Z hlediska možností rozumu a přírodních věd máte pravdu; teoretická koncepce Boha je pro nás nedostupná, jak říká také negativní teologie.

Věda má svou složku teoretickou a experimentální, a omezená analogie je i v řekněme sféře Boha. Za jistých okolností lze mít zkušenost s jeho působením, projevy, aniž by to bylo v rozporu s jeho neuchopitelností, a aniž bychom měli tento proces "pod kontrolou". Propast lze překlenout z druhé strany, ne z naší.

To je holý nesmysl, sorry. Zcela nepodložené tvrzení. Jen ideologie.

Fyzikálně vám to sedí. Vaše úvahy jsou zajímavé a zajímavé je i jak se vlastně trochu blížíte srovnávání Boha a vesmíru. V závěru článku uvádíte prostoročas jako hmotnou identitu. Zajímalo by mne v jakém smyslu to chápete. Objevíme snad nějaké časoprostorové částice nebo vlnění?

Židovská moderní kosmologie například časoprostor de fakto ztotožňuje s Bohem, který ustupuje a dává světu i nám možnost existovat. Samozřejmě teologická kosmologie nemá nic společného se spolehlivostí a přesností. Nicméně je podivuhodné, že se zde základní otázky setkávají.

Úvahy o mezích chápání mne zaujaly nejvíc. I v reálném životě je prožíváme. Popisujeme jevy z naší perspektivy myšlení, ale o jejich podstatě (fenoménu) nic přesného nevíme. Například identifikace života je každému jasná, jelikož vnímáme projevy života, ale oživit nic uměle nedokážeme, tedy nedokážeme udělat experiment, který by opakoval vznik života mimo námi částečně ovladatelnou biomasu. Hle krásné záhady.

Teologům se zdá být jasné, že svět - multivesmír je živý vědomý organismus s prvky nepoznatelnosti, který nás chce a komunikuje s námi. Odtud má člověk čerpat motivaci ke smyslu života. V zásadě se zas až tak moc naše představy neliší, ale každý popisuje problém z jiného úhlu.

Například hypotéza smyčkové kvantové gravitace předpokládá prostoročasové "atomy". Ale i rovnice pro prostoročas velice připomínají rovnice pro tok kapalin. A jak jinak by prostoročas mohl ovlivňovat v podobě gravitace hmotná tělesa, kdyby nebyl sám hmotný. Podrobněji viz tento článek: https://fikacek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=687268

Ony náboženství dost od vědy opisují, tak proč by měly mít jinou terminologii?

Bůh je věčný a to se musí brát jako základní axiom. Zas tak těžké to pochopit není, bůh je něco jako matematický vztah který platil vždycky a vždycky platit bude, není to hmota ale informace a ta zřejmě existuje i bez hmoty.

To jsou ale nesmysly, výmysly. A to zcela nepodložené. Tak pro děti.

A proč do toho taháte Boha? Calá vaše úvaha je o tom, že fyzikálně, matematicky, logicky... atd. to nemá řešení. Lépe řečeno, že v rámci lidského myšlení je to, o čem píšete, neřešitelné. Fyzikálně, matematicky, logicky....

Tak proč do toho taháte Boha?

Protože dost lidí tvrdí, že bůh je to řešení. A a pochopitelně není. Ano "bůh" je lidem nedostupný, tedy náboženství je jeden velký nesmysl, protože mluví o něčem, o čem nemá ani páru. Maximálně popisuje psychologické procesy, které s bohem nemají vůbec nic společného.

Lidi nezlobte se na mně, ale z takovýchto úvah se blbne a někteří slabší jedinci jsou schopni spáchat i sebevraždu. Než uvažovat o něčem, co nemá řešení, je lepší sednout do houpacího křesla, nalít si na dno sklenky dobrou whisky, očichat, pak trochu poválet po patře až to zahřeje a slastně polknout. Svět se pak hned zdá lepší, než ve skutečnosti je. Pokud přitom sami sebe přesvědčíme, že prvotní je vědomí, které nezaniká a čeká nás reinkarnace, přispěje to k uklidnění a vyrovnanosti s tělesnou smrtí, která je neodvratná. Na druhou stranu, pokud té představě uvěří Islámský terorista, snáze se mu odpaluje opasek se Semtexem. Zacyklil jsem se. Dost už.

