kostky cukru v oceánu". O absolutnu jako celku nemůžeme říci zhola nic a i vyslovení jeho jména je "braní božího jména nadarmo", tedy chyba. Nicméně tuto minimální chybu si dovolíme, protože musíme,a bychom o věci mohli mluvit... ale ne víc.

Z absolutna je vše kolem nás. Když poznáváme, poznáváme jen a pouze absolutno. Celý svět kolem nás je kousek absolutna, včetně nás, a je nám tak absolutně blízko.

Smůla je, že ten "kousek", třeba mutlivesmír, je jen absolutně maličký kousek absolutna, tedy přesně 0% z absolutna. A jsem u té kostky cukru. Když hodíme kostku cukru do oceánu, nezačne být kvůli tomu hned sladký. Stejně tak náš svět, ten malý kousíček absolutna, nepřenese nám známé vlastnosti (energii, hmotnost, lásku...) na celek absolutna. Absolutno je stále naším světem zcela netknuté a od něj zcela odlišné. Nemůžeme na něj přenést nic z nám známého světa.

Náboženství kdysi dobře uchopilo pojem absolutna, nejdříve v podobě něčeho vyššího, i když hodně lidského, třeba antických bohů. Tito lidem velmi podobní bohové byli jako neobhajitelní nahrazeni více abstraktním jediným bohem, např. u křesťanství. Negativní teologie udělala další krok a směřovala k úplné nedostupnosti boha, ale skončila v naivním řešení, kdy daleko schopnější racionální poznání, které je základem civilizace, se snažila nahradit emočním poznáním, které je ve srovnání s racionálním velmi slabé.

Poslední krok na této cestě nejen náboženství, ale obecně hledání absolutního principu, je dotáhnout likvidaci antropocentrismu, tedy polidštění absolutna, do důsledku. Pochopit, že absolutno není žádným způsobem dosažitelné a že jsme ve svých emocích a racionálních úvahách provždy absolutně uzavřeni ve světě neabsolutním, tedy jen relativním, konečném, bez boha a bez osobního vztahu k němu.

Autor: Jan Fikáček | pondělí 24.10.2016 10:06 | karma článku: 39.00 | přečteno: 2005x

Další články blogera

Jan Fikáček

Stvořil vesmír pro nás Bůh? (videoblog 3 min)

Tzv. antropický princip říká, ve své silné verzi, že se vesmír nutně vyvinul tak, aby v něm mohl vzniknout inteligentní život. Mnoho lidí v tom vidí boží záměr, nebo alespoň záměr mimozemšťanů.

17.10.2017 v 9:05 | Karma článku: 15.49 | Přečteno: 325 | Diskuse

Jan Fikáček

Dnešní fyzice chybí.... více fyziky, aneb proč je matematika někdy fyzikálně slepá

Matematika je náš nejlepší "smysl", kterým vidíme nejhlouběji do světa elementárních částic, či nejostřeji do minulosti vesmíru. Tento superiorní "smysl" má ale, bohužel, i své "optické klamy" a nedostatky.

16.10.2017 v 9:07 | Karma článku: 21.78 | Přečteno: 541 | Diskuse

Jan Fikáček

Mikrocestování v čase poprvé uskutečněno v Belgii

Cestování v čase je fascinující téma a jistě je daleko snažší tyto cesty začínat malými skoky v čase a to u malých objektů. Přesto se ale malý časový skok podařilo realizovat přímo u velkých objektů, konkrétně u člověka.

10.10.2017 v 9:15 | Karma článku: 27.30 | Přečteno: 565 | Diskuse

Jan Fikáček

Stvořil vesmír pro nás bůh?

Tzv. antropický princip říká, ve své silné verzi, že se vesmír nutně vyvinul tak, aby v něm mohl vzniknout inteligentní život. Mnoho lidí v tom vidí boží záměr, nebo alespoň záměr mimozemšťanů.

1.10.2017 v 17:21 | Karma článku: 35.81 | Přečteno: 1196 | Diskuse

Další články z rubriky Věda

Dana Tenzler

Tekoucí písek – dá se v něm utopit?

Původně pevná země se najednou otevře, aby spolkla dům. Fikce nebo realita? Tekoucí písek je skutečně schopný pohltit celé domy. Dá se v něm utopit? (délka blogu 3 min.)

19.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 22.10 | Přečteno: 533 | Diskuse

Pavel Suk

Mochovce – jaderná elektrárna, nebo past na peníze

Dnešní článek bude věnován slovenské jaderné elektrárně Mochovce, která je ve výstavbě již od roku 1981. Podle plánů měly být v komplexu 4 jaderné reaktory VVER-440 ale během let došlo k událostem, které vedly ke zpoždění výstavby

18.10.2017 v 20:02 | Karma článku: 9.20 | Přečteno: 277 | Diskuse

Marián Kapolka

Polemiky o evolúcii-8.Bunkový genóm ako báseň. Posunieme „hranice“ života?

Ukázalo sa, že na procesy genetických zmien je možné, ba nutné, aplikovať princípy informatiky a kombinatoriky. Aké sú niektoré závery týchto empirických vied pre biológiu? - Je živá už molekula RNA? Kde vlastne začína život?

16.10.2017 v 17:08 | Karma článku: 6.14 | Přečteno: 94 | Diskuse

Jan Fikáček

Dnešní fyzice chybí.... více fyziky, aneb proč je matematika někdy fyzikálně slepá

Matematika je náš nejlepší "smysl", kterým vidíme nejhlouběji do světa elementárních částic, či nejostřeji do minulosti vesmíru. Tento superiorní "smysl" má ale, bohužel, i své "optické klamy" a nedostatky.

16.10.2017 v 9:07 | Karma článku: 21.78 | Přečteno: 541 | Diskuse

Dana Tenzler

Proč jsou stopy v mokrém písku nakrátko suché?

Když se procházíte po mokrém písku, můžete si všimnout zajímavého jevu. Písek, na kterém právě stojíte, se zdá být světlejší a sušší než zbytek pláže. Je to trik nebo optický klam? (délka blogu 5 min.)

16.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 23.67 | Přečteno: 557 | Diskuse
Počet článků 65 Celková karma 30.93 Průměrná čtenost 1755

Vystudoval chemii, kybernetiku a teorii systémů. Roky vyučoval filosofii fyziky a filosofii virtuální reality na PřF a MFF UK v Praze. Pracoval jako evropský expert pro "Future and Emerging Technologies". V letech 1991-7 byl předsedou společnosti Mensa ČR (lidé s IQ nad 148 (US norma)), zakladatelem a předsedou Einsteinovy společnosti (IQ nad 180). Více informací zde.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.