Jo, tenhle přístup se mi líbí a často ho realizuju. Ale někdy zase uvažuju nad "nesmysly" a baví mě to.

Pojem "multivesmír" nikdo nepoužívá.

Neberete v úvahu kvantovou fyziku. Počátek našeho vesmíru je rovněž nesmysl.

Žádný počátek není. Velký třesk nemá počátek.

V době, kdy byla hmota v jednom nekonečně malém a nekonečně koncentrovaném hmotném bodu, neexistoval náš einstejnovský spojitý prostor. Ale nekonečněkrát derivovaný prostor (ano, pomocí matematický derivací - můžete si tak pomoci).Proto čas a prostor v tomto bodu byl nespojitý, skokový. Nelze se ptát, jestli kolem tohoto "bodu" něco existovalo, protože "nic" nemůže ani existovat, ani neexistovat. A jelikož se jednalo o kvantový prostor, tak ten bod byl nikde a zároveň všude, byl nikdy a zároveň vždy. Bez rozdílu na pořadí - nevíme, jestli náš Velký třesk byl první, je poslední nebo někde uprostřed.

Je to jako s kvantovým prostorem v atomu - nemůžete se zeptat, kde se nachází elektron, protože je tady a tam, není tam ani tady, je nikde a zároveň všude. Protože je časová osa derivovaná, tak je čas skokový.

A zde máme neexistující začátek i konec. Náš vesmír vznikl integrací do našeho časoprostoru a zanikne derivací, až poslední černí trpaslíci zmizí v poslední černé díře. Tehdy nebude mít horizont událostí smysl, protože nebude žádná hmota mimo černou díru. Černá díra bude všudypřítomná a nikde přítomná, protože náš spojitý prostor prostě nebude. Ani spojitý čas. A najednou místo na konci jsme za začátku. Další problém je, že když není spojitý čas, tak všechny vesmíry, které vzniky, nemají pořadí ve spojitém čase. Tudíž mohou vzniknout všechny zároveň nebo jen některé paralelně, ale bude jedno, který dříve a který později. Navíc každý Velký Třesk je jedinečný, nikdy se z prapolévky hmoty neposlepuje stejná hmota. Hmota jednoho vesmíru nemusí být viditelný (hmotná) pro jiný vesmír. Klidně se mohou dva vesmíry srazit a nebudou se navzájem vidět.

Z toho plyne, že z našeho einsteinovského pohledu spojitého prostoročasu se hmota zákonitě musí jevit jako věčná. Z pohledu kvantové fyziky nemá věčnost žádnou cenu.

Absolutní singularita v realitě pochopitelně neexistuje, na čemž se většina fyziků shodne. Ta vychází jen z rovnic obecné relativity. Ovšem v černé díře funguje i kvantovka, a ta dokonalou singularitu nedovolí. Takže výše uvedené úvahy jsou částečně zastaralé a částečně logicky nekonzistentní, zmatené.

Hezká úvaha. Díky za námahu. Lidi to ovšem stejně o ničem nepřesvědčí. Což je v pořádku, taková je lidská mysl...Kdysi jsem četl knížku, kde nějaký matematik vysvětloval, že nic vlastně existovat nemůže, vždy by se změnilo v něco. Je to poměrně uklidňující sdělení... Proč by tedy nemohlo být to, čemu říkáme vesmír - ves mír - veškerý svět - nekonečné? Asi je. Je to natolik absurdní, že je to jedno. Jaký je Bůh? Nevíme, a je to vlastně taky jedno, pokud nějaký je, Absolutního tvůrce přece nemůže zajímat, co si o něm myslí nějací živočichové na nějaké planetě.Nebo spíše Ono to ví....Jediné, co by pro nás mohlo mít význam je, zda existuje věčný život duše - čili osobního vědomí. To je dosti důležitá informace, o níž nic nevíme. A asi se o ní ani nic nedovíme. Je to věc víry...A tím moje úvahy končím. Good luck.

Nechci nikoho přesvědčovat, jen si hledám pro sebe, jak se věci skutečně mají.

Že je vesmír nekonečný jistě není pravda, neboť to dokonce není ani empiricky testovatelná představa. Je to tedy nevědecký názor.

Žádný bůh není, viz důkaz neexistence boha: boha: https://fikacek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=558704

Co bylo před Bohem, onu dokonalou úplností